Jaký pocit u vás po sezoně převažuje?

S odstupem několika dní po skončení soutěže můžu říct, že není důvod považovat druhé místo za zklamání. Odehráli jsme dobrý soutěžní ročník a v něm jsme jasně ukázali, že pokud jsme zdraví a kompletní, tak se naše družstvo při výjimečném výkonu dokáže rovnat týmům z poloviny extraligy. Tak tomu bylo při skvělém účinkování v Českém poháru, kde naše putování skončilo po prohře s Odolenou Vodou ve třetím kole a mělo velký ohlas u extraligových trenérů. Bohužel v lize to stačilo na celkově stříbrný stupínek, což není neúspěch. Na jaře jsme se při vývoji soutěže soustředili právě na uhájení druhého místa v tabulce.

Co hlavně rozhodlo o vítězství Beskyd a vyjadřuje osm bodů skutečný rozdíl v kvalitě obou týmů?

Jde o srovnatelné týmy, které mají ve svých řadách zkušené exligové hráče. Beskydy soutěž dobře začaly, u nás jednou vyhrály, a byly i díky různým odloženým zápasům téměř vždy kompletní a klopýtly snad pouze v Hulíně. My jsme měli výsledkově skvělou přípravu, vyhráli jsme první kolo poháru v Drásově, týden před soutěží jsme na Memoriálu Lázničky porazili Dobřichovice a ČZU Praha a skončili čtvrtí v extraligové konkurenci. Hned první kolo jsme odehráli bez Vyhnáčka na univerzálu a ztratili bod v Hlučíně. Ve vzájemném utkání s Beskydy nám výjimečně dopoledne pomohl Dubš a zvítězili jsme 3:0. Téměř celý podzim odehrál na tomto postu Filip Hanák, který přišel krýt záda Vyhnáčkovi, a i přes svoje kvalitní výkony nám v těžkých zápasech s Drásovem či Holubicemi chyběla větší variabilita a razance. Těsně po Novém roce Beskydy posílil Tomáš Jambor, který byl tím rozdílovým hráčem pro jarní část soutěže.

Co bylo příčinou letošních bodových ztrát s relativně slabšími mužstvy?

Na podzim jsme ztráceli body hlavně po poháru. Bylo to pro nás něco nového. Přece jen je problém hrát čtvrteční těžké utkání v poháru a následně hned v sobotu mistrovský zápas. Navíc derby, v nichž jsou týmy Holubic a Drásova na nás vždy extrémně vyhecované. To nás stálo čtyři body, tři po postupu s Kladnem doma s Holubicemi a po prohře s Odolenou Vodou bod v posledním zápase před zimní pauzou s Drásovem.

V čem byly přednosti a naopak slabiny mužstva?

Před sezonou jsme se připravovali na to, že skončí starší hráči, kteří čtyři roky drželi nahoře prapor výkonnosti, jako Pavlík, Sekanina, Dubš. Přeci jen nahradit takovou osobnost, jakou je Ivo Dubš, je velmi obtížné. Do týmu přišel na hostování Radim Bulko, který byl razantní v útoku a s Plichtou a Namešanským patřil mezi tři nejlepší smečaře v soutěži. Na liberu jsme posílili bývalým extraligovým hráčem Zlína a Brna Jiřím Bencem, který se pomaleji rozjížděl, ovšem prokázal svoje vysoké kvality. Bulko dělal pravidelně deset a víc bodů za zápas, ale bohužel k němu chyběla větší podpora dalších útočníků, buď z pozice univerzála, či blokařů. Přes tyto změny jsme se snažili hrát moderní volejbal založený na dobrém příjmu a rychlém útoku. Oproti jiným rokům jsme měli rezervy v obraně na síti, kde citelně chyběli zraněný blokař Jelínek a Sedalík pro pracovní vytížení v zahraničí.

Kteří z hráčů tedy odtáhli sezonu?

Nepostradatelným hráčem v naší útočné hře byl smečař Radim Bulko, který předčil očekávání, pro která do týmu přišel, a mým jasným záměrem je dohodnout se na jeho dalším pokračování v týmu. Skvěle zapadl na liberu hrající Jiří Bence a vysokou úroveň na příjmu a v poli vykazoval smečař Petr Nezdařil. Postupně se na smeči rozkoukával domácí odchovanec dvacetiletý Radovan Dítě, který je velkým příslibem do budoucna. Po svém přestupu na přelomu roku odehrál vynikající jarní část soutěže jeden z veteránů blokař Marek Šimko, který dokázal, že věk, v jeho případě čtyřicet tři let, opravdu nic neznamená.

Nejmenoval jste dlouholetou jedničku Ivo Dubše. Jaká byla jeho letošní pozice v mužstvu?

