Zážitek na celý život. Michal Velička rád běhá, má slušnou práci. A štěstí ho zavedlo až do Francie, kde ve středu nesl olympijskou pochodeň. Symbolicky (nebo náhodou) ve městě Le Malesherbois.
„Byl jsem tak natěšen, že jsem ani nevnímal váhu pochodně,“ řekl šestačtyřicetiletý manažer z Prahy.
Do štafety, která odstartovala 16. dubna v Aténách, se zapojí tisíce lidí. Talentovaných dětí, sportovců, celebrit i šťastlivců jako Velička. Od pořadatelů se dozvěděl, že na území Francie je jediným českým občanem, jenž má tu čest obléct si speciální dres a nést oheň.
Jeho příběh se začal psát loni. Splnil výzvu svého zaměstnavatele, díky níž se ocitl ve slosovacím osudí.
„Pracuju v Toyotě, která je partnerem olympiády i paralympiády, takže měla možnost nominovat do štafety 24 zaměstnanců,“ řekl šéf marketingového oddělení českého zastoupení japonské automobilky.
Každý úsek měl zhruba 200 metrů
Když se dozvěděl, že jméno Velička bylo vybráno pro slavnostní chvilku, zaradoval se. A hned se začal pídit po detailech. Kolik váží pochodeň (1,5 kilogramu), jakou má barvu (béžovou, champagne) a nejvíc ho zajímaly procesy kolem samotného běžeckého úseku.
„Žil jsem v domnění, že každý běží pár kilometrů, ale prý už to tak dávno není,“ přiblížil Velička.
Štafeta sice zamíří do nejrůznějších koutů Francie (dokonce byla v zámořských departmentech jako Reunion či Nová Kaledonie), nicméně celou trasu museli organizátoři olympiády vtěsnat do jen zhruba jedenácti týdnů.
„Já se zúčastnil 53. etapy, konkrétně prvního ranního úseku v městě Le Malesherbois. Celkem nás běželo čtrnáct, já měl číslo 8, můj úsek měřil (podobně jako i v ostatních případech) zhruba 200 metrů,“ upřesnil Velička.
Cestou mohl vidět sportovní halu Alaina Mimouna. Ano, pojmenovanou po běžci, který byl rivalem i přítelem Emila Zátopka. Hezká náhoda.
Pochodeň nesl i fotbalový trenér Arsene Wenger:
„Sraz na místě byl už v šest ráno. Nejdříve jsme vyfasovali uniformy, jakési teplákovky. Potom jsme si osahali pochodeň, seznámili se s ostatními běžci a udělali fotky. Nejdůležitější přišlo vzápětí, brífink, na kterém nám vysvětlili, jak to všechno probíhá, jakým způsobem si máme předat oheň,“ uvedl sportovní nadšenec, jenž pochází z Prahy.
Kroužek jako památka na pochodeň
Doma i v kanceláři byl dlouho dopředu terčem otázek i vtípků.
„Moje děti i kolegové řešili, co vše se může stát. Třeba jestli se dá zakopnout a zhasnout oheň… Organizátoři nám věřili, navíc vždy poblíž byly k dispozici záložní lucerničky, které v sobě mají olympijský oheň,“ poznamenal.
Oheň nesl zhruba tři minuty. Šlo spíš o svižnou chůzi než běh. Rychlost si nemohl určit podle sebe, štafeta je přesně nalajnovaná a řízená organizátory z auta i hlavní logistické centrály.
Kromě fotek a zážitku se mohl těšit ještě z několika maličkostí. Na památku obdržel kroužek z pochodně. „Každý z účastníků jej dostal v bílé kazetě s poděkováním od organizátorů. Kazeta je číslovaná, je jich vyrobeno 10 000, což je počet běžců s pochodní. Zároveň si můžu nechat i tu bílou uniformu, ve které jsem běžel. Mimochodem, moc se mi líbí a je příjemná,“ konstatoval Velička.
A pokud vás zajímá, jak vidí samotnou olympiádu, tak pro české olympioniky jen dobře.
„Věřím, že bude rekord. Dvanáct medailí. Moc bych jí přál plavkyni Báře Seemanové,“ dodal ředitel marketingu v české pobočce Toyoty.
