Jak jste se ocitla ve Vyškově?

Jsem sice rodačka z Třebíče, ale teď žiji s přítelem ve Slavkově u Brna. A tak jsme to sem neměli vůbec daleko, rozhodli jsme se udělat si takový výlet do Vyškova a zahrát si v pohodové atmosféře.

Znáte to tu? Věděla jste, kam jedete?

Ano, i když Vyškov znám blíž spíš z vyprávění. Přítel (pozn. red.: Vladislav Sládek) momentálně hraje právě za Vyškov, je tu na hostování, takže on je moje spojení s tímto městem. Několikrát jsem tu byla i sama, dokonce i na šachovém loučení už jsem hrála. Ale moc se mi tenkrát nedařilo, dnes to už bylo jinak.

Líbila se vám vyškovská rozlučka se šachovým rokem?

Ano, je to vážně moc pěkný turnaj, stojí za to sem vyrazit. Ve svátečním čase jsou tyhle akce hodně příjemné a tenhle obzvlášť. Je to zpestření před novým nabitým rokem. Přišla jsem si hlavně zahrát a pobavit se.

Znáte některé své soupeře?

Ano, pár z nich znám, už jsme se potkali. Už jsem je viděla v soutěžích, hráli třeba druhou ligu a podobně. Jsou dobří, takže si protihráče nemůžu moc vybírat. Pokud jsem chtěla být někde vysoko, bylo třeba dobře zahrát s kýmkoli, kdo usedl proti mně.

EVA KULOVANÁ• Narozena: 28. 10. 1987
• Klub: ŠK Caissa Třebíč, TJ
  Náměšť nad Oslavou, ŠK
  Gordic Jihlava
• Dokončené studium:
  inženýrka chemie, technologie
  a vlastností materiálů na
  Chemické fakultě VUT v Brně. • Aktuální studium:
  doktorandské na VUT Brno

• Úspěchy:
Mistryně republiky: 2006, 2007 (bleskový šach), 2008 (bleskový šach). Vicemistryně republiky: 2008. Bronz: 2009. Akademická mistryně republiky: 2011. Mistrovství Evropy juniorek: 2004 – stříbro v týmu se Soňou Pertlovou. Mistryně ČR do 12, 14, 18 let

Co vlastně dělá šachová mistryně ve vánočním čase, když zrovna nehraje ve Vyškově?

Myslím, že úplně to samé jako kdokoli jiný. Jezdíme po návštěvách, užíváme většího klidu, chceme prostě prožít poslední dny roku s rodinou.

Rok 2013 je minulostí. Jaký z vašeho pohledu byl?

Abych řekla pravdu, z hlediska šachového příliš úspěšný nebyl. Doufám, že ten příští bude lepší. Čeká mě toho dost. Soutěže družstev, první, druhá liga v Německu, bundesliga, to je asi nejsilnější liga v Evropě vůbec. Jsou tam ty nejlepší hráčky z celého kontinentu. Samozřejmě taky mistrovství republiky a popřípadě nějaká ta šachová olympiáda.

Máte ještě po všech svých úspěších vytyčené nějaké další sportovní cíle?

Ty musíte mít vždycky, jinak vás nic nežene dál. Ale je těžké na ně dosáhnout, v Evropě i ve světě je totiž obrovská konkurence bohužel na rozdíl od České republiky. Tím myslím ženskou kategorii. U nás je ve špičce třeba jen pět šest žen zhruba na stejné úrovni, ve světě je jich daleko víc. Chtěla bych se samozřejmě posunout zase někam výš, ale na mezinárodním poli to už bude těžké.

Reprezentační možnosti i zkušenosti na to máte. Jaké to je hrát za národní tým?

Je to samozřejmě čest, cítím to tak. Ale těch reprezentačních akcí zase tolik není. V průběhu roku jsme na nějakém soustředění, jednou za dva roky je mistrovství Evropy družstev a také šachová olympiáda. A nechybí ani mistrovství světa. Na Evropě se nám docela daří, naposled jsme skončily desáté, což je podle mě velmi dobrý výsledek. Ve světě je to už horší, Čína, Indie, asijské země, ty jsou společně s Ruskem prakticky bezkonkurenční.

Jak jste se vlastně k šachovnicovým polím dostala?

Začala jsem už v šesti letech, přivedl mě k tomu tatínek. Taky hraje, i když na nižší úrovni. Naučil mě tahat figurkami, pak přišel nějaký kroužek v Třebíči a už to bylo. Dlouhé roky jsem hrávala za Náměšť, pak za Jihlavu, teď jsem se klubově vrátila po dlouhé době zpátky na začátek, tedy do Třebíče.

Čím vás vlastně královská hra dostala?

Je krásná. Musíte vymýšlet plány, kombinovat, člověk může nachystat soupeři spoustu léček a čekat, jestli se do nějaké chytne. Když ano, má z toho člověk typicky českou škodolibou radost. Ale vážně, je to zajímavé, člověk tím získá malou výhodu a pak ji musí tah od tahu stupňovat, až ten druhý definitivně podlehne.

Sledujete cizí partie? Pokud ano, jen naživo nebo rozebíráte hru šachových velmistrů historie?

Je to různé, podle nálady a volného času. Určitě se podívám do historie, to člověku hodně dá. Ale jak říkám, je to o časových možnostech a těch moc v poslední době není.

A co šachy na počítači?

To je teď hodně populární, čím dál víc lidí raději usedne k monitoru než k šachovnici. I já jsem dřív často hrávala tímto způsobem, je hodně herních serverů, jen se přihlásíte a hotovo. Jsou tam ale kratší partie, pětiminutovky, tříminutovky a tak, to mi moc nevyhovuje.

Proč? Takže raději klasické partie než bleskový šach?

Ano, mezi nimi je totiž velikánský rozdíl. Když je na to jen pár minut, nemáte moc času něco pořádného vymyslet a hrajete spíš instinktivně. V té delší partii máte možnost vymyslet celou strategii, měnit ji podle vývoje. Jednoduše musíte něco předvést, víc se ukáže, kdo co umí.