Ivoš s námi hrál třikrát a nejlepší výkon si schoval na závěr podzimu do poháru s Odolenou Vodou. Uhrál dvacet bodů a byl nejlepším hráčem zápasu. Bohužel jeho zdraví a vytížení mu nedovolují dál s námi sportovat, a ač jsme neřešili jeho další budoucnost, myslím si, že už ho na palubovkách uvidíme jen velmi zřídka. I přesto jeho výkon měl vždy vysokou kvalitu a věřím, že bude vzorem hlavně pro mladé hráče, a to jak v přípravě na zápas, tak v délce kariéry.

Jak ovlivnila vaše výsledky poměrně častá zranění a jiné absence?

Nechci se vymlouvat na zranění, ta bohužel ke sportu patří, ovšem tuto sezonu jsme si protrpěli. Na podzim se v poháru těžce zranil Jelínek a na jaře vůbec nehrál. Hovorka prodělal boreliózu a celý podzim byl mimo. Sedalík od druhého kola chyběl pro práci v zahraničí, nahrávač Zajíček měl potíže s kolenem na podzim a smečař Auer rovněž díky potížím s kolenem hrál pouze poslední dvě kola. Největší ztráta pro tým byla absence univerzála Martina Vyhnáčka, který měl problémy s ramenem. Nastoupil v prvních dvou podzimních kolech a pak do hry nezasáhl. Pro mě jako trenéra bylo velmi obtížné někdy pracovat s torzem zdravých hráčů přesto, že jsme na soupisce měli sedmnáct jmen.

Zmínil jste výkony v Českém poháru. Tyto by asi na Beskydy měly stačit…

Je vždy problematické porovnávat pohár, v němž jde o jedno utkání, se soutěží, která je dlouhodobá. My jsme se nedívali na jiné týmy, ale na sebe. A víme, že když je tým zdravý a správně motivovaný, tak může hrát s kýmkoli od šestého místa v extralize. Možná právě sedm vítězství v řadě ve druhé lize znamenalo i určité snížení motivace soutěž vyhrát. Naopak se naše vysoká motivace a kvalita ukázaly v poháru, kdy jsme přešli přes Kladno, které se nakonec málem dostalo do semifinále extraligy.

Které z ostatních týmů vás výkonem zaujaly?

Myslím si, že za dvanáct let, co tuto soutěž hrajeme, šlo o nejméně povedený ročník. Podílelo se na tom několik faktorů. Za prvé, týden před soutěží odstoupil Havířov, který byl řádně přihlášený, ale bohužel nechal vše na poslední chvíli a už tým nedal dohromady. Ze třetího místa z kvalifikace dodatečně postoupil Hulín, který svým podzimním výkonem, a také zázemím, neprokazoval druholigovou příslušnost. Na jaře své výsledky a výkony zlepšil, ovšem na více, než sestup do kvalifikace to nestačilo.

Jak byste zvlášť okomentoval výkony a umístění Holubic?

Potvrdily svůj vysoký standart. Jako jediné doma dvakrát porazily Beskydy a ukázaly, že jim bude patřit budoucnost v této soutěži. Třeba již příští rok můžou bojovat o vítězství. Mě těší, že jsme na jejich půdě dokázali jednou vyhrát a uhájit pozici nejlepšího jihomoravského týmu v soutěži.

Jaký je nynější program mužstva a váš osobní?

Po posledním utkání v Drásově máme určitě zasloužené volno. Já jsem dlouho bez volejbalu nevydržel. Mojí současnou náplní je kromě shánění financí také doplnění posil na novou sezonu. A taky musím promluvit se všemi současnými hráči, jak si představují své další volejbalové účinkování. Abych byl konkrétní, absolutní prioritu má po skončení hostování hráčů Bulka a Doležela dořešit jejich pokračování u nás, a dále tým posílit na jednom dvou postech. Jednání s vytipovanými posilami začalo a věřím, že až se zase sejdeme k přípravě, bude tým doplněn natolik, aby měl sílu vrátit se na nejvyšší příčku v tabulce.

Na závěr nelze pominout vaši dlouholetou snahu o reorganizaci ligových soutěží. Připomeňte její smysl a jsou v tomto směru nějaké novinky?

Odpovím trochu jinak. První ligu letos vyhrálo B mužstvo Brna, které mělo v týmu pravidelně tři až čtyři hráče z áčka. Pro jejich účely tato soutěž zřejmě funguje dobře. Druhý jihomoravský účastník Staré Město se výrazně trápil a hlavně díky pomoci Zlína byl rád, že uhájil desátou, tedy poslední nesestupovou příčku. Ostatní týmy mají velkou výhodu v tom, že jsou z Čech a až na výjimky, jako Choceň a Hradec Králové, jim vyhovují jak vzdálenosti, tak čas a termíny zápasů. Hrává se různě, pátek odpoledne či podvečer, v sobotu odpoledne. Dlouhodobě však první liga ztrácí na kvalitě, nikdo z ní nepostupuje do extraligy, a plní pouze funkci obehrávání juniorů či farem extraligových týmů.