Jak se A mužstvo změnilo od poslední sezony nebo během posledních sezon?
Opravdu hodně, protože hodně hráčů z různých důvodů skončilo závodní činnost. Například před touto sezonou do družstva přešlo šest dorostenců. Před tím to bylo podobné. Mužstvo se pořád vyvíjí, buduje se za pochodu.

Jaký byl sportovní cíl?
Chtěli jsme se dostat, když už ne do první čtyřky, která hrává play off o titul, tak alespoň do první šestky. O té se říká, že je elitní. Chtěli jsme v ní tedy být a to se nám nepodařilo. Minimum mělo být porazit někoho z této šestky. To se sice povedlo, vyhráli jsme v Brně nad Dragonem, ale hned jsme si to vymazali domácí porážkou s Bystrcí.

Bylo kromě Dragonu ještě nějaké utkání, které se vám podařilo, a naopak, na které byste nechtěli vzpomínat?
Když nebudu počítat prakticky povinná vítězství se Zlínem, Petrovicemi a Bystrcí, přičemž už jsem říkal, že jedno utkání jsme s Brňáky prohráli, tak nejlepší zápas asi byl uvedený Dragon v Brně. Dobře jsme hráli také doma se Spartou. Prohráli jsme, ale určitě to bylo rozehrané na výhru. Špatné to nebylo ani v Říčanech, ale výsledkově zase prohra. Takže celkově nic moc. Zapomenout bych chtěl na zápas v Praze na Tatře, to byla katastrofa.

Co tedy mužstvu chybí k tomu, aby se na špičku dotáhlo?
Především zkušenosti. V mužstvu je zkušených hráčů opravdu málo. Já osobně bych k tomu dodal i třeba větší koncentraci v zápasech, větší bojovnost. Tak, jak mužstvo bojovalo na Dragonu, to bylo snad jedenkrát za celou sezonu. Já si opravdu myslím, že i při velkém hendikepu ve zkušenostech jsme přece jen měli na víc, než je sedmé místo.

Zkuste být konkrétnější.
Už jsem to naznačil. Mně nejvíc chybí bojovnost. Odhodlání být nejlepší. A taky tomu něco obětovat, přidat v přípravě.

Za jak dlouho se dá taková výkonnostní ztráta dohnat? Za jak dlouho mladí sportovně vyzrají?
Tohle je opravdu běh na dlouhou trať. Třeba před třemi lety jsme řešili úplně jiný problém. V srpnu jsme měli osmačtyřicet hráčů. V dorostu nám končil jeden velice silný ročník. Přemýšleli jsme, že k áčku postavíme i B tým. A vidíte, teď jsme schopni stvořit jenom áčko.

Kam se ti kluci ztratili?
Různě. Dva odešli do ciziny, dva do Prahy. Někteří dali přednost studiu na vysokých školách, jiní toho nechali z pracovních důvodů. Vyškov je malé město, těžko můžeme kluky udržet, když chtějí dělat profesní kariéru.

Které hráče byste tedy označil za vůdčí osobnosti mužstva? Asi to budou ti zkušenější.
Jistě, ale moc jich tam opravdu není. Každopádně si svoje uhrál Martin Hudák, ale někdy v tom na hřišti opravdu zůstával sám. Na podzim nám ve třech zápasech pomohl Martin Snídal. Bohužel si na jaře přivezl z Francie zranění a nastoupil jen jednou. Víc jmen bych raději neříkal. Mužstvo se obměňuje. Za celou sezonu jsme možná jednou hráli ve dvou zápasech po sobě ve stejné sestavě.

Kteří mladí hráči splnili očekávání a kteří zůstali za ním?
Tady bych raději neříkal vůbec žádná jména. Mladí hráči opravdu potřebují sportovně dozrát a možná k tomu bude potřeba víc času, než jsme si byli ochotni připustit. Výkonnostní rozdíl mezi muži a dorostenci je v ragby opravdu veliký. Naše generace šla po dorostu na vojnu, tam jsme se takříkajíc vyhráli. Pak už to bylo jednodušší.

Co s tímto stavem můžete dělat vy, trenéři? Víte o něčem, co jste třeba měli dělat jinak?
Hlavu si s tím lámeme už tři roky a nemyslím si, že bychom něco dělali vyloženě špatně. Snažíme se s mužstvem pracovat, jak nejlíp umíme. Třeba Juan je takový správný blázen, který na internetu dokáže vyhledat třeba tréninkové metody Jižní Afriky nebo Nového Zélandu. O všem se spolu radíme.

Nemáte tedy nějak rozděleny kompetence?
To ne, vedeme tým společně. Nikdo není hlavní trenér nebo asistent. Trochu problém je, že jsme všichni bývalí rojníci. Určitě víme, jak máme trénovat útok, ale možná by to opravdu chtělo specialistu útočníka.

Jsou ve Vyškově srovnatelné podmínky s jinými kluby?
Po stránce vybavení, zázemí, máme po rekonstrukci areálu určitě jedno z nejlepších v republice. Ještě zbývají nějaké dodělávky a pak to bude opravdu špička. Po této stránce je to v pořádku. Co se týká třeba odměňování hráčů, tak u nás jsme čistí amatéři. Ale opravdu nevím, jak je to v jiných klubech, jestli někde hráči berou peníze.

Neměla přestavba třeba vliv na výkonnost mužstva?
V žádném případě. Na to se vymlouvat nemůžeme, ta omezení pro mužstvo byla opravdu minimální. To spíš účast na trénincích. Tady jsme moc spokojení nebyli.

Bude se mužstvo v letní pauze zase nějak hráčsky obměňovat?
Určitě bude. Minimálně přijde dalších šest našich juniorů.

Ale to zase můžete být tam, kde jste už byli.
Jistě, ale mladí musí šanci dostat. Budoucnost opravdu není špatná. Musíme být trpěliví. Zájemců o ragby mezi dětmi sice není tolik, co bývalo, ale stále máme kvalitní základnu. Myslím, že jen my a Říčany, možná ještě Ostrava, máme kompletní mládežnické kategorie. Z této cesty nemůžeme sejít a věřím, že ovoce nám přinést musí.

Sezonu zakončíte domácím šampionátem v ragby o sedmi hráčích. Může případný úspěch nějak změnit hodnocení sezony?
Ne, nemůže. Sedmičkové ragby bereme spíš jako oživení přípravy a pro mladé hráče i jako novou herní zkušenost. Koneckonců tuhle hru ani nemůže hrát každý ragbista. Pro těžké váhové kategorie určitě nemá smysl. Je sice olympijským sportem, ale naše reprezentace má pramalou šanci se na olympiádu dostat. Tam se kvalifikuje jen dvanáct týmů a nám do té mety ještě moc příček chybí.