Nabídku zahrát si extraligu Bučovičtí dostali před dvěma roky. Tehdy jako vítěz základní části I. ligy, po které bylo play-off z důvodů šířící se covidové pandemie zrušeno. Byla sice lákavá, ale vedení klubu po poradě s hráči ji s díky odmítlo. Letošní ročník I. ligy potvrzuje, že udělali správně. Bojovat o toto právo sportovní cestou a je pro všechny mnohem lepší a emotivnější.

„Je to až neuvěřitelné. Splněný sen, ale ještě v listopadu, kdy jsme sháněli nahrávače a měli problémy, byť jen s postupem ze základní skupiny do čtvrtfinále, nikdo moc nevěřil, že se může uskutečnit. Pak ještě i v lednu, kdy nám do Dobřichovic nepřijelo jedno auto s hráči a za hodinu jsme tam prohráli 0:3. V podstatě stejně hladce jsme pak padli v Benátkách. Přehrával nás Hradec. Měli jsme plnou marodku a všudemožně jsem sháněl nahrávače. S těmi vypůjčenými jich nastoupilo šest. Kdo by na nás tehdy vsadil? A na finále už vůbec ne,“ vrátil se Čížek na začátek sezony.

Ve čtvrtfinálové skupině se Bučovice v podstatě usadily na čtvrté příčce, ale s lepšícím se stavem kádru se nakonec prokousali na třetí. Do semifinále proti druhým Dobřichovicím nešli v roli favorita. Ve čtvrtfinále s Dobřichovicemi hladce prohrály i doma, a stejně pak i první semifinálové utkání. To posléze bylo pro „naivní“ administrativní chybu Dobřichovic kontumováno. Bučovice se nabízené šance chytily s vervou. Druhé semifinále v Dobřichovicích sice opět prohrály, ale už po pětisetové bitvě. A před stěhováním se série do Bučovic zmíněná kontumace srovnala zápasový stav na 1:1.

„Dobřichovice netajily, že si nás přály jako nejhratelnějšího soupeře. A oprávněně. Když jsme vstupovali do série, tak jsme je ani jednou neporazili, pak jsme prohráli dvě semifinále. Já si nemyslím, že se to zlomilo tou kontumací, ale naším výkonem ve druhém utkání, i když jsme nakonec prohráli. Vedli jsme 2:0 a přesvědčili se, že můžeme vyhrát. Hlavně sami kluci zjistili, že se s nimi dá hrát. Do té doby jsem viděl, že mají trošku víc respektu, než je zdrávo a než je reálný rozdíl mezi oběma týmy. Jakoby si ani nevěřili že na ně máme. To, co se pak odehrálo doma, to byla volejbalová fantazie,“ zasnil se současně i manažer oddílu.

Po vyrovnaném třetím utkání (3:2) pak Bučovice potvrdily postup tentokrát už hladkým vítězstvím 3:1. Čížek zdůraznil, že jeho svěřenci odvedli výkon někdy až za hranicí sebeobětování se.

„Naše výhoda před play-off byla, že nám nikdo nevěřil. A nakonec nám lidé tleskali ve stoje a mnohým tekly slzy. Tohleto se zažije možná jednou za život. Ale uhráli jsme si to sami. Už když jsem v sobotu přišel do kabiny, byla tam úplně jiná atmosféra než v pátek. Bylo cítit to obrovské odhodlání. Pepa Mlčúch a taková ta skupinka zkušenějších hráčů si vůbec nepřipouštěli, že by se ještě jednou jelo do Dobřichovic,“ oceňuje Čížek.

Druhé semifinále mezi Slavií Hradec Králové a VK Benátky nad Jizerou je po čtyřech zápasech nerozhodné 2:2 a v sobotu se v Benátkách rozhodne o soupeři pro Bučovice. Na otázku, koho by si ve finále přál víc, měl šéf bučovických volejbalových sokolů zcela praktickou odpověď.

„Nechci o tom teď přemýšlet, protože roli hrát může mnoho věcí a může to být otevřené i jednoznačné s kýmkoliv. Ale přání je jasné. Jednoznačně Hradec, protože bychom začínali dvakrát doma a doma bychom hráli i případné páté utkání. Ale budu respektovat, i když to budou Benátky,“ sdělil kouč Bučovic.