Bratrské dvojice v sidecarcrossu nejsou žádným ojedinělým jevem. Jednu takovou mají i Bučovice v podobě bratří Kristků. Motoristický sport tohoto ražení není příliš rozšířený a obvyklý. Jízda na motokrosové motorce s postranním vozíkem si však získala i dva místní nadšence. Vladimír a Stanislav jezdí v tandemu už třetím rokem. Mladší Stanislav nám prozradil více o jejich začátcích, letošní sezoně i vyhlídkách do budoucna.

Závodit v sidecarcrossu dnes není už tak obvyklé jako v dobách minulých. Jak jsi se dostal k tomuto, řekněme méně se vyskytujícímu sportu?
Všechno to začalo tak, že jsme se jeli s bratrem podívat na závody. Asi tak na třetí takové akci jsme narazili na plakát, na kterém byla nabídka k odkoupení sajdkáru. Řekli jsme si, proč to nezkusit? Stroj jsme koupili a začali jsme jako amatéři. Jezdíme třetím rokem, z čehož první rok jsme to vyloženě zkoušeli, jestli to vůbec půjde. Byla to taková oťukávačka.

Jezdíš na postu řidiče. Vyzkoušel jsi někdy i místo ve vozíku?
Ano, samozřejmě taky. Pozice spolujezdce je fyzicky o hodně náročnější než za řídítky. Je to dané jeho úkolem vyvažovat celý stroj. Hlavně v zatáčkách je jeho funkce klíčová. Také když jedeme například do kopce, tak zatěžuje zadní kolo proti prokluzu.

Takže udržet se ve vozíku asi nebude žádný med…
Člověk se musí pořádně držet, aby nevylétl při jízdě ze sajdkáru ven. Já ovládám motorku v podstatě jen pomocí řídítek, nemám možnost se různě naklánět. Jízda je založená na změně těžiště. My máme vozík na pravé straně z mého pohledu, ale není to pravidlem, může být i vlevo. Pokud zatáčíme doleva, tak se mě bratr drží za pas a nahýbá se přes blatník. Při opačném směru jsem já co nejvíce natlačený na vozík a on je z něj téměř úplně venku. Je to fyzicky opravdu hodně náročné.

Závody jsou týmová práce. Je náročné sladit jízdu podle vašich představ? Jak se s bratrem domlouváte?

Před každým závodem je volný trénink. My si celou trať v klidu projedeme, abychom se seznámili s terénem, a přitom se domlouváme. Při samotné soutěži v řevu motorů už totiž není prostor na konverzaci. Funguje mezi námi spíše oční kontakt a taky víme, co od sebe můžeme očekávat. Oba dva samozřejmě musíme pečlivě sledovat dráhu a přizpůsobit celou jízdu terénu.

Jakých soutěží se účastníte?
Absolvujeme Mistrovství České republiky v sidecarcrossu. Za celou sezonu je to celkem osm podniků se dvěma starty, čili dohromady šestnáct závodů. Letošní účast posádek byla limitována častým zraněním závodníků. Odstartovali to v dubnu při soutěži ve Stříbře bratři Čermákovi. Co závod, to bylo nějaké zranění.

Také vás potkalo něco nepříjemného?
Co se týče naší jízdy, taky jsme měli pár bouráků. Nějaké vážné zranění nás nepostihlo, kromě mého zlomeného žebra. Stroj se ve vzduchu naklonil jinak, než měl, a my jsme spadli. Odneslo to naštěstí jenom to žebro.

Jste zainteresovaní v nějakém týmu nebo jezdíte na vlastní pěst?
I přesto, že v Bučovicích byla silná tradice, co se týče sidecarcrossu, tak místní motoklub zde nechal tento sport vymřít. V současné době jezdíme za Automotoklub Opava, který nám poskytl závodní licenci.

Sezona skončila. Jak bys ji zhodnotil?

Jak už jsem říkal, potkalo nás několik karambolů. Jsme pořád ještě začátečníci a konkurence je veliká. Myslím, že ta první místa jsou na dlouhou dobu obsazená. Nejvíc se nám povedl závod v Horním Újezdu, kde jsme skončili sedmí.

Určitě máte nějaké plány a cíle do budoucna. Na co se chystáte?
Příští rok zase chceme jet mistrovství, které začne asi v polovině dubna na závodišti v Kramolíně u Nepomuku. Budeme se snažit jezdit do desátého místa. Máme teď nový motor Yamaha, který jsme umístili do stávajícího rámu, a taky jsme přešli z dvojtaktu na čtyřtakt, tak uvidíme, co to s námi udělá.