Druholigovým volejbalistům Holubic se o vánoční pauze odpočívalo určitě dobře. Po první polovině sezony skupiny C figurují na třetí příčce hned za těžko dostižitelnými Bučovicemi a Palkovicemi. Vedou nabitý střed desetičlenné tabulky. „Jsme spokojení, ale musíme se mít na pozoru, je to vrtkavé," zdůraznil trenér Arnošt Šmerda. Matador sportu pod vysokou sítí oslavil v dubnu kulatých sedmdesát let.
Jak hodnotíte podzimní vystoupení vašeho mužstva ve druhé lize?
Hodnotil bych je, dá se říci, pozitivně. Ale nemáme nic jistého, pod námi jsou hodně těsné bodové rozdíly. Máme hned při prvních odvetách dost těžké soupeře a asi půjdeme na čtvrté, páté místo. Snad ne na dlouho.
Takže očekáváte pokles v tabulce?
Může se to stát, ale i do pátého místa by to bylo dobré. Přeci jen před námi jsou hodně daleko, za námi je to o hodně těžší. Pro nás je důležité hlavně to, že se zapracovali do sestavy Namešanský s Hovorkou a tím se spravila situace na smeči. Tam se to uklidnilo.
Tam byla vaše Achillova pata?
Museli jsme nahradit odchod Petra Nezdařila, těmhle dvěma se to podařilo. Přišel i blokař Radek Lukáš z Vyškova, to je taky posila. Z toho vznikly ty uspokojivé výsledky, aspoň já to tak vidím.
Nezdařil odešel do Bučovic, to asi byla pro vás velká rána?
Byla, velká rána a velká ztráta. Byl vynikající na příjmu, na smeči si svůj průměr odehrál taky, právě proto jsme podnikli takové obměny. Navíc na smeči přestal hrát i Adam Hejna kvůli rodinným záležitostem.
Jediné podzimní derby jste hráli v Bučovicích, nezískali jste ani set. Dalo se to odehrát lépe?
Dalo, jednoznačné to úplně nebylo. Hlavně první zápas byl docela slušný, hned ve dvou setech jsme dlouho vedli. Kdybychom měli ještě jednoho skokana, jako je Kolář, pak bychom mohli klidně i vyhrát. Bučovice mají prostě lepší kádr, těžko s nimi hrát kompletně vyrovnanou partii. Ale předem ztracené to s nimi nikdy není.
Vyškov se v létě poroučel do krajského přeboru. Chybí vám bitvy s nimi?
Ano, rozhodně. Za prvé jsou to kamarádi, které tam mám. S trenérem Čestmírem Luskou nás spojuje padesát volejbalových let a jsou tam i další. Vyškov byla historicky volejbalová bašta a teď to tam bohužel šlo dolů. Ale to není výjimka, v mnoha kdysi hodně volejbalových městech se s něčím podobným museli vyrovnat. Je to velká škoda, zasloužili by si, aby se co nejdříve vrátili k nám do ligy.
Trenérský kolega Luska je dokonce váš vrstevník, také čerstvý jubilant jako vy. Jakou společnou volejbalovou historii máte?
Hrávali jsme proti sobě celá léta, tenkrát několik desetiletí byly Vyškov, Holubice a Křenovice nejlepší mančafty na okrese. Potom máme společné i to, že jsme byli oba hokejisté. Já hokej hrál už na vojně v Košicích, potom za Hrušky třetí největší soutěž v republice. Ale vyhrál volejbal.
close
zoom_in
A to napevno v Holubicích…
Přesně tak. V Holubicích byl klub založen v roce 1929, ale právě v době, kdy jsem přicházel z vojny, tak to pokleslo a dávali jsme to s kamarády zpátky dohromady. Dělal jsem i předsedu tělovýchovné jednoty, v budování a obnově holubického sportu bylo moře práce, všechno se dělalo svépomocí.
Proč jste zůstal zrovna u volejbalu?
Dělal jsem hodně sportů a tenhle mi byl nejbližší. Hrával jsem ho jako mladý na okresní úrovni, tenkrát bylo v okrese dostatek mužstev, a to jak v dorostu, tak v mužích. No, a když jsem pak přestával hrát, zůstal jsem a staral se o organizační stránku. Podle mě se tu udělal kus práce, vychovali jsme hromadu ligových hráčů.
Netáhlo vás to i někam jinam?
Ani ne. Hrál jsem chvíli i ve Slavkově, tam se kdysi hrál taky výborný volejbal. Byli jsme ve druhé lize, dva roky jsem tam dělal nahrávače. Jinak už nikde, víte, podle ostatních jsem byl slušný nahrávač, ale výškové parametry na ligu jsem bohužel neměl. Můžete být trochu menší, ale u mě ta výška opravdu chyběla.
Co dál? Budou se holubičtí fandové těšit z vašeho vedení týmu ještě další roky?
No, asi stejně jako Čestmír bych to kormidlo už chtěl předat mladším. U mě je to syn, co v družstvu hraje také jako nahrávač. Má už udělané potřebné kurzy, začíná trénovat a příští ročník už chci, aby vedl mančaft. Já se budu starat o všechno ostatní, máme béčko v krajském přeboru, máme juniory, přípravku, je toho dost. Už zjišťuji, že třeba po dvou dvouhodinových trénincích po sobě toho mám trenérsky dost. Je tu nějaký věk, následníci jsou, je třeba změny.
Co nějaké posily? Máte někoho v hledáčku?
Nemáme nikoho dalšího a musím přiznat, že ani posilovat neplánujeme. Ale nevadí, problém nastává spíš v tom, že začínáme trénovat až dnes, to znamená jen tři tréninky do soutěže. Z toho bude pramenit asi trochu špatný začátek odvet, ale snad to do toho pátého místa uhrajeme.
Je něco, co byste aktuálně ve své hře potřebovali vylepšit?
Vždycky je co vylepšovat. Potýkáme se s trochu horší nahrávkou, celý výkon tím trpí a jde dolů. My těžíme hlavně z toho, že něco uhrají smečaři. Při poziční hře, jak se říká, ve čtverci zaostáváme.
Který zápas podzimu považujete za nejpovedenější?
No, některé se vážně povedly. Zahráli jsme slušně hlavně ve druhém zápase s Palkovicemi. To se nám dařilo, byla to jejich první porážka a my jim nedali vůbec šanci.
A který souboj byste nejraději zopakoval, protože se nevedlo?
To je jasné, jeden zápas v Morávce. Je to nováček, s ostatními toho moc neuhrál a my tam prohráli. To se nemělo stát. A pak doma s Ostravou, v obou případech šlo podle mě o hrubé podcenění soupeře. Jinak jsme si myslím uhráli, co jsme měli.
Poraďte na závěr mladým kolegům. Jaký musí být podle vás správný kouč?
Těch vlastností je moc, ale hlavně musí každému měřit stejným metrem. V našich podmínkách nemusí být fenomenální, ale musí prostě být na každém tréninku, to je strašně důležité, a ke všem se musí chovat stejně. Ať je hráči osmnáct nebo padesát. Kvůli tomuhle skončilo hodně volejbalových týmů, nesmí se objevit žádné rozdělení na mladé a mazáky, pak se tam objeví nevraživost a nefunguje to. To je moje důležitá zásada, kterou dodržuji.
Arnošt Šmerda
Narozen: 2. 4. 1942
Sportovní štace:
Volejbal – Slavkov, Holubice.
Hokej – Košice, Hrušky.
Fotbal – Velešovice.
