VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Síň sportovní slávy Vyškovska vítá Bohumíra Zedníka

Vyškov – Koberec do Síně slávy musí být červený a pro někoho i utkaný z nejdražších vláken. Do Síně slávy ale lze dojít i po červené antuce, hnědých parketách či dokonce šedočerné škváře. Právě takovou cestu mezi legendy sportu na Vyškovsku ušel Bohumír Zedník, vynikající a všestranný sportovec a hlavně dobrý člověk.

22.2.2012 1
SDÍLEJ:

Bohumír Zedník (vlevo) při slavnostním vyhlášení ankety s bývalým předsedou Orla České republiky Ladislavem Šustrem.Foto: DENÍK/ Zdeněk Vlach

Na nedávném galavečeru v Besedním domě ve Vyškově, kde byly slavnostně vyhlášeny výsledky druhého ročníku ankety „Nejúspěšnější sportovec roku 2011“, se do okresní Síně slávy zařadil po bok legendárního vyškovského ragbisty Zdeňka Mrazčínského.

Anketu opět pořádaly Deník Rovnost, Vyškovský deník a renomovaná Agentura ČOK CZ. Síň slávy je jednou z jejich deseti kategorií. Patří mezi ně zcela právem, tedy mezi aktivní sportovce, protože osudy těchto lidí mohou být jejich mladým následovníkům nejzářivějším příkladem.

Bohumír Zedník si ve své aktivní kariéře zahrál nejvyšší soutěže v basketbalu a ve volejbalu a na atletickém mistrovství republiky ještě coby dorostenec vybojoval mezi dospělými stříbrnou medaili ve skoku vysokém. Nad jeho výkonem 173 centimetry, který pak zůstal jeho osobním rekordem, by se leckdo mohl pousmát. Ale jen nezasvěcený, protože v době jeho dosažení se psal rok 1943. Bohumírovi tehdy bylo osmnáct let.

„Jako kluci jsme dělali všechny sporty. Proč mně to začalo tak dobře skákat do výšky, to ani sám nevím. Prostě to tak bylo. To jsem ještě chodil ve Vyškově do gymnázia a závodil jsem za dorost i muže. Právě v tom třiačtyřicátém roce jsem vyhrál všechny závody, kterých jsem se zúčastnil, ale s jedinou výjimkou. A to bylo právě mistrovství republiky. Konalo se v Praze a napřed mě to druhé místo trochu mrzelo, ale když jsem viděl, že vítězi jde podat ruku „pan důstojník“ Moravec, tak jsem byl docela rád, že jsem to nevyhrál. Ten Moravec byl kolaborant a dal se k Němcům a myslím, že se dokonce v pětačtyřicátem sám zastřelil,“ vzpomíná.

První liga košíkové

V této době ve Vyškově kombinoval atletiku s basketbalem a volejbalem. Kdopak dnes třeba ví, že Vyškov hrál jeden rok nejvyšší celostátní basketbalovou soutěž?

„Ta liga sice pro nás nedopadla dobře. Byli jsme poslední. Ale vzpomínky jsou to náramné. A možná, že jsme ani sestoupit nemuseli. Jenže my jsme neodehráli ani jeden zápas doma. Prostě jsme neměli domácí prostředí. Naši sokolovnu svaz z technických důvodů neuznal, takže jsme všechny zápasy hráli u soupeřů. Mám fotografii toho družstva, z těch kluků nás už žije jen pár. Samozřejmě jsme byli jen Vyškováci. Žádné cizince bychom nevzali. Já jsem se poměrně dost prosazoval střelecky. Mám to asi dané od Boha, protože jsem nikdy střelbu nějak speciálně netrénoval. Snažil jsem se hodně odkoukat od prvoligových hráčů a to tedy byli páni Hráči. Třeba jak unikat z křídla. Ti koumáci přišli na to unikat už při lajně, tam se to moc nehlídalo, a pak se vyklonit a střílet. To já jsem okopíroval hodně brzo a dařilo se mně to. Byl jsem nejlepším střelcem Vyškova.“

Atletická éra Zedníkovy kariéry se zmíněným pražským šampionátem, ale hlavně ukončením studia na gymnáziu, prakticky uzavřela. S přechodem na vysokou školu dostal prioritu především volejbal. Studia zahájil v roce 1945 v Brně a už v tom roce se pomalu začínaly formovat poválečné sportovní soutěže. Ve volejbale byla nejvyšší moravskoslezská li­ga.

