Bylo těžké opustit mateřský klub, který má ve druhé lize ty nejvyšší ambice?

Ano, moc těžké. Některé lidi moje rozhodnutí překvapilo a dokonce vyvolalo i trochu emocí. Přeci jen jsem Holubák! K volejbalu mně přivedl pan Šmerda. Dal mně vynikající základy, fandil mně, když jsem byl v Brně, a teď posledních šest let mě zase vedl. Velmi si ho vážím. Určitě spoléhal, že Holubicím pomůžu zase vyhrát druhou ligu, takže i mně odchod na jednu stranu mrzí. Na druhou mě ale lákalo vyzkoušet, jestli ještě mám na vyšší soutěž. S odstupem času jsme si o tom promluvili a věřím, že i vše urovnali.

Jak se tedy zrodil váš přestup do Bučovic a co očekáváte od zápasů v 1. lize?

Jak jsem naznačil, když mě pan Čížek (manažer a trenér Sokola Bučovice, pozn. red.) oslovil, vůbec jsem o přestupu nepřemýšlel. Po uvážení všech okolností, jsem se rozhodl to zkusit a jeho nabídky využít. Od zápasů v 1. lize jsem očekával, že budou mít vysokou kvalitu a že budou divácky atraktivní. Nakonec ale bylo všechno jinak.

Co jste vlastně stihl v Bučovicích odehrát?

Bohužel toho mnoho nebylo, stihl jsem pouze pár antukových turnajů, nějaké přípravné zápasy v hale a první kolo Českého poháru, ze kterého jsme úspěšně postoupili.

TJ Sokol Bučovice, volejbal, muži, I. liga. Zbyněk Čížek, manažer a trenér
Volejbalisté Bučovic balí nádobíčko. Soutěže už nezačnou, lituje manažer Čížek

Našel jste tam to, za čím tam přestoupil?

Pokud se budeme bavit o trénování a organizaci klubu, tak jsem tam určitě spokojený. Ale já přišel kvůli zápasům, takže zatím to nemůžu zhodnotit.

Kolik jste v Bučovicích potkal bývalých spoluhráčů a byl v mužstvu někdo, koho jste neznal vůbec?

Potkal jsem zde mnoho spoluhráčů z dřívějška, třeba Pepu Mlčúcha, Kristiána Červinku, v Brně se mnou hrával Radovan Dítě. Další kluky jsem znal z turnajů a jako protihráče, takže lidí, které jsem vůbec neznal bylo velmi málo.

Jak velké je to zklamání, že vypadl celý jeden ročník první ligy?

Ano je moc veliké. Já jsem se na tuhle sezonu obzvláště těšil, po několika letech jsem se vrátil do druhé nejvyšší soutěže a doufal jsem v úspěch. Na druhou stranu jsem rád, že federace konečně udělala nějaké rozhodnutí, protože to čekání na to, co se bude dít, bylo hrozné. Nyní nám nezbývá než se začít soustředit na další sezonu.

Jak se udržujete ve formě a kondici, je-li to vůbec možné, a jak lidsky zvládáte tuto složitou dobu?

Je to těžké, ty možnosti jsou minimální, snažím se alespoň občas si doma trochu zacvičit, ale ta pauza je tak dlouhá, že o udržení kondice se tady už rozhodně bavit nedá. Jinak se snažím to zvládnout, jak to jde, trávím hodně času v práci a u televize.

Volejbalovým „povoláním“ jste smečař. V Bučovicích jste vyzkoušel i jiné posty. Co vám vyhovuje nejvíc?

Jsem smečař, to mi vyhovuje nejvíc a to chci hrát. Je pravda, že jsem občas alternoval na postu univerzála, ale to bylo většinou spíš z nouze.

Často se spekuluje, že mezi koncem extraligy a špicí 1. ligy není žádný velký rozdíl. Jak by Bučovice obstály v konfrontaci s týmy jako Zlín či Příbram?

Já nejsem člověk, který by tohle úplně mohl zhodnotit, ale věřím, že máme natolik kvalitní a bojovný tým, že pokud bychom podali kvalitní výkon, můžeme takového soupeře porazit. Ale jestli bychom v té konkurenci obstáli dlouhodobě, to si netroufnu ani spekulovat.

Futsalisté Amoru Kloboučky Vyškov jsou nejlepším sportovním týmem Vyškova.
Futsalový Amor ztratil rok, ale plány nemění. Chce bojovat o první ligu

Na který svůj největší volejbalový úspěch rád vzpomínáte?

Určitě na juniorský mistrovský titul v roce 2014, který jsem získal s Brnem. Tehdy jsme hráli doma, úžasná atmosféra, finále proti největšímu rivalovi z Prahy. Prohrávali jsme už 0:2 a 11:14, ale nakonec jsme vyhráli. Bylo to pro mě krásné rozloučení s juniorským věkem.

Co se pak stalo, že jste po juniorském titulu nepokračoval ve slibně rozjeté extraligové kariéře?

Těžko se to hodnotí, já jsem tu poslední sezonu neměl příliš vydařenou a bohužel pro mě nezbylo místo v týmu. Rozhodl jsem se proto vydat jiným směrem.

Možná to souvisí se zaměstnáním. V Bučovicích máte amatérský statut. Co vás tedy živí? Přizpůsobujete zaměstnání volejbalu, nebo volejbal práci?

Pracuji v malé rodinné firmě, kde se zabýváme renovací dveří a zárubní. Je pravda, že mi práce zabírá spoustu času, když jsme hrávali ve druhé lize dvojzápasy pouze o sobotách, tak to problém nebyl. V první lize se hraje pátek - sobota, takže počítám s tím, že budu muset trošku práci přizpůsobit volejbalu.

Při tak dlouhé herní pauze lze těžko odhadovat možnosti týmu, ale zůstanou Bučovicím ambice na nejvyšší příčky první ligy? Co k tomu bude potřeba?

Pan Čížek udělá všechno pro to, aby to tak bylo. O tom jsem přesvědčen. Ale bude především na nás hráčích, abychom zvládli co nejrychleji se dostat zpět do formy.