Na akci, které se účastní čeští i zahraniční běžkaři, startoval už po sedmatřicáté, poprvé závod okusil už v roce 1975. Letos však bral pětadvacítku čistě rekreačně. „Jelo se mi úplně jinak než v minulých letech, protože už nezávodím. Spíš jsem si to užíval a jen závod odjel. Sice chci jezdit, ale momentálně mám nějaké zdravotní problémy," povídá Trávníček starší.

Ve svém věku už o sebe musí hodně dbát a pečlivě se na každý závod připravit, avšak na padesátikilometrový závod už si netroufl. „Od sedmdesáti už jezdím spíš pětadvacítku. Letos mě znovu provokovali, abych jel padesátku, ale nakonec jsem usoudil, že pojedu rekreačně kratší trať. Člověk se musí udržovat celý život. Od mládí jsem sportoval, hrál jsem i druhou basketbalovou ligu. Kolektivní sport mě tolik nenaplňoval, proto jsem se rozhodl pro běžecké lyžování," líčí rodák z vyškovských Dědic.

Zkušený běžkař zvažuje myšlenku, že účast na tradičním závodě byla možná jeho poslední. Vše si ještě nechá projít hlavou. „Přemýšlím, zda ještě závodit, nebo ne. Uvidím, jak se připravím v létě a poté se rozhodnu. Chybí mi ještě dva padesátikilometrové závody, abych se dostal do Klubu mistrů Jizerské padesátky," prozrazuje svoji motivaci Trávníček.

OTEC A SYN

Pětadvacetikilometrový závod absolvoval spolu se svým synem, který po jeho boku startuje na různých běžkařských akcích víc než třicet let. „Byl jsem u začátků jeho běžeckého lyžování. Od mala vím, co umí a co třeba tolik neovládá. Těší mě, že jde v mých stopách. Už mě dávno předčil a teď mu vlastně dělám osobního trenéra. Potkáme se jen na startu a pak už na mě jen počká v cíli," směje se.

Za svou bohatou zažil při závodech se synem i několik úsměvných momentů. „Startovali jsme třeba ve Švédsku, kde se akce účastnilo asi patnáct tisíc lidí v několika vlnách. Já jsem byl v dřívější, syn tam jel poprvé, takže se nacházel v pozdější vlně. Asi ve třetině závodu mě dojel, mezi patnácti tisíci závodníky si mě všiml a křičel: ,Tati tak pohni, už jsem tady!' Pak se nám to stalo ještě jednou," vypráví Trávníček starší.

Se synem i sám se zúčastnil mnoha závodů nejen v České republice. „Velice se mi líbilo například Estonsko, kde je velice příjemný terén. A taky Švédsko, což je vrchol běžeckého lyžování navíc s parádní atmosférou," dodává železný běžkař.

PATRIK EL-TALABÁNI