Každý, kdo se s ním setkal, jednoznačně potvrdí, že to byl především skvělý chlap a velký kamarád. Ragby, ale ani ostatní sporty, nemá takových osobností nazbyt. Vystudovaný středoškolský učitel, jak bylo řečeno, rozhodčí, ale také dlouletý klubový i svazový funkcionář se sice k nejmužnějšímu sportu dostal relativně pozdě, ve svých pětadvaceti letech jako hráč, ale o to intenzivněji mu věnoval své schopnosti a volný čas.

Domácí nejvyšší ragbyovou soutěž pískal od roku 1988, na svém kontě má i 42 mezistátních utkání. Jako čtyřnásobný účastník mistrovství světa juniorů se mu největšího uznání dostalo svěřením rozhodování semifinále MSJ v Lille Jihoafrická republika - Francie. Dlouhá léta působil jako funkcionář ve vyškovském klubu a od roku 1994 vedl sbor rozhodčích České ragbyové unie a byl předsedou sportovně-technické komise na Moravě.

Miroslava Šustka si připomeňme výňatky z rozhovoru, který pro Vyškovský deník Rovnost poskytl bezprostředně po svém posledním extraligovém utkání Sokol Mariánské Hory - Slavia Praha. I jeho titulek je vystihující:

Pískal jsem i zápas, který začal hromadnou bitkou, vzpomíná ragbyový rozhodčí Šustek

Ragbyová extraliga přišla po uplynulém kole o jednu velkou osobnost, která se po trávnících nejvyšší soutěže pohybovala šestadvacet let. Tušíte, že nemůže jít o hráče. Správně. Po utkání Sokol Mariánské Hory – Slavia Praha se s extraligovou píšťalkou rozloučil dlouholetý uznávaný rozhodčí Miroslav Šustek. „Do ragbyového důchodu rozhodně neodcházím. Na ragby se stále těším a budu pískat nižší soutěže a utkání mládeže,“ upozornil třiašedesátiletý Vyškovan.

Jste služebně nejstarším českým ragbyovým arbitrem. Kolik to dělá zápasů?

Evidenci počtu extraligových utkání a ostatních utkání si nevedu. Ale jako rozhodčí působím od roku 1978, tedy sedmatřicet let. To většina současných hráčů ještě ani nebyla na světě. Na nejvyšší domácí úrovni pískám šestadvacet roků. Mezistátních utkání mužů a dorostu jsem odřídil čtyřicet dva a k tomu bezpočet utkání mládeže.

Jak jste se vlastně k ragbyové píšťalce dostal?

Po skončení hráčské kariéry. Ale ta nebyla nějak bohatá. K ragby jsem přešel dost pozdě, až v pětadvaceti letech z házené. V ní jsem hrával druhou ligu za Duklu Cheb a Prostějov. Jako ragbista mám na kontě jedno utkání nejvyšší soutěže a tři roky jsem hrával za béčko. Pískání mě hned chytilo. Mým ragbyovým rozhodcovským vzorem byl Jara Indra, rozhodčí z Vyškova, od kterého jsem se učil a získával zkušenosti.

Proč jste se rozhodl odejít z první scény českého ragby?

Jako rozhodčí extraligy hlavně z důvodu věku. V červnu mně bude čtyřiašedesát let. Tak dlouho extraligu nikdo nepískal. Fyzicky se cítím dobře, budu pokračovat v nižších soutěžích, zejména mládeže. Jsou tady teď kluci ve věku kolem čtyřiceti let, kteří jsou velmi dobří a já jim chci předávat zkušenosti, třeba jako kouč rozhodčích.

Co rozhodlo o tom, že jste se po skončení hráčské kariéry rozhodl navázat rozhodcovskou?

Začínal jsem jako trenér mládeže a společně s tím i začal pískat. Vždy jsem měl k rozhodování vztah. Byl jsem čtyřicet let učitelem tělesné výchovy na střední škole, kde jsem měl kurz rozhodčího na několik sportů, jako atletika, volejbal, házená, fotbal, basket apod. To mně pomohlo při rozhodování ragby, které je velice náročné na pravidla a posuzování herních situací.

Kdy a kde jste rozhodoval svůj úplně první zápas?

Bylo to utkání žáků v roce 1978 Vyškov – Brno. Svůj první extraligový zápas jsem rozhodoval v Havířově proti Zlínu 1988, kdy shodou okolností byla hrozná zima a utkání jsem dopískal zmrzlý na kost.

Jsou nějaké další zápasy, na které někdy zavzpomínáte?

Těch bylo mnoho, ale nejvíce asi finálové na utkání extraligy před deseti lety Říčany – Tatra, které se prodlužovalo a mělo vynikající atmosféru. Extraligové finále jsem pískal celkem třikrát.

A na mezinárodní scéně?

Nejtěžší utkání jsem pískal v Ostravě před 23 lety, které se hrálo v rámci turnaje Družba a ve finále se utkaly týmy SSSR a Rumunska. Hned na začátku došlo k hromadné bitce všech hráčů. Nikoho jsem nevyloučil a po domluvě kapitánům se utkání dohrálo, i když v napjaté atmosféře. Vrcholem bylo rozhodování, sice jako pomezní rozhodčí, na mistrovství světa finále juniorů JAR – Francie. Oficiálním mezinárodním rozhodčím FIRA jsem byl deset let.

Co vlastně musí ragbyový rozhodčí ctít, respektovat nebo umět nejvíce?

Nejdůležitější pro rozhodčího v ragby je perfektní znalost pravidel, která jsou hodně složitá, ale hlavní je výborná fyzická příprava, cit pro hru a komunikace na hřišti. Pravidla se neustále mění a směřují zejména k ochraně hráčů před nebezpečnou hrou. Nutné je neustálé doplnění si znalostí pravidel a sledování špičkových světových rozhodčích v Poháru šesti zemí a mistrovství světa v ragby, které je každé čtyři roky a letos na podzim bude v Anglii. Už se moc těším.

Na co se nejvíc těšíte v ragbyovém důchodu?

Žádný důchod to nebude. Na ragby se stále těším, zejména na závěr extraligy, přebory ČR v mládežnických soutěžích a turnaje v sedmičkách. Snažím se předávat zkušenosti mladým rozhodčím, i když těch je v posledním období velký nedostatek. Jsem již dvaadvacet let předsedou Sboru rozhodčích ragby ČSRU, řídím semináře a školení nových rozhodčích v celé republice. V posledním období pomáhám s rozvojem rozhodčích ragby na Slovensku. Věřím, pokud vydrží zdraví, že ještě nějaký rok se budu věnovat pískání ragby, které je nádherným sportem.