Nekonečná dálka, dřina, cestování, ale také setkání s hvězdami, překonání rekordů, úspěchy. To vše je život osmašedesátiletého dálkového běžce na lyžích z Vyškova Jaroslava Trávníčka staršího. Má za sebou desítky závodů, z nichž prozatím posledním se stal další ročník Jizerské padesátky. A při té příležitosti přiblížil svoji kariéru i zážitky z jmenovaného boje.

Jak dlouho se věnujete běžkám a kdo vás k tomu přivedl?

Můj život je protkán sportem od mládí. Přes basketbal a klasický běh jsem se dostal k lyžování. To už je pětatřicet let. Začátky nebyly jednoduché. Bez zkušeností totiž hned přišla Jizerská padesátka. Pak už mě oslovila jedna parta nadšenců z Vyškova a vzali mě na Krkonošskou sedmdesátku. To byl pro mě zoufalý souboj. Přesto a možná i proto jsem u tohoto sportu zůstal.

Vaše kariéra je bohatá. Můžete jmenovat velké úspěchy?

Nejvíc si cením zisku titulu Worldloppetmaster v roce dva tisíce čtyři. K jeho zisku musíte objet z třinácti vybraných dálkových závodů minimálně deset a alespoň jeden v zámoří. Takže běžky mě zanesly po Evropě a pochopitelně i do zámoří do Kanady. Vážím si ale i svého nejlepšího času na Jizerské padesátce, tři hodiny a čtyřicet minut.

Pojďme právě k letošní Jizerské padesátce. Jak hodnotíte své vystoupení?

Dřív mi šlo i o pořadí, ale teď je hlavní dokončit. Cílem už je časový limit. Letos jsem si ho stanovil na pět hodin, o sedm minut se to nepovedlo. S pořadím 2732 nejsem spokojen, ale mohlo být hůř.

Na tak dlouhé trati se toho může hodně stát…máte ze závodů nějakou perličku?

Ano, třeba z Jizerky. A nepříliš šťastnou. Stát se může opravdu cokoli. Patnáct kilometrů před koncem jsem ulomil hrot u hole a dojížděl jen s jednou hůlkou. A na začátku zase nebyly lyže úplně optimální.

Takže lyže nejely, jak by mohly. Je to opravdu takové umění dobře namazat?

To si pište. Dobré namazání lyží je opravdu velká alchymie. Příprava trvá i čtyři hodiny, vše si připravujeme sami. To je to specifikum dálkových běhů a mně se to líbí. No a letos nastal problém. Do Jizerek jsme jeli už ve středu a bylo vlhko. Mazali jsme na teplo, ale v noci před závodem se ochladilo a už to chtělo něco jiného.

Můžete popsat atmosféru při takovém masovém běhu?

Já tam byl už po třicáté, a musím říct, že postupem času se taková ta domácí přátelská atmosféra ztrácí a je to hodně o komerci. Vylepšuje se i technika, na startu máte tři a půl tisíce lidí, je to zvláštní. Ale má to svoje kouzlo.

Máte možnost se setkat s velkými hvězdami lyžování?

Třeba na Jizerské jsme se na autogramiádě setkali s olympijským vítězem Björnem Dähliem. Musím říct, že je to naprosto pohodový a příjemný člověk, žádná namyšlená hvězda.

Znáte se i s českou elitou?

Samozřejmě se znám i s těmi nejznámějšími jako je Václav Řezáč. Ale věřte, mezi lyžaři se neradí, mazání je stejně loterie.