VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Síň sportovní slávy Vyškovska vítá Bohumíra Zedníka

Vyškov – Koberec do Síně slávy musí být červený a pro někoho i utkaný z nejdražších vláken. Do Síně slávy ale lze dojít i po červené antuce, hnědých parketách či dokonce šedočerné škváře. Právě takovou cestu mezi legendy sportu na Vyškovsku ušel Bohumír Zedník, vynikající a všestranný sportovec a hlavně dobrý člověk.

22.2.2012 1
SDÍLEJ:

Bohumír Zedník (vlevo) při slavnostním vyhlášení ankety s bývalým předsedou Orla České republiky Ladislavem Šustrem.Foto: DENÍK/ Zdeněk Vlach

Na nedávném galavečeru v Besedním domě ve Vyškově, kde byly slavnostně vyhlášeny výsledky druhého ročníku ankety „Nejúspěšnější sportovec roku 2011“, se do okresní Síně slávy zařadil po bok legendárního vyškovského ragbisty Zdeňka Mrazčínského.

Anketu opět pořádaly Deník Rovnost, Vyškovský deník a renomovaná Agentura ČOK CZ. Síň slávy je jednou z jejich deseti kategorií. Patří mezi ně zcela právem, tedy mezi aktivní sportovce, protože osudy těchto lidí mohou být jejich mladým následovníkům nejzářivějším příkladem.

Bohumír Zedník si ve své aktivní kariéře zahrál nejvyšší soutěže v basketbalu a ve volejbalu a na atletickém mistrovství republiky ještě coby dorostenec vybojoval mezi dospělými stříbrnou medaili ve skoku vysokém. Nad jeho výkonem 173 centimetry, který pak zůstal jeho osobním rekordem, by se leckdo mohl pousmát. Ale jen nezasvěcený, protože v době jeho dosažení se psal rok 1943. Bohumírovi tehdy bylo osmnáct let.

„Jako kluci jsme dělali všechny sporty. Proč mně to začalo tak dobře skákat do výšky, to ani sám nevím. Prostě to tak bylo. To jsem ještě chodil ve Vyškově do gymnázia a závodil jsem za dorost i muže. Právě v tom třiačtyřicátém roce jsem vyhrál všechny závody, kterých jsem se zúčastnil, ale s jedinou výjimkou. A to bylo právě mistrovství republiky. Konalo se v Praze a napřed mě to druhé místo trochu mrzelo, ale když jsem viděl, že vítězi jde podat ruku „pan důstojník“ Moravec, tak jsem byl docela rád, že jsem to nevyhrál. Ten Moravec byl kolaborant a dal se k Němcům a myslím, že se dokonce v pětačtyřicátem sám zastřelil,“ vzpomíná.

První liga košíkové

V této době ve Vyškově kombinoval atletiku s basketbalem a volejbalem. Kdopak dnes třeba ví, že Vyškov hrál jeden rok nejvyšší celostátní basketbalovou soutěž?

„Ta liga sice pro nás nedopadla dobře. Byli jsme poslední. Ale vzpomínky jsou to náramné. A možná, že jsme ani sestoupit nemuseli. Jenže my jsme neodehráli ani jeden zápas doma. Prostě jsme neměli domácí prostředí. Naši sokolovnu svaz z technických důvodů neuznal, takže jsme všechny zápasy hráli u soupeřů. Mám fotografii toho družstva, z těch kluků nás už žije jen pár. Samozřejmě jsme byli jen Vyškováci. Žádné cizince bychom nevzali. Já jsem se poměrně dost prosazoval střelecky. Mám to asi dané od Boha, protože jsem nikdy střelbu nějak speciálně netrénoval. Snažil jsem se hodně odkoukat od prvoligových hráčů a to tedy byli páni Hráči. Třeba jak unikat z křídla. Ti koumáci přišli na to unikat už při lajně, tam se to moc nehlídalo, a pak se vyklonit a střílet. To já jsem okopíroval hodně brzo a dařilo se mně to. Byl jsem nejlepším střelcem Vyškova.“

Atletická éra Zedníkovy kariéry se zmíněným pražským šampionátem, ale hlavně ukončením studia na gymnáziu, prakticky uzavřela. S přechodem na vysokou školu dostal prioritu především volejbal. Studia zahájil v roce 1945 v Brně a už v tom roce se pomalu začínaly formovat poválečné sportovní soutěže. Ve volejbale byla nejvyšší moravskoslezská li­ga.