„Ale my jsme chtěli udělat družstvo i doma ve Vyškově. Hráči tu na to byli. Jenže tehdy tady bylo trochu specifické „ovzduší“. Staří sokolové nepřáli spolupráci s Orlem a kladli mně a dalším dvěma klukům podmínku, že musíme vstoupit do Sokola. No to v naší rodině, kde i moji rodiče byli dlouholetými členy Orla, nebylo myslitelné. Vyškováci se sice přihlásili, ale hned vypadli. My tři jsme jim prostě chyběli. V Brně začal obnovovat vysokoškolský sport pan doktor Vojta. Mě zajímala atletika, volejbal a košíková. Nakonec jsem se dostal do volejbalového družstva a moravskoslezskou ligu si zahrál tři sezony. A byla to dost úspěšná léta. Jednou jsme dokonce skončili na druhém místě.“

Po škole, jak už to dřív bývávalo, zavolala mladého muže armáda. Do Olomouce. Jako vrcholový sportovec se chtěl dostat do tehdy největšího a nejmocnějšího klubu v armádě ATK Praha, jenže ta „tlačenka“ tam byla opravdu obrovská. Sám skromně připomíná, že ale i skutečná sportovní kvalita a konkurence.

„Tam byli opravdu ti jasně nejlepší sportovci, reprezentanti. Kdo ví, jak bych se tam prosazoval, a tak jsem zůstal v Olomouci. Tam jsme napřed museli armádní klub založit. Dostal název Hvězda, což tehdy bylo aktuální a angažované. Hned po prvním roce jsme z oblastního přeboru postoupili do moravskoslezské ligy a tehdy už to byla opravdu nabitá soutěž. Hrálo tam Brno, Vítkovice a další pozdější velké volejbalové bašty. My jsme v ní jako vojáci působili až do roku 1949, kdy nařízením nechvalně známého ministra národní obrany Čepičky nesměly vojenské kluby hrát v civilních soutěžích. Pro mě to znamenalo konec v Olomouci.“

A především už větší zaměření na basketbal s vrcholem v roce 1955, kdy ve Vyškově hráli zmíněnou první ligu. Tedy nejvyšší soutěž. Bohumír Zedník se postupně stal trenérem a hlavně sportovním funkcionářem. Krátce působil v jižních Čechách, aby se vrátil do rodného Vyškova. Bohužel to byla doba, kdy jeho Orel musel „hnízdit“ hodně daleko od oficiálních sportovních struktur. Zedník, jako sportovec tělem i duší samozřejmě pro to na sport nezanevřel. Naopak. Ve Vyškově pomáhal budovat atletický stadion, trénoval a pomáhal na úseku ekonomickém, jemuž jako vysokoškolsky vystudovaný geodet samozřejmě také rozuměl.

Obnova Orla

„Po roce 1945 jsme se snažili obnovit Orla, jenomže se ukázalo, že na to bylo příliš krátké období, protože přišel osmačtyřicátý rok a sjednocení tělovýchovy. Po roce 1989 jsme se o to s bratrem Miroslavem pokusili podruhé. A samozřejmě úspěšněji, i když ne všechno, co jsme plánovali, se nám podařilo. Na ruku nám šel tehdejší vyškovský starosta a můj kamarád, a samozřejmě také veliký sportovec, Kamil Král. Postupně se podařilo vybudovat i tento orelský areál. Já si totiž myslím, že poslání Orla je stále stejné, jako za mých mladých časů, kdy se mu vedlo daleko lépe. Vychovávat mladé lidi k lásce ke sportu, k pohybu, a také ke slušnosti a čestnosti v osobním životě.“

Tak, jak Bohumíra vedli jeho rodiče, sourozenci i kamarádi nejen z orelské jednoty. Bohumír byl nejmladší z pěti dětí. Všichni chodili do Orla, takže on ani jinou volbu neměl. Nikdy nezalitoval.

