Asi se i tajně doufalo, že ta medaile nemusí být jen bronzová. Proč se nepodařilo na ni dosáhnout? Dá se vybrat nějaký hlavní důvod?

Hodně jsem o tom přemýšlel. Důvodů určitě je víc. Třeba je hodně náročné udržet motivaci po celou sezonu. Na začátku soutěže jsme hráli s Pragovkou a věděli jsme, že to je jedno z mužstev, které můžeme dostat pod sebe. Tam ta koncentrace byla úplně famózní. Stejně to bylo na Tatře, kde jsme ještě mohli z první čtverky vypadnout. Vyhráli jsme a to mužstvo tím opravdu žilo. Jenže udržet tuhle atmosféru na další utkání se nepodařilo. Dalším důvodem určitě je, že v těch dvou utkáních play-off jsme neměli k dispozici Martina Kováře a Davida Jaroše. To nás trošku zasáhlo. Na druhou stranu určitě musím přidal i jiný fakt. Soupeři se posílili, my ne. A v zápasech se Spartou i s Tatrou byly velmi účinné jejich zahraniční posily, které nám dávaly body a byly těmi klasickými rozdílovými hráči.

Motivace, to je samozřejmě o hlavách hráčů. Sezona byla dobře rozehraná, nepřišlo po dobrých výsledcích také jakési sebeuspokojení? Třeba, že ta medaile je jasná a že to půjde samo?

Ano, souvisí to, ale nemyslím si, že by to šlo až do sebeuspokojení. My jsme jak na Spartě, tak s Tatrou doma první poločasy vyhráli a určitě to byly zodpovědné přístupy. Ale možná opravdu po těch půlkách přišla do hlav kluků nějaká pohodička, že to tak bude fungovat dál. Tohle jde těžko definovat. Možná by nám víc prospělo, kdybychom v poločasech trochu prohrávali a museli dotahovat. Těžko říct. My jsme ty zápasy ztratili v druhých poločasech a určitě ne fyzičkou. Když to vezmu z celkového pohledu, tak ty druhé poločasy jsme prostě hráli obecně špatně. Nemyslím si, že by to bylo to klasické sebeuspokojení, ale určitě to bylo v hlavách hráčů.

Zmínil jste zranění hráčů, jak moc vás to limitovala?

Ano, Martin nám chyběl, ale celkově jsme neměli kvůli zranění nějaké velké problémy. Hráči byli relativně k dispozici, dokonce od půlky soutěže i Kuba Schmied, který měl zranění z podzimu. Pokud byly problémy, tak v roji, ale ani úplně ne kvůli zranění, ale prostě proto, že ti hráči nejsou. Jaroš dostal červenou kartu. Laďa Mazal v podstatě nehrál, protože se rozhodl ukončit kariéru. Roj doplatil na úzký kádr. Jediný, kdo nám tam vypadl pro zranění, byl Radek Vrána, který odehrál dvě utkání a pak si udělal něco se zády a rozhodl se dál nepokračovat. V útoku jsme většinou hráče k dispozici měli a pokud někdo vypadl, tak maximálně na jedno dvě utkání. Nebyla to tedy dlouhodobá zranění. Tam jsme spíš řešili, koho posadit na lavičku.

Celkové hodnocení tedy není pozitivní, ale zkuste na tomhle extraligovém jaru najít nějaké klady. Ani čtvrté místo určitě není zadarmo.

Pro mě je to především, že se po dlouhých letech vrátil k ragby Pepa Toman. Během zimní přípravy jsme se dohodli, že půjde hostovat do Olomouce, aby se rozehrál. Nakonec to dopadlo tak, že do toho naskočil u nás. Nějaká herní praxe mu trošku chyběla, ale ukázal, že je to mlýnovka, která to má v sobě. To pro mě bylo opravdu velmi příjemným překvapením. Dlouhodobě úžasné výkony podával Ondra Kovář. To je prostě neskutečný borec, který schytal obrovské množství ran, ale také samozřejmě obrovské množství rozdal. On byl skutečně velmi výraznou postavou mančaftu.

Na podzim se v ragby hraje pohárová soutěž. Loni jste ji bral spíše jako doplňkovou. Co od ní čekáte letos?

Vzhledem k tomu, že naše ragbyové soutěže jsou takové, jaké jsou, tak ani letos nevidím v poháru nějakou atraktivitu. My určitě nebudeme mít hráče z ostatních klubů. Honza Kučera působení ve Vyškově skončil, stejně tak Míša Havránek, který bude hrát zpátky za Ostravu. Myslím, si že nebudeme mít k dispozici ani kluky z Olomouce, kteří asi budou chtít hrát pohár za svůj klub. Ukončit kariéru se rozhodl Martin Májovský. Uvidíme jestli mužstvu bude chtít pomoc Laďa Mazal, nebo to zapíchl úplně. Takže je potřeba si hlavně ujasnit, kdo z kluků na podzim vůbec bude fungovat, protože ta motivace pro podzimní část je určitě horší než pro jarní extraligu.

Nicméně naskýtá se možnost vyzkoušet nějaké nadějné mladé hráče. Jsou třeba dorostenci, kteří by se mohli v dohledné době stát členy základního kádru?

Máme čtyři mladé kluky, kteří vzhledem k tomu, jak byl teď kádr našlapaný, hostovali v první lize v Olomouci. Záměrem bylo, aby získali co nejvíc hracích minut, aby co nejvíc odehráli, což se podařilo. Na podzim určitě budou k dispozici ve Vyškově a myslím si, že v poháru dostanou šanci, aby dál sbírali zkušenosti.

Loni jste uvažoval o zakončení své vyškovské štace, ale nakonec jste zůstal. V jakém rozpoložení v tomto směru jste nyní?

Původně jsem byl domluvený s bývalým prezidentem klubu Jiřím Vintrem na dvou letech, a ty vypršely teď. Takže jsem klubu s předstihem oznámil, že to platí. Ale zatím se mnou z Vyškova nikdo nejednal a já v tuto chvíli tedy nepočítám, že bych u mužstva na podzim byl. A tady musím říct, že jsem byl rád, že celou sezonu se mnou aktivně pracoval Miloš Husár. Hodně mně pomáhal v tréninku i zápasech, protože jsem tlačil na to, aby byl u nás někdo další, kdo by se připravoval, že mužstvo převezme po mně. Já jsem si tajně myslel na Michala Juřinka. Ale jak jsem řekl, zatím taková jednání nebyla, takže se na to asi bude těžko navazovat.

Už jste to naznačil, takže zůstává v platnosti váš názor na Český pohár a systém našich ragbyových soutěží obecně?

Ano, jsem dlouhodobě kritikem celého systému našich soutěží. Prostě se mně to takto nelíbí. Ani to zúžení extraligy na šest týmů, protože se teoreticky může stát, že ji bude hrát jen pět českých mužstev a jedno zahraniční. To kdyby v baráži Vídeň porazila Dragon Brno. Jsem pořád zastáncem toho, že se má hrát v osmi týmech dlouhodobá dvoukolová soutěž. Tedy doma a venku, plus play-off.