Jeho první pokus měl hodnotu 81,15 metrů. Těmito parametry odrazil atak kolegů z Dukly Praha, kteří absolvovali kompletní závod. Druhý Petr Frydrych se jen přiblížil na dva metry. „Věřil jsem, že je to vítězný hod. Protože mě bolelo tříslo, tak jsem to raději nechtěl moc pokoušet," povídal svěřenec trenéra Jana Železného.

Asi jste zklamaný, že jste házel jen jednou.

Mrzí mě to hlavně kvůli divákům, kterých přišlo dost. Určitě chtěli vidět víc pokusů. A víc hodů kolem osmdesáti metrů.

Počítal jste před závodem s tím, že nepůjdete všechny pokusy?

Nejdůležitější závody, jako mistrovství Evropy, jsou opravdu docela blízko, takže jsme se rozhodli vzít republiku tímto způsobem. Tohle byl jakýsi kompromis. Potvrdil jsem si, že jsem schopný házet daleko.

Tréninkový kolega Petr Frydrych vám šlapal na paty. Připouštěl jste si možnost, že přijdete o zlato?

Ano. Dokonce bych byl i rád, kdyby mě přehodil. Byl jsem spokojený, že můj první pokus dobře nastavil závody, že je na hranici limitu. Kluky motivoval. Titul by Petr měl tak trochu navíc, ale zaslouženě. Je škoda, že se mu to nepovedlo.

Takže jste mu třeba radil, jak vás porazit?

Určitě se během závodu radíme. Dnes jsme tu ale měli trenéra, takže radil hlavně on, což je pro závodníka důležitější. Je fakt škoda, že si Londýn nevyházel, ale pro limit na olympiádu ještě příležitosti budou.

Ovlivnilo výkony velké vedro?

Já jsem se toho trochu bál, protože už se mně stalo, že jsem se na závodech připekl a pak mi nic nešlo. Nakonec závody opadly dobře. Myslím, že i v jiných disciplínách. V našem sektoru si hodně mladších kluků i za těchto podmínek hodilo osobáky.

Bylo pro vás vyškovské mistrovství něčím specifické?

Možná tím stadionkem. Já jej znám už z dřívějška a myslím si, že je to jeden z těch nejpěknějších v republice, nejútulnějších. Tím prostředím v lesoparku. Jinak jsem věděl, že to bude dobře nachystané, a že diváci budou výborní.

Teď vás čeká mistrovství Evropy.

Věřím, že i tam budu házet daleko. Tedy už v kvalifikaci. Pak už člověk může být klidnější. V tomhle ohledu si opravdu docela věřím, tedy že stabilita dlouhých hodů v mé formě je. Do Helsinek určitě odjedu s dobrým pocitem. Ale ten závod si budu chtít také užít. A když to dopadne na medaili, tím lépe. To se ale teprve uvidí, nechme se překvapit.