„Začal jsem v šesti letech. Tělocvična bývala vedle zámku, zbourali ji asi v sedmdesátých letech. Tam jsem cvičil i na nářadí. Na to jsem moc nebyl, ale ten výmyk a takové ty jednodušší cviky jsem taky udělal. Ale brzy jsem se začal zajímat o sporty. Vedle byla zahrada, bylo tam zařízení na košíkovou, hřiště na volejbal, udělali jsme tam doskočiště na dálku i výšku. Na gymnáziu si mě pak všiml pan profesor Hrdlička. A nejen mě. Takových, jako jsem byl já, bylo hodně. On se nám hodně věnoval a právě on nás začal učit košíkovou.“

Takovým, jako Bohumír Zedník, se říká obojživelníci. V jeho případě by bylo přiléhavější označení víceživelník. Snad proto se i sám brání vybrat jeden sport, který by snad miloval nejvíc.

„Já jsem taky slušně lyžoval i bruslil, vcelku dobře plaval. Ale košíková, odbíjená a atletika mně šly nejlíp. Jenže vybrat jeden, který mám nejraději, to prostě nejde. Taky to souviselo s ročním obdobím. Košíkovou jsem považoval za zimní halový sport. Atletika a odbíjená se tehdy nedělaly v tělocvičnách. A tak, jak se rozjařilo, tak už mě to táhlo k volejbalu a atletice. A naopak, jak začal podzim, tak už měla prioritu košíková. Ale i díky všem těm sportům chápu, že když to někdo chce někam dotáhnout, je v určité fázi už nutná specializace. Cítil jsem, že když jsem dělal intenzivněji volejbal, tak mně to moc neskákalo do výšky a naopak, když jsem se věnoval výšce, moc mně nešel volejbal. Ale vybírat, který jsem měl nejraději, to určitě nebudu. Spíš je třeba zdůraznit, že ve všech sportech jsem našel dobré kamarády. Čili to je tak spojené. Člověk od sportu neočekává jen rekordní výkony.“

V tomto přesvědčení přijal i poctu člena Síně slávy sportovního Vyškovska. Zdůrazňuje, že nepatří jen jemu, ale měli by v ní být i lidé, které na své životní cestě potkal, s nimiž sportoval nebo jinak spolupracoval. Vyjmenoval řadu jmen a nerad by prý na někoho zapomněl. Jenže to se za tak dlouhý a plodný život prostě nedá. Navíc řadě výborných kamarádů již rukou potřást nemůže.

Kamarádi

„V té odbíjené to byl inženýr Hrbotický, jehož Memoriál jsme zase obnovili, nebo Karel Otevřel, Vláďa Procházka, velice si vážím svého bratra Miroslava. V košíkové Aleš Šinogl, Vraťa Tenora, zmíněný bývalý starosta Kamil Král, Pavel Michálek, John Vyškovský, to byl i výborný atlet a košíkář, dál Zdeněk Girgle, Josef Chmelař. Představte si, před doktorátem z medicíny byl zavřený a dostal ho až v devadesátém roce místo v padesátém! Ještě žije v Brně a občas se navštívíme. Atleti Broňa Fryč, František Michálek, Jarek Kremlička, Radek Mrňka. Už mám taky svůj věk, na všechny si prostě vzpomenout nejde. Ale říct musím, že všichni jsme to dělali zadarmo, v naprosto amatérských podmínkách, po škole nebo po zaměstnání a po nedělích. Sport nás vychovával ke kvalitním přátelským vztahům a některé z nich trvají dodnes. Přes šedesát let.“

Však si společně občas tyto krásné chvíle připomenou i na hřišti. Věk nevěk.