„Ale my jsme chtěli udělat družstvo i doma ve Vyškově. Hráči tu na to byli. Jenže tehdy tady bylo trochu specifické „ovzduší“. Staří sokolové nepřáli spolupráci s Orlem a kladli mně a dalším dvěma klukům podmínku, že musíme vstoupit do Sokola. No to v naší rodině, kde i moji rodiče byli dlouholetými členy Orla, nebylo myslitelné. Vyškováci se sice přihlásili, ale hned vypadli. My tři jsme jim prostě chyběli. V Brně začal obnovovat vysokoškolský sport pan doktor Vojta. Mě zajímala atletika, volejbal a košíková. Nakonec jsem se dostal do volejbalového družstva a moravskoslezskou ligu si zahrál tři sezony. A byla to dost úspěšná léta. Jednou jsme dokonce skončili na druhém místě.“

Po škole, jak už to dřív bývávalo, zavolala mladého muže armáda. Do Olomouce. Jako vrcholový sportovec se chtěl dostat do tehdy největšího a nejmocnějšího klubu v armádě ATK Praha, jenže ta „tlačenka“ tam byla opravdu obrovská. Sám skromně připomíná, že ale i skutečná sportovní kvalita a konkurence.

„Tam byli opravdu ti jasně nejlepší sportovci, reprezentanti. Kdo ví, jak bych se tam prosazoval, a tak jsem zůstal v Olomouci. Tam jsme napřed museli armádní klub založit. Dostal název Hvězda, což tehdy bylo aktuální a angažované. Hned po prvním roce jsme z oblastního přeboru postoupili do moravskoslezské ligy a tehdy už to byla opravdu nabitá soutěž. Hrálo tam Brno, Vítkovice a další pozdější velké volejbalové bašty. My jsme v ní jako vojáci působili až do roku 1949, kdy nařízením nechvalně známého ministra národní obrany Čepičky nesměly vojenské kluby hrát v civilních soutěžích. Pro mě to znamenalo konec v Olomouci.“

A především už větší zaměření na basketbal s vrcholem v roce 1955, kdy ve Vyškově hráli zmíněnou první ligu. Tedy nejvyšší soutěž. Bohumír Zedník se postupně stal trenérem a hlavně sportovním funkcionářem. Krátce působil v jižních Čechách, aby se vrátil do rodného Vyškova. Bohužel to byla doba, kdy jeho Orel musel „hnízdit“ hodně daleko od oficiálních sportovních struktur. Zedník, jako sportovec tělem i duší samozřejmě pro to na sport nezanevřel. Naopak. Ve Vyškově pomáhal budovat atletický stadion, trénoval a pomáhal na úseku ekonomickém, jemuž jako vysokoškolsky vystudovaný geodet samozřejmě také rozuměl.

Obnova Orla

„Po roce 1945 jsme se snažili obnovit Orla, jenomže se ukázalo, že na to bylo příliš krátké období, protože přišel osmačtyřicátý rok a sjednocení tělovýchovy. Po roce 1989 jsme se o to s bratrem Miroslavem pokusili podruhé. A samozřejmě úspěšněji, i když ne všechno, co jsme plánovali, se nám podařilo. Na ruku nám šel tehdejší vyškovský starosta a můj kamarád, a samozřejmě také veliký sportovec, Kamil Král. Postupně se podařilo vybudovat i tento orelský areál. Já si totiž myslím, že poslání Orla je stále stejné, jako za mých mladých časů, kdy se mu vedlo daleko lépe. Vychovávat mladé lidi k lásce ke sportu, k pohybu, a také ke slušnosti a čestnosti v osobním životě.“

Tak, jak Bohumíra vedli jeho rodiče, sourozenci i kamarádi nejen z orelské jednoty. Bohumír byl nejmladší z pěti dětí. Všichni chodili do Orla, takže on ani jinou volbu neměl. Nikdy nezalitoval.

