Převlékání či obouvání mezi disciplínami může rozhodnout vyrovnané závody mezi elitními profesionály. „V depu závod nikdo nevyhraje, ale hodně lidí ho tam už ztratilo,“ přitakává česká triatlonová legenda Petr Vabroušek.

Ve Frankfurtu vjížděli do druhého depa společně Frodeno a Sebastian Kienle, kterému tam lékař bleskurychle vytahoval střep. Do maratonu vybíhal pouze se ztrátou 28 sekund. „Každý pohyb i u železňáku je propočítaný, na kratších distancích má depo ještě daleko větší důležitost. Ve Světovém poháru přijíždí do depa čtyřicetičlenný balík a pole je tak vyrovnané, že kdo vyběhne první, už se s nejpomalejším v závodě většinou nepotkají, byť dojeli do depa zároveň,“ povídá.

Zastávku v depech tak potřebují profesionálové i začátečníci pilovat. „I hobíci by si měli vyzkoušet přechod v tréninku, několikrát vyběhnout z vody a rozběhnout se. Při plavání člověk leží, hlava je dezorientovaná. Z kola jsou závodníci ztuhlí, vázaní řídítky, pedály a sedlem, přejít do uvolněného běhu musí dostat do krve. Když si depo desetkrát dvanáctkrát vyzkouší, bude je každý bezproblémově zvládat,“ nabádá dvojnásobný vítěz Světového poháru v dlouhém triatlonu.

Seriál Jak na triatlon
Deník Rovnost ve spolupráci se společností Triexpert nabízí svým čtenářům nový seriál s názvem Jak na triatlon. Věnuje se stále oblíbenějšímu sportovnímu odvětví, které spojuje tři různé disciplíny: plavání, cyklistiku a běh. Z původních deseti jej díky návrhům dalších témat rozšíříme na dvacet dílů. Dozvíte se mimo jiné, jak si správně vybrat typ závodu, jak ideálně rozvíjet kondici, dočtete se o vhodné výživě, správném cyklistickém posedu, výběru materiálu či možnostech regenerace. Pravidelný seriál najdete na stránkách Deníku Rovnost každý čtvrtek. Pokud máte tipy na témata, která vás o triatlonu zajímají, pište na e-mail jaroslav.kara@denik.cz.

V depu záleží na automatizaci pohybů, aby závodník neztrácel čas. „Je dobré přeříkat si postup operací: po plavání nejdřív sundám brýle a čepici, vysvleču vršek neoprenu, těsně u kola spodek, nasadím přílbu, tretry, pás s číslem. Musím přesně vědět, co kdy budu dělat,“ radí.

Hlavně si také zapamatovat, kde má kdo v depu místo. „Podívat se už před závodem, v jakém směru přiběhnu ke kolu, a zapamatovat si, kde stojí. Když je v depu čtyři sta kol a důkladně si někdo neuloží do hlavy, kudy k němu poběží, běhá pak křížem krážem a není schopný kolo najít. Taky je důležité vědět, kde se nachází čára, na které můžu na kolo nasednout a pak z něj sesednout,“ upozorňuje muž, který patnáctkrát za sebou startoval na Havaji.

Na kole jezdí profesionálové naboso a do treter se nazouvají až za jízdy. „Buď to člověk zvládá bezproblémově v tréninku a může to udělat v závodě, nebo to nemá smysl. Když cyklistika začíná do kopce, taky si tretry obujeme v depu. Jediný smysl spočívá v tom, že se rozjedete na pětatřicet kilometrů v hodině a obouváte se setrvačně stále v pohybu, ne v klidu, jinak to zásadní význam nemá,“ říká pětačtyřicetiletý veterán.

Ponožky si bere pouze na běh, a to až od ironmanské vzdálenosti. „Když je zima či hrozí déšť, používám neoprenové špičky na tretry. Polovičního ironmana odběhnu v kvalitní závodní botě bez problémů i bez ponožky, mám jen lýtkové kompresní ponožky na noze už od rána,“ sděluje třináctinásobný český šampion v dlouhém triatlonu.

Někteří začátečníci volí převlékání v obou depech do cyklistického a běžeckého oděvu, což Vabroušek nezavrhuje. „V dnešní době jsou však triatlonové kombinézy tak pokročilé, že neexistuje žádný důvod se převlékat. Naposledy jsem se převlékal při prvním ironmanu v roce 1999 v Austrálii a dělali si tam ze mě srandu. Skončil jsem šestý a čas, který jsem strávil navíc převlékáním v depu, mě připravil o třetí či čtvrté místo a řádově sto tisíc,“ pousmál se.

Hlavně při ironmanech si v depu dává vždy gel. „Výhoda je, že ho nemusím nést s sebou na kole či běhu, navíc nemáte nejvyšší tep a gel se v depu dobře sloupne,“ dodává Vabroušek, který osmdesátkrát skončil v top desítce v závodech ironmanské série.