„Není to tak dlouho, co jsem ještě nastoupil za basketbalové veterány v hale. Ruka je pořád dobrá, něco jsem ještě trefil. Byla tam jedna moje mladší kolegyně a moc se divila. „Vy umíte košíkovou?“ Opravdu to člověk nezapomíná, cosi v těch rukách pořád zůstává. Ale jinak už moc nesportuju ani necvičím. V mém věku jsou nejlepší takové ty zdravotní procházky.“

Ve Vyškově bude v červnu největší svátek atletiky, jaký u nás může být, mistrovství republiky jednotlivců. Navíc s výrazným podtextem jedné z posledních šancí nominovat se na olympijské hry do Londýna. U toho Bohumír Zedník chybět nemůže.

„Samozřejmě se přijdu podívat. Myslím, že se svými zkušenostmi dokážu ocenit, co sportovec musí obětovat, aby se dostal tak daleko. Ale ještě před tím mám takový osobní úkol. Máme tady nepoužívanou venkovní kuželnu, ne dráhu, ale s koulí na drátu. Na ní jsme se nahrávali! Ty koule a kuželky tady někde musí být. Takže ji chci zrestaurovat, abychom si mohli zahrát třeba veteránský turnaj. Ale myslím, že to bude dobrá zábava i pro všechny návštěvníky našeho areálu. Jen jak se rozjaří, půjdu na to,“ člen Síně slávy energicky zaručuje, že nezůstane jen u slibu.

Síň slávy 2011
BOHUMÍR ZEDNÍK

Ročník 1925
Atletika – Orel jednota Vyškov
2. místo v ČR ve skoku vysokém v roce 1943, 1. liga ve volejbal v roce 1949 – 1951, 1. liga v basketbalu v roce 1955, dvakrát zakládal Orla ve Vyškově, v roce 1945 a v roce 1990

Výsledky ankety:
1. Bohumír Zedník 57 bodů
2. Lenka Höferová, atletika 28
3. Jan Nedělník, fotbal 25
4. Marie Skřejpková, volejbal 21
5. Miloš Michálek, ragby 16

Autor: Zdeněk Vlach

22.2.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

SERVIS

Řemeslné práce - Řemeslné práce Svářeč 16 000 Kč

Svářeči. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč. Volných pracovních míst: 7. Poznámka: Znalost svařování, úspěšné složení manuální svářečské zkoušky.. Pracoviště: Hestego a.s., Na Nouzce, č.p. 470, 682 01 Vyškov 1. Informace: Eva Vavrouchová, +420 517 321 069.

Stavebnictví - Stavebnictví Stavební instalatéři 20 000 Kč

Stavební instalatéři Instalatér. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč, mzda max. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: POŽADAVKY: vzdělání vyučení v oboru, ŘP sk. B výhodou, POPIS PRÁCE: PP na dobu neurčitou, vhodné i pro absolventy, práce po stavbách v rámci okresu, nástup možný ihned, KONTAKT: Homola Jan, tel.: 731 174 310, e-mail: homolasro@seznam.cz. Pracoviště: Jan homola, s.r.o., 683 01 Rousínov u Vyškova. Informace: Jan Homola, +420 731 174 310.

Výroba - Výroba Zámečníci strojů 12 200 Kč

Zámečníci strojů Zámečník strojů. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 12200 kč. Volných pracovních míst: 20. Poznámka: POŽADAVKY: vzdělání nerozhoduje, POPIS PRÁCE: PP na dobu neurčitou, KONTAKT: Kovalenko Oleksiy, tel.: 776 119 547, e-mail: alexkovalenko@seznam.cz. Pracoviště: Dmytro s.r.o., Nová, č.p. 359, 683 54 Otnice. Informace: Oleksiy Kovalenko, +420 776 119 547.

