Klidný střed tabulky, poloviční spokojenost a několik věcí, na kterých je potřeba zapracovat. Tak vidí své účinkování v oblastním přeboru druhé třídy vyškovské mužstvo basketbalistů. Sedm zápasů před koncem ročníku figurují na šesté příčce z dvanácti týmů. Na sestup či boj o prvenství to tak nevypadá. Více prozradil hrající trenér celku Dalibor Paluda.

Můžete na úvod přiblížit historii vyškovského basketbalu a jeho největší úspěchy?

Pokud budu brát éru vyškovského basketbalu, kterou jsem zažil já, pak jsme hráli i o soutěž výše, tedy oblastní přebor první třídy. Ta se ale držela díky posilám z Brna. Ti už tu ale nejsou a i když hrajeme až druhou třídu, myslím, že je to dobře. Spousta kluků z Vyškova totiž odradilo, že nedostávali kvůli Brňanům příležitost.

Jakou soutěž hrajete a jak si teď vedete? Myslíte na postup?

Pro nás aktuální je oblastní přebor druhé třídy. Dvanáct mužstev, my jsme šestí. Myslím, že na naši sestavu je to odpovídající soutěž. Ambice postoupit výše určitě v rozmezí několika let jsou, ale to by museli všichni zapnout naplno. V téhle chvíli je podle mě lepší nechat to tak, jak to je.

Co kádr vyškovského mužstva? Máte dostatek hráčů?

V mužské kategorii nás moc není. Navíc nejsme mladíci, spousta z nás má pětatřicet až pětačtyřicet let. Omezují nás rodinné a pracovní povinnosti. Musíme často doplňovat sestavu dorostenci a tak. Mám obavy, co bude dál.

Vyškov se ale pyšní hned třemi mládežnickými celky. To by mohlo být východisko…

Máte pravdu, věřím, že to bude lepší. S dorostenci to teď vypadá dobře. Za zmínku stojí třeba Švarc nebo další. Pokud tady ještě pár let budu působit, rád je zapracuji do týmu.

Stanovili jste si před touto sezonou nějaké cíle?

Upřímně řečeno, hlavně mít ze hry radost. Loni jsme se udrželi na poslední chvíli, takže pokud plány byly, pak se pohybovat v klidných vodách. Já myslel i na čtvrté páté místo, ale nebývá nás tolik, abychom to tam mohli dotáhnout.

Jsme tedy za půlkou přeboru, vládne tedy s výsledky nespokojenost?

Se zápasy v tomto kalendářním roce nejsme spokojeni. Na podzim to bylo velmi dobré, ale teď je to horší. Upřímně řečeno, jsem trochu zklamaný, uvidíme, co bude dál. Nepracuje se tréninkově tak, jak by to pomyslné lepší umístění vyžadovalo. Musím ale přiznat, že i já to teď s časem na basketbal nemám nejlepší, narodil se mi potomek.

Můžete jmenovat největší opory týmu?

V první řadě je to kapitán Ladislav Kroutilík. To je opravdu skvělý podkošový hráč. Dále Jaroslav Beránek, křídlo. Má tři děti v mladém věku a nedělá mu problémy najít si čas na basketbal. Když slouží zdraví, týmu moc pomáhá i jeho bratr Richard Beránek. Nesmím zapomenout ani na aktuálně nehrajícího Jiřího Vyškovského. Jeho pravidelných příděl bodů nám teď chybí.

Co nejsilnější a nejslabší herní stránka týmu? Máte nějaké?

Začneme tou nejslabší. To je účast při přípravě a obrana. Hlavně v poslední době šla výkonnostně dolů. My starší už totiž nemůžeme mladým soupeřům stačit. Naopak za kvalitní považuji naši střelba trestných hodů, procento proměnění rozhodně není špatné.

A na závěr….ambice do konce sezony?

Bohužel musím říct jen dohrát ve středu tabulky a nemít problémy se sestupovým pásmem. Mimochodem tabulka vypadá tak, že bychom už neměli být ohroženi. A vyhrávat hlavně doma, jak pro naše sebevědomí, tak pro diváky. Rád bych také byl, kdybychom zvládli i duel na půdě posledních Šlapanic. Uvidíme.