„Začal jsem v šesti letech. Tělocvična bývala vedle zámku, zbourali ji asi v sedmdesátých letech. Tam jsem cvičil i na nářadí. Na to jsem moc nebyl, ale ten výmyk a takové ty jednodušší cviky jsem taky udělal. Ale brzy jsem se začal zajímat o sporty. Vedle byla zahrada, bylo tam zařízení na košíkovou, hřiště na volejbal, udělali jsme tam doskočiště na dálku i výšku. Na gymnáziu si mě pak všiml pan profesor Hrdlička. A nejen mě. Takových, jako jsem byl já, bylo hodně. On se nám hodně věnoval a právě on nás začal učit košíkovou.“

Takovým, jako Bohumír Zedník, se říká obojživelníci. V jeho případě by bylo přiléhavější označení víceživelník. Snad proto se i sám brání vybrat jeden sport, který by snad miloval nejvíc.

„Já jsem taky slušně lyžoval i bruslil, vcelku dobře plaval. Ale košíková, odbíjená a atletika mně šly nejlíp. Jenže vybrat jeden, který mám nejraději, to prostě nejde. Taky to souviselo s ročním obdobím. Košíkovou jsem považoval za zimní halový sport. Atletika a odbíjená se tehdy nedělaly v tělocvičnách. A tak, jak se rozjařilo, tak už mě to táhlo k volejbalu a atletice. A naopak, jak začal podzim, tak už měla prioritu košíková. Ale i díky všem těm sportům chápu, že když to někdo chce někam dotáhnout, je v určité fázi už nutná specializace. Cítil jsem, že když jsem dělal intenzivněji volejbal, tak mně to moc neskákalo do výšky a naopak, když jsem se věnoval výšce, moc mně nešel volejbal. Ale vybírat, který jsem měl nejraději, to určitě nebudu. Spíš je třeba zdůraznit, že ve všech sportech jsem našel dobré kamarády. Čili to je tak spojené. Člověk od sportu neočekává jen rekordní výkony.“

V tomto přesvědčení přijal i poctu člena Síně slávy sportovního Vyškovska. Zdůrazňuje, že nepatří jen jemu, ale měli by v ní být i lidé, které na své životní cestě potkal, s nimiž sportoval nebo jinak spolupracoval. Vyjmenoval řadu jmen a nerad by prý na někoho zapomněl. Jenže to se za tak dlouhý a plodný život prostě nedá. Navíc řadě výborných kamarádů již rukou potřást nemůže.

Kamarádi

„V té odbíjené to byl inženýr Hrbotický, jehož Memoriál jsme zase obnovili, nebo Karel Otevřel, Vláďa Procházka, velice si vážím svého bratra Miroslava. V košíkové Aleš Šinogl, Vraťa Tenora, zmíněný bývalý starosta Kamil Král, Pavel Michálek, John Vyškovský, to byl i výborný atlet a košíkář, dál Zdeněk Girgle, Josef Chmelař. Představte si, před doktorátem z medicíny byl zavřený a dostal ho až v devadesátém roce místo v padesátém! Ještě žije v Brně a občas se navštívíme. Atleti Broňa Fryč, František Michálek, Jarek Kremlička, Radek Mrňka. Už mám taky svůj věk, na všechny si prostě vzpomenout nejde. Ale říct musím, že všichni jsme to dělali zadarmo, v naprosto amatérských podmínkách, po škole nebo po zaměstnání a po nedělích. Sport nás vychovával ke kvalitním přátelským vztahům a některé z nich trvají dodnes. Přes šedesát let.“

Však si společně občas tyto krásné chvíle připomenou i na hřišti. Věk nevěk.

„Není to tak dlouho, co jsem ještě nastoupil za basketbalové veterány v hale. Ruka je pořád dobrá, něco jsem ještě trefil. Byla tam jedna moje mladší kolegyně a moc se divila. „Vy umíte košíkovou?“ Opravdu to člověk nezapomíná, cosi v těch rukách pořád zůstává. Ale jinak už moc nesportuju ani necvičím. V mém věku jsou nejlepší takové ty zdravotní procházky.“

Ve Vyškově bude v červnu největší svátek atletiky, jaký u nás může být, mistrovství republiky jednotlivců. Navíc s výrazným podtextem jedné z posledních šancí nominovat se na olympijské hry do Londýna. U toho Bohumír Zedník chybět nemůže.

„Samozřejmě se přijdu podívat. Myslím, že se svými zkušenostmi dokážu ocenit, co sportovec musí obětovat, aby se dostal tak daleko. Ale ještě před tím mám takový osobní úkol. Máme tady nepoužívanou venkovní kuželnu, ne dráhu, ale s koulí na drátu. Na ní jsme se nahrávali! Ty koule a kuželky tady někde musí být. Takže ji chci zrestaurovat, abychom si mohli zahrát třeba veteránský turnaj. Ale myslím, že to bude dobrá zábava i pro všechny návštěvníky našeho areálu. Jen jak se rozjaří, půjdu na to,“ člen Síně slávy energicky zaručuje, že nezůstane jen u slibu.

Síň slávy 2011
BOHUMÍR ZEDNÍK

Ročník 1925
Atletika – Orel jednota Vyškov
2. místo v ČR ve skoku vysokém v roce 1943, 1. liga ve volejbal v roce 1949 – 1951, 1. liga v basketbalu v roce 1955, dvakrát zakládal Orla ve Vyškově, v roce 1945 a v roce 1990

Výsledky ankety:
1. Bohumír Zedník 57 bodů
2. Lenka Höferová, atletika 28
3. Jan Nedělník, fotbal 25
4. Marie Skřejpková, volejbal 21
5. Miloš Michálek, ragby 16

Autor: Zdeněk Vlach

22.2.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Rekonstrukce bitvy z druhé světové války. Ilustrační foto.

V závějích budou bránit Prusko. Ve Slavkově si i pochutnají na vepřových hodech

Absolutním vítězem soutěže Vinařství roku 2017 se stala firma Víno J. Stávek z Němčiček.
7

Vinařstvím roku 2017 se stal rodinný podnik Stávkových z Němčiček

AKTUALIZOVÁNO

Jiří Drahoš přijede o víkendu do Brna. Setká se s voliči, Horáčkem i Hilšerem

Brno – Setkat se se svými voliči na jižní Moravě a debatovat s nimi o důležitých otázkách přijede před druhým kolem letošních prezidentských voleb Jiří Drahoš.

Kamiony nám ničí cesty i domy, vadí lidem z malých obcí. Chtějí jejich zákaz

Vyškovsko - Nárůst těžké dopravy, která poškozuje cesty a obtěžuje místní. Tak vypadá jedna z nejhorších představ starosty Hostěrádek-Rešova Zdeňka Petráše. Podle něj ale vychází z reality. „Jakmile silničáři dokončí opravu mostu na silnici mezi Šaraticemi a Hostěrádkami, hrozí, že všechna tranzitní doprava bude jezdit jen přes naši obec,“ poukázal Petráš.

Patnáctiletou dívku srazilo ve Vyškově auto. Na přechodu překvapila řidiče

Vyškov – Záchranka vyrazila ve čtvrtek krátce po poledni do Nádražní ulice ve Vyškově. U obchodního domu Kojál srazilo auto patnáctiletou dívku.

Deník nám fandí: Posílejte fotografie sportovních týmů

Vyškovsko – Sportovní funkcionáři z okresu Vyškov, trenéři, členové realizačních týmů, rodiče, prarodiče, fanoušci, spoluhráči, kamarádi, zbystřete! Od konce roku 2017 běží seriál „Deník nám fandí“, během něhož v novinách každé pondělí představujeme fotbalové celky od nejmenších až po dospělé. Postupně budou navazovat i ostatní sporty. Na seriál je určena jedna celá novinová strana a je možno na ní zveřejnit jednu až čtyři fotografie. Můžete tak postupně představit všechna družstva svého klubu.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>