Pár dní před turnajem by medaili bral všemi deseti. Teď má bronz, je spokojený, ovšem ví, že měl na víc.

Martin Müller, Vyškovan ve službách Modřic, nevěděl, zda jeho tradiční spoluhráč Gryc, laborující s kolenem, bude připraven a nervozita ze zlaté obhajoby vrcholila. Po pro něj domácím republikovém mistrovství nohejbalových dvojic mu visí na krku bronz a on má trochu smíšené pocity. Mohlo být lépe. Ale ví, že také hůře.

Luboš Gryc před turnajem doléčoval zranění. Nakonec šampionát stihl, ale přesto jste s ním odehrál jen jediný zápas. Proč?
Vyplynulo to ze situace. Samozřejmě Luboš je výborný kluk a strašně fajn se mi s ním hraje. Ale nevyšel nám úvod prvního zápasu, a i když jsme pak otočili, trenér mého modřického klubu dal ke mně Pavla Kopa. Bylo to kvůli sázce na blok, pak už zůstal.

Projděme turnaj vašima očima. Základní skupina v hale ve vyškovském parku, první místo. Bylo to bez problémů?
No tak úplně hladké ne, ale musím říct, že třeba jsme čekali, že Šacung bude dělat větší potíže. Je fajn vyhrát skupinu, nevysilujete se, nehrajete předkolo.

Ve čtvrtfinále jste hráli klubově proti svým – Topinka, Pospíšil. Jaké to je, znáte každý jejich pohyb?
Je to zvláštní, to jo. Taková tréninková záležitost, jen naplno. Prostě kdo s koho, trenér nikoho nekoučuje, lepší vyhraje. Zápasy dvojic jsouvždy ošemetné, utíkali nám na dva body, ale nakonec jsme to dali.

Pak přišlo nešťastné třísetové semifinále s Karlovými Vary. Dalo se něco udělat jinak?
To je těžké, Bláha s Babkou hráli zápas od zápasu lépe a zastavit je nebylo lehké. Perfektně si rozuměli, vyřadili naše klubové áčko. Po špatném prvním setu jsme je ve druhém zničili. Chyběl kousek, velké zklamání. Přesto nás to nezlomilo a máme bronz.

Jak těžké bylo se zkoncentrovat na boj o medaili proti Benešovu?
Když nepostoupíte do finále, ztrácíte motivaci. Naštěstí nám pomohlo, že jsme hráli semifinále dřív než Šacung. Mohli jsme se z toho trochu oklepat. Na druhou stranu spadne z vás nervozita. Převládalo zklamání, ale blízká osoba mi řekla, ať to vyhraji pro Petra Skřejpka.

Pořadatelé chtějí, aby příští rok už mistrovství bylo zároveň i Memoriálem Petra Skřejpka. Jste pro?
Samozřejmě, Petr byl skvělý hráč a také pořadatel, jeho odkaz nám je velký.

Co vzkážete skvělým divákům?
Strašně moc jim děkuji, hnali nás dopředu neuvěřitelným způsobem, to jsem ještě nezažil. Opravdu rachot, fantazie. Díky.

Co převládá, zklamání ze ztraceného semifinále nebo radost z bronzu?
Čím dál více po konci turnaje radost z bronzu. Po semifinále bylo zklamání fakt velké, trvalo dlouho, než jsme torozdýchali, Vary byly k poražení, jen jsme udělali víc chyb. Ale medaile je velký úspěch.