Obchod - Obchod Prodavač, prodejce 15 650 Kč

Prodavači smíšeného zboží Pokladní, prodavač/ka. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15650 kč. Volných pracovních míst: 4. Poznámka: POŽADAVKY: vzdělání nerozhoduje, POPIS PRÁCE: PP na dobu neurčitou, nástup možný ihned, zkrácený úvazek 32,5 hod/týden, ZAMĚSTNAVATEL NABÍZÍ: stravenky, 5 týdnů dovolené, příspěvek na penzijní připojištění, vánoční poukázky, benefitní cafeterie, KONTAKT: Zezulová Radomíra, tel.: 725 705 150, e-mail: zezulova@penny.cz. Pracoviště: Penny market s.r.o. - provozovna slavkov u brna, Špitálská, č.p. 754, 684 01 Slavkov u Brna. Informace: Radomíra Zezulová, +420 725 705 150.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Divize 2016/2017: Klatovy (červené dresy) - Aritma Praha 0:1

Blíží se start divizních soutěží. Diváky tradičně potěší i dopolední zápasy

Fotbalový trenér Radim Truksa.

Radim Truksa: Loňská sezona se nesmí opakovat

FOTBALOVÉ PERLIČKY Z REGIONŮ
dnes 14:28

To je celý Kohák. Sebral pohár a označil se za atomovou bombu

Chrlil ze sebe vtípky na adresu ostatních, ale i na sebe – tohle prostě bavič Jakub Kohák umí. Také proto si ho vedení Středočeského krajského fotbalového svazu hýčká a zve ho na každou větší akci. Naposledy ve čtvrtek, s úsměvnou nabubřelostí, převzal Kohák pohár pro vítěze krajského přeboru – FK Posázavan Poříčí nad Sázavou.

včera 16:36

Kariéra se chýlí ke konci. Koubský pracuje na stavbě jako dělník

Domů do Česka se dostane párkrát za rok. Když chce navštívit rodiče nebo děti, musí požádat šéfa o dovolenou. Přesto si bývalý obránce Zlína Jiří Koubský nestěžuje. Na život ve Švýcarsku, kde s přestávkami působí už třináct let, si pětatřicetiletý fotbalista zvykl a návrat na Moravu zatím odkládá.

ZAJÍMAVOSTI Z FOTBALU
dnes 20:00

Kapitán Zbrojovky Melichárek: Se sestupem jsme se vyrovnali na dovolené

/ROZHOVOR/ Z branky sledoval, jak se jeho spoluhráči snaží proniknout obranou Jihlavy a vykřesat naději na udržení. Marně. Brněnská Zbrojovka letos v květnu remizovala a bylo jasno: novou sezonu odehraje o patro níž. Brankář Dušan Melichárek klub neopustil a po letní přípravě opět povede Brňany na hřiště jako kapitán. Poprvé tak ve druhé lize učiní v neděli od šesti hodin večer shodou okolností právě proti celku z Vysočiny.

včera 16:32

Cíl Viktorie? Obhájit titul a neztratit se v Lize mistrů

Když hrajete pravidelně evropské poháry, ve sbírce máte máte pět domácích titulů a navíc jste úřadující šampioni, tak i pro novu sezonu musíte mít ty nejvyšší cíle.

Juniorka? Mehanović normálně trénuje s týmem, říká Grygera

Dvaadvacet hráčů do pole a tři brankáři. Tolik fotbalistů momentálně čítá kádr Fastavu. Ševci po loňském průvanu letos v létě spíše konsolidovali kabinu.

Tabulka po 1.kole Z V R P S B
1. FC Viktoria Plzeň 1 1 0 0 3:1 3
2. 1. FC Slovácko 0 0 0 0 0:0 0
3. Bohemians Praha 1905 0 0 0 0 0:0 0
4. SK Sigma Olomouc 0 0 0 0 0:0 0
5. FC Baník Ostrava 0 0 0 0 0:0 0
6. FK Jablonec 0 0 0 0 0:0 0
7. SFC Opava 0 0 0 0 0:0 0
8. SK Slavia Praha 0 0 0 0 0:0 0
9. FK Teplice 0 0 0 0 0:0 0
10. FK Mladá Boleslav 0 0 0 0 0:0 0
11. FC Fastav Zlín 0 0 0 0 0:0 0
ZOBRAZIT CELOU TABULKU

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT