Kulatiny tentokrát slavil posledně jmenovaný, který napsal několik významných kapitol dějin vyškovských kuželek. Patnáct let vedl závodní klub jako jeho předseda a už sedmačtyřicátou sezonu řídí okresní odborářskou kuželkářskou soutěž. „Dřív to bývala opravdu prestižní liga. Hrávalo v ní až dvaatřicet mužstev, teď už jen jedenáct. Já už letos nehraju, protože po úraze mně už moc neslouží ruka, ale v úterky s mými vrstevníky to ještě stačí. My už to nehrajeme pro nějaké rekordy nebo z nějakého hecu. Prostě jen tak, abychom byli v pohybu a pobavili se. Jsem rád, že sem s manželkou můžeme chodit. Je tu výborná parta, rozumíme si, což je nejdůležitější,“ zdůrazňuje Alois Skřejpek.

Kuželky ovšem jsou až jeho třetím životním sportem. „Začínal jsem s fotbalem za Vyškov. Tenkrát jsme s Tannenbergrem, Boniattim, Nedělníkem a tou starou gardou hráli divizi, která byla třetí nejvyšší soutěží. Tedy na úrovni dnešní Moravskoslezské ligy. Na vojně jsem začal hrál volejbal a u něj jsem zůstal mnoho dalších let. Volejbal hrávala i manželka a teď to se mnou táhne i v kuželkách,“ pochvaluje si oslavenec.

Mezi kuželkáře se prý dostal čirou náhodou. Jeli tehdy na mistrák někam na sever Moravy, přesně si už nepamatuje, a bylo jich málo. Tak ho vzali s sebou, aby nemuseli platit pokutu. „Spískal to tehdy Pepa Gottvald. Já jsem byl předsedou volejbalové RH Vyškov a přišel si pro mě, abych jel s nimi, jinak by museli platit sto korun za chybějícího hráče. Tenkrát to byla hromada peněz. A tak jsem nastoupil, jak se říká, načerno. Udělal jsem 195 kolků, všichni ostatní kolem 400. Asi jsme prohráli, ale pokuta se neplatila a já už u kuželek zůstal,“ popsal svůj kuželkářský debut.

Správný sportovní fanda výjimečně chybí ve Vyškově na fotbale a prakticky vůbec na zápasech vyškovských druholigových kuželkářů. Ti by letos chtěli vybojovat postup do nejvyšší soutěže. Dvě kola před koncem druhé ligy jsou o dva body druzí za Dačicemi, které v posledním kole přivítají na domácí kuželně. „Moc bych si přál, aby jim to letos konečně vyšlo. Mají k tomu opravdu kousíček a pro mě by to byl krásný dodatečný dárek k těm mým devadesátinám,“ přeje si aktivní sportovní veterán.

Hráčům především doporučuje, aby vystupovali jako kolektiv. „I když každý háže ve své dráze, takže jsou důležité individuální výkony, přece jen i v kuželkách musí být soudržná parta. Jak někdo začne mávat rukou, což se u nás jednomu stává, tak je to chyba. Ostatní to za něho musí dotahovat,“ naznačuje, čeho se vyvarovat na cestě na kýžený vrchol.

Všem ostatním a zejména mladým lidem dává na sportovní i životní dlouhověkost překvapivě velice jednoduchý recept. „Do 51 let jsem kouřil, ale po prvním infarktu jsem definitivně přestal. Člověk se musí po fyzické stránce trochu hlídat, ale ještě důležitější je, nebát za něčím jít. Když něčeho chci dosáhnout, nesmím to za žádnou cenu vzdát. I když se zrovna nedaří. Třeba jako já teď s tou rukou. Nejde to, ale bojuju, chodím hrávat s kamarády a kamarádkami. Moc bych si přál, aby mladí uměli s problémy bojovat,“ dodal Alois Skřejpek.

Na konci února převzal cenu okresního sdružení České unie sportu jako sportovní osobnost okresu Vyškov. Vstoupit do této síně slávy si určitě zaslouží.