hů. V osmnácti letech má za sebou start v nespočetném množství běžeckých soutěží. Zkušenosti má i z národní reprezentace a světových závodů. Řeč je o švábenické sportovkyni Martině Vévodové, která se právě chystá vrhnout do víru dalších závodů.

Vaše jméno je spojené zejména s běháním. Co vás přivedlo k běžecké dráze?
Běhání se věnuji už devět let. Úplně první závod jsem běžela ve čtyřech letech, tehdy jsem běžela sto metrů a skončila jsem poslední, protože jsem se zastavila před cílovou čárou. Pravidelně běhat jsem začala v devíti letech. Můj táta běhá celý život, tak asi proto jsem měla k tomuto sportu nejblíže, něco jako rodinná tradice. Od roku dva tisíce jedna jsem registrovaná v oddíle AK Perná, kde jsem našla skvělé zázemí a podporu.

Kolika běžeckým disciplínám se věnujete?
Mojí hlavní disciplínou na dráze byla vždy patnáctistovka. Postupně, jak jsem přecházela do vyšších věkových kategorií, tak delších tratí přibývalo, k oblíbené patnáctistovce přibylo tři tisíce metrů, a dokonce i pět kilometrů. Této disciplíně bych se chtěla věnovat nejvíce v letošní sezoně. Dráha však není pro mě tím pravým, a tak utíkám ze stadionu do lesa a do kopců. Na běhy do vrchu se zaměřuji nejvíce. Běh krásnou přírodou, a pak ten rozhled z vrcholu, kde bývá obvykle cíl, je pro mě tou nejlepší odměnou.

V jaké části sezony se zrovna nacházíte?
Nyní se nacházím v závěru zimní přípravy a postupně budu přecházet do závodní části sezony. Trénuji každý den, asi hodinu pod vedením mého trenéra. Ve své přípravě se nyní nejvíce zaměřuji na rozvoj obecné vytrvalosti a doháním ztrátu tréninku, která vznikla kvůli zdravotním komplikacím v průběhu zimy.

Jezdíte na různé soutěže. Které z nich jsou vaše pravidelné štace?
Pravidelně jezdíme na závody Českého běžeckého poháru v bězích do vrchu, ve kterém jsem dvakrát po sobě dokázala zvítězit. Hlavními závody sezony jsou pro mě mistrovství Evropy a světa, na které se musím ovšem kvalifikovat. Kromě těchto stěžejních závodů se účastním i silničních běhů, které se konají v okolí mého bydliště.

Máte zkušenost s juniorskou reprezentací v běhu do vrchu. Jak jste se do ní dostala?
Do juniorské reprezentace jsem se dostala díky vítězství na kvalifikačním závodě v Rokytnici nad Jizerou v roce dva tisíce sedm, ale neznamená to, že už tam napořád patřím. Pokud se nekvalifikuji na dalším nominačním závodě, tak pro mě reprezentace končí. Bohužel je těžké načasovat formu zrovna na jeden den, kdy se kvalifikace běží. Reprezentaci nevnímám jenom jako jeden závod v zahraničí na světové úrovni, vnímám ji také jako kontakt s lidmi, kteří se věnují stejnému sportu jako já.

Startujete pod hlavičkou AK Perná. Proč zrovna Perná a ne nějaký bližší klub?
V době, kdy jsem se registrovala do AK Perná, tak na okrese žádný kvalitní klub nebyl. V Perné nacházím vše, co pro svoji běžeckou kariéru potřebuji, a tudíž nemám důvod dres tohoto klubu měnit. Za AHA Vyškov jsem v roce dva tisíce sedm pouze hostovala, ale protože mi atletická kola kolidovala s běhy do vrchu, tak jsem na další roky hostování neobnovila.

Zmínila jste běhy do vrchu. Jeden se běží pořád nahoru, druhý nahoru dolů. Který je pro vás obtížnější a z jakého důvodu?
Náročnější je samozřejmě, pokud se běží pořád nahoru, ale mně konkrétně tyto závody více vyhovují, dosáhla jsem v nich i větších úspěchů. Seběhy bývají často velmi nebezpečné a mám z nich patřičný respekt.

Jak vypadá váš jídelníček, musíte se ve stravě hlídat?
Do mého jídelníčku patří všechno, na co mám právě chuť. Dřív jsem se snažila omezovat hlavně cukry, ale spíš to vedlo k únavě a na váze se toho stejně moc nezměnilo. Zdaleka ne všechno se vyběhá, i když to slyším denně, ale postava nedělá výkony.

Co považujete v dosavadní sportovní kariéře za největší úspěchy?
Za můj největší úspěch považuji desáté místo na Mistrovství Evropy v běhu do vrchu z roku dva tisíce sedm. Byl to můj první reprezentační závod, který jsem si náležitě užila, protože už účast byla pro mě takovým malým vítězstvím. Ale hrdá jsem na všechny úspěšně „doválčené“ závody.

Co škola, jak kloubíte sport se školou?
Sport se dá v pohodě zvládnout i s učením, i když někdy ten čas opravdu chybí. Nevěnuji se však běhání natolik, že bych někdy uvažovala třeba o individuálním plánu.

Jak vnímá vaše úspěchy okolí?
Ještě jsem se nesetkala se zápornými reakcemi okolí. Spolužáci a kamarádi se mě občas ptají na závody i na tréninky, ale když jim odpovím, jak to chodí, tak jsou většinou v šoku a nevím, jestli mě pak ještě řadí mezi normální lidi. V rodině mám velkou podporu, hlavně u rodičů a u dědy, moc si toho vážím!

Jaké máte plány a cíle pro letošní závodní sezonu?
Mým cílem je vyhrát kvalifikační závody na mistrovství Evropy a mistrovství světa v běhu do vrchu. Dále se budu soustředit na dráhové mistrovství České republiky a na mistrovství republiky v běhu do vrchu. Další cíle přijdou v průběhu sezony, snad se mi letos zranění vyhne a nebudu si muset o těchto závodech nechat jenom zdát.

Máte nějaký běžecký vzor? A sportovní sen?
Obdivuji všechny, kteří se pohybují v české špičce. Za vzor bych mohla považovat Petru Kamínkovou, která patří k nejlepším běžkyním u nás. Můj sportovní sen je zlatá medaile z mistrovství České republiky. Stříbrné i bronzové už mám, ale ta zlatá mi pořád ještě chybí. Chtěla bych někdy zažít pocit, že jsem „nejlepší“ u nás.

Martina Vévodová

Věk: 18

Klub:
AK Perná

Bydliště:
Švábenice

Koníčky:
sport, příroda, cestování

Životní heslo:
Dokud dýchám, žiju, a dokud žiju, budu bojovat, abych mohla dýchat.