Narodila se ve Vyškově, nějaký čas bydlela mimo okres, ale před necelým rokem se přistěhovala zpět do regionu. Šestnáctiletá kanoistka Michaela Chmelová, jež v současné době hájí barvy pardubického klubu Modrá hvězda, má slibně rozjetou závodní kariéru. O začátcích s vodním sportem i ambicích do budoucna prozradila více sama.

Věnuješ se rychlostní kanoistice, což není na Vyškovsku zrovna obvyklý sport…
Ve Vyškově jsem se narodila, pak jsme bydleli v Hranicích na Moravě a vloni jsme se přestěhovali do Opatovic. V naší rodině má sportování velkou tradici. Byla jsem velmi neposedné dítě a sport byla jedna z možností, jak mě unavit. V Hranicích pro děvčata nebyl velký výběr sportů, především kanoistika, basketbal, judo a atletika. Určitou roli před osmi lety sehrál i fakt, že taťka je vodák.

Co tě ke kanoistice nejvíce přitahuje?
Kanoistika je zajímavý sport. Snoubí se v něm rychlost, síla, vytrvalost, adrenalin, skvělá atmosféra a spousta dalších věcí. Není nic krásnějšího, než podvečerní projížďka na řece, příroda usíná a slunce zapadá. Myslím, že by se tento sport měl více rozšířit, určitě by mě jako diváka a fanouška hodně zajímal právě proto, že není tak typický.

Jsou na Vyškovsku vhodné podmínky k provozování kanoistiky?
No abych byla upřímná… nejsou. Není zde žádná vhodná řeka ani vhodná vodní plocha, na které bych mohla trénovat. Přes týden trénuji v Pardubicích, kde jsou výborné podmínky, ale o víkendech nebo prázdninách musím hledat prostor na trénink nebo náhradní trénink, třeba běh.

Jak náročné je věnovat se rychlostní kanoistice?
Ve škole trénuji dvakrát denně. Tréninky jsou přiměřené naší výkonnosti. Někdy jsou těžší, někdy naopak lehčí. Těsně před závody se jen ladí správná forma. Na jaře a v létě mimo jiné absolvujeme několik soustředění na vodě, přes zimu využíváme hodně posilovnu, plavecký bazén, často běháme na fyzičku a také chodíme pádlovat do pádlovacího bazénu, který slouží jako trenažér.

V současné době startuješ za pardubický klub. Jak ses do něj dostala?
S kanoistikou jsem začínala v Hranicích na Moravě, kde jsem jezdila vlastně až do loňského roku. S nástupem do Sportovního gymnázia v Pardubicích přišla i změna oddílu. Pouto k hranickému oddílu si držím alespoň jako členka oddílu vodních turistů. V Pardubicích jsem velmi spokojená, profesionalita a podpora v oddíle i ve škole je vidět na mých výsledcích.

Ve které kategorii nyní startuješ?
Letos startuji za starší dorost. Příští rok mě však čeká velký přestup do juniorské kategorie. No uvidíme, jak se s tím vyrovnám.

Jezdíš na kajaku či v kánoi, vysvětli hlavní rozdíl mezi těmito dvěma loděmi?
Jezdím na kajaku. V kajaku se sedí a pádluje oboustranným pádlem, kdežto v kanoi se klečí a pádluje jednostranným pádlem. Na kajaku jezdí jen ženy, zatímco muži si mohou zvolit mezi kajakem a kanoí.

Co ti vyhovuje víc, jezdit sama nebo v posádce?
Jezdím i posádky, například deblkajak nebo čtyřkajak. Letos se mi podařilo sehnat výbornou parťačku do deblu, se kterou se nám začalo hodně dařit. Aneta Veselá je ze Sparty Praha a dělá čest svému jménu - je opravdu hodně veselá.

Jakých závodů se většinou zúčastňuješ?
Snažím se účastnit každý rok co nejvíce závodů. Soustředím se ovšem hlavně na ty větší jako jsou různé nominace nebo mistrovství republiky a podobně. Nevynechám některé „puťáky“, čili menší závody, ke kterým mám osobní vztah, například Hranický maraton anebo Velká cena Sparty. Na výsledcích se odráží píle v tréninku, psychická pohoda a zdravotní stav. Každý závod je prostě jiný.

Máš zkušenosti i ze zahraničí?
Osobní zkušenosti ze zahraničních závodů velké nemám, na Slovensku je situace podobná. Jako divák jsem navštívila Světový pohár v Račicích, byla to škola pádlování a závodění. Někde je kanoistika národním sportem a veškeré finance jdou na jeho realizaci, například v Maďarsku. Konkurence je zde také mnohem větší a vyspělejší.

V jaké části závodní sezony se momentálně nacházíš?
Můžu říci, že asi tak v polovině. Máme za sebou třetí závod českého poháru, dohromady je jich sedm. Sezona vrcholí v říjnu, kdy proběhne poslední velký závod, a to Mistrovství republiky v maratonu.

Jaký závod máš teď čerstvě za sebou?
Naposledy jsem byla v Račicích, kde se uskutečnil již zmiňovaný třetí závod českého poháru. Byla to nominace pro seniory a pro nás mladší pouze kontrolní závod před mistrovstvím republiky v krátkých tratích (200, 500, 1000 metrů). Z K2 na 1000 m a K4 jsem si přivezla dvě bronzové medaile.

A co tě v blízké době čeká?
Chystám se o víkendu na čtvrtý pohár, opět v Račicích. Bude to další a zároveň poslední kontrolní závod. Pro juniorské kategorie jde asi o nejdůležitější závod sezony, budou mít šanci nominovat se na juniorské mistrovství světa v Moskvě. A v následujícím týdnu cestuji do Tábora, kde odstartuje několikadenní Olympiáda dětí a mládeže.