Nad vysokými sítěmi Vyškovska už několik let kraluje jediný vládce.

Bučovický Sokol patří k výkvětu okresního sportu už nějaký ten pátek.

Každoroční favorit druhé ligy, jenž minulé léto svůj kádr ještě obohatil o několik zvučných jmen, letos své příznivce ani v nejmenším nezklamal. S luxusním čtyřbodovým náskokem třetí nejvyšší českou soutěž vyhrál.

Zdálo by se tak, že bučovičtí diváci se tak už zase těší na v minulosti velmi dramatickou postupovou baráž. Vše je ale jinak, Sokol svou zaslouženou vstupenku do těchto bojů nechal propadnout a zůstane mu tak přívlastek druholigový. O důvodech odmítnutí dalších zápasů, ale i situaci v týmu, právě skončené sezoně a vyhlídkách do budoucna prozradil více trenér a manažer celku Zbyněk Čížek.

Vraťme se nejprve na úvod volejbalové sezony. Jaké byly vaše cíle?
Jednoznačné, chtěli jsme se od prvních zápasů držet nahoře, dostat se co nejdříve na první příčku a už ji nepustit. Rok předtím jsme skončili až třetí, to znamenalo velké zklamání, takže jsme doplnili tým některými novými jmény a mířili nejvýše, jak to jde.

Koho jste už tehdy považoval za největší konkurenty?
Ukázalo se brzy, že nesmíme příliš ztrácet hlavně na Palkovice. První polovinu soutěže, tedy do zimní pauzy, jsme s nimi bojovali na dálku o první místo. Zlom pak přišel při dvojutkání právě na jejich hřišti. Vedly tabulku, ale my jim nedarovali ani set, vystřídali je na pozici lídra a už tam nikoho nepustili.

Šlo tedy celou dobu vše podle představ, nebo přišla i nějaká herní či týmová krize?
Já říkám, že nikdy to není optimální. Sezona byla hrozně dlouhá pro všechny, vždy během ní projdete obdobím, kdy vás provází zvýšený počet zraněných hráčů, výkyvy formy jedinců a další neduhy. Ale právě proto jsme měli k dispozici čtrnáct lidí do hry, proto jsme náš tým předtím posílili. Takže problémy nás stejně jako ostatní celky potkaly, ale my jsme je tentokrát měli minimální. Musím teď uznat, že jsme hned od prvního kola pracovali opravdu naplno, projevila se dobrá letní příprava a když už jsme se drželi na prvním místě, nechyběla ani jinak těžce udržitelná motivace.

K dobrému výsledku vám jistě pomohla i celá řada čerstvých posil. Jak moc se osvědčily?
No, víte, přišla k nám opravdu velká zkušenost, znát to bylo moc. Je pravda, že velká jména nedělají vítězný tým, funguje to samozřejmě naopak, ale i to se nám povedlo. Kolektiv neměl chybu. Noví borci se u nás začlenili do celku a přesto svou kvalitou zářili.

Budete konkrétnější?
Před sezonou jsme doplnili tým na postech, kde jsme cítili potřebu. Dobře, jmenovitě se skvěle chytil původně libero, ale nyní i smečař Libor Chromý. Předpoklady fantasticky naplnil smečař z extraligovými vzpomínkami Marek Sekanina. Doplnili nás taky další mladí hráči Ondřej Kadlec, Matěj Loub, na několik zápasů Vítězslav Marek. Takže fungovalo i dravé mládí a tahle kombinace se prostě a jednoduše povedla. V každém utkání jsme mohli a také hráli s nějakými změnami, kombinovali jsme hru a kvalita šla nahoru.

Kádr je tedy v této chvíli optimální, nebo budete ještě posilovat?
Upřímně řečeno, mám obavy, že by to mohlo být naopak, tedy že budeme oslabovat. Po některých našich hráčích pošilhávají kluby z extraligy, myslím tím například Jelínka, Sekaninu nebo Chromého. A možnosti odejít mají i jiní. Je to těžké, když dostanete opravdu dobrou nabídku, těžko se tomu odolává. Uvidíme, dost velkou část naší sestavy tvoří studenti, a to má taky svůj vliv. Samozřejmě teď bych si přál, aby zůstal stávající kádr pohromadě co nejdéle, ale je to spíše zbožné přání než možná realita.

Veřejnosti známá je i vaše hráčská spolupráce s JMP Brno. Jak to s touto povedenou dohodou funguje v současnosti?
Jako klubu nám to hodně pomáhá. V poslední době spolupráce fungovala v ještě rozšířenější míře, a to ve vztahu s mládeží. Starší žáci nám plnili družstva mladíků, co se týče mužů, u nás také jejich volejbalisté pravidelně trénovali a dostávali příležitost v zápasech.

Přiznám se, že tenhle model se mi moc líbí. Z jejich hráčů cítím, že mají zájem, zápal, chtějí trénovat a zlepšovat se.

V celém druholigovém ročníku jste odešli z palubovky jen třikrát poraženi. Dvakrát se o to postarala Olomouc, je to tak kvalitní tým?
Rozhodně, ale jejich síla není žádným velkým překvapením. Není to nový neznámý tým, jen změnil působiště. Sedm let hrál skvělý volejbal v Uničově, první ligu. Pro mě osobně to byl už před sezonou jeden z favoritů.

Jaká herní činnost Bučovicím nejvíc sedí a kde vás naopak ještě tlačí bota?
Určitě je pořád co zlepšovat, dlouhodobě nejvíce asi při dohrávání bodových míčů. Ubráníme, ale když příhra nejde od nahrávače, je to kámen úrazu. Kupíme pak chyby. No a měli bychom ještě zapracovat na schopnosti hrát pod tlakem. Postupně se to daří, to ano, ale jde o to, aby se to učili i mladí. Popravdě řečeno je ale fakt, že kromě Olomouce a Palkovic na nás ten tlak nikdo moc nevytváří.

Do jaké míry jsou podle vás bučovickou výhodou specifické menší rozměry domácí haly?
Je to výhoda i nevýhoda. Vyjma Holešova jsme jediný mančaft, který má takhle nízkou halu. Soupeři na to nejsou zvyklí, to je výhodné, ale zase limituje nás to v dalším postupu. Jestli chceme do budoucna hrát první ligu, tak v jiných prostorách. Vyhráli jsme už čtyřikrát druhou ligu, dvakrát jsme zvládli baráž, ale postup je to jen papírový. Přitom tuším, že v druhé nejvyšší soutěži máme tak na sedmé, osmé místo. Budeme hledat řešení do budoucna.

Už jste to nakousl. Vyhlásili jste, že letos do baráže ani nenastoupíte. Můžete to objasnit?
Ano, tentokrát do toho nepůjdeme. Není to jen mé rozhodnutí, domluvili jsme se tak v týmu. Když víte, že nemáte podmínky ohledně zázemí na vybojovanou vyšší soutěž, snižuje to motivaci. Takže v případě postupu můžete soutěž leda někomu podstoupit, a upřímně, už víme, že to nedělá klubu úplně dobré jméno. Nepřihlásili jsme se a mám zprávy, že i Plzeň do toho nejde. Baráž se letos vůbec hrát nebude.