Bez převodů a brzd vyjel z francouzského dějiště olympijských her v roce 1992 Albertville do Val Thorans. Náročná alpská etapa měla 135 kilometrů se třemi vrcholy a dohromady 4563 nastoupaných výškových metrů. „Asi mi až teď dochází, jakou šílenost jsem zvládl. Troufnu si říct, že jsem asi jediný magor, který se pustil do takové akce, terénu, stoupání na kole bez přehazovačky a do prudkých sjezdů bez brzd,“ vyznal se Vidim pro server WeLoveCycling.

Do cíle dorazil v neděli v půl jedné ráno po sedmnácti hodinách a sedmnácti minutách dřiny a utrpení. „Nepochyboval jsem o své kondici a odhodlání. Jediné obavy byly technického rázu. Aby vydržel řetěz a pedály, protože kopce tady jsou neskutečné, převýšení a délka úseku v převýšení je tady mnohem náročnější než v Čechách, kde jsem testoval. Kolo ale fungovalo neskutečně, bez závady,“ oddechl si cyklista z Roztok u Prahy.

Náročnou etapu si projel v dresu týmu Škoda We Love Cycling také šestinásobný paralympijský vítěz Jiří Ježek, kterého rovněž zaskočila její náročnost. Vidima zničil úplný závěr, protože se domníval, že cíl je o kousek blíž. „Půlkilometr navíc mě uškvařil. Byl jsem poslední závodník, který dojel do cíle, ale jsem šťastný,“ radoval se.

Do náročné zkoušky se pustil s bezmála třinácti tisíci účastníky L’Étape du Tour, při níž organizátoři slavného závodu už od roku 1993 umožňují absolvování jedné z etap amatérům.

A největší potlesk sklízela jeho replika kola značky Laurin & Klement, předchůdce firmy Škoda Auto. „V jednom kopcovitém úseku mě jistý fanoušek z Anglie tlačil, jen aby mi pomohl. Nezapomenu na těch pár momentů, kdy jsem dojížděl na vrchol kopce a začal obrovský aplaus. Cyklisti, kteří byli přede mnou, si mysleli, že patří jim. Ale když se otočili a viděli mě, bylo jim jasné, že potlesk je určený pro mě. Tak zastavili a začali tleskat taky,“ rozplýval se Vidim, jenž trénuje dorostenecké cyklisty v Dukle Praha.

Nejtěžší části etapy samozřejmě představovaly kopce. A to jak výjezdy, tak sjezdy, protože kolo nemá přehazovačku ani brzdy. „Jakákoli pasáž, kdy šel kopec nad osm a půl procenta, byla těžká. Z řady prudkých kopců jsem kolo vedl a ze svých cyklobot, které byly dobové stejně jako retrodres, jsem udělal napůl turistické. Nachodil jsem v nich přes čtyřicet kilometrů,“ povídal majitel řady rekordů. Na vysokém kole například ujel 470 kilometrů, aniž šlápl na zem. Z kola neslezl 23 hodin v jednom zátahu.

Francouzský vítěz Cédrick Dubois zvládl L’Étape du Tour za čtyři hodiny a 47 minut, Vidim dorazil do cíle téměř třináct hodin po něm. Na trati tak projížděl občerstvovacími stanicemi, které už pořadatelé sklidili. „Celou etapu jsem jel na jednu občerstvovačku. Dvacet kilometrů před zavřeným bufetem vypadla nějakému jezdci přede mnou tyčinka. Přišlo mi blbé ji tam nechat, sebral jsem ji jako odpad. O pár hodin později jsem ji s chutí z odpadu povýšil na svačinu a snědl. To víte, nouze. Když jsem potom projížděl průsmyky s karavany a fanoušky, ukázal jsem, že potřebuji vodu, nějaký Francouz přiskočil, dočepoval mi ji a pomohl,“ popsal Vidim.

Stejně jako jiné dobové stroje od drezín přes kostitřasy až po vysoká kola, také repliku Slavie ve své dílně vlastnoručně vytvořil, vycházel přitom vesměs z fotografií a dobových prospektů. Příprava a stavba mu zabraly přes čtvrt roku, šest týdnů přitom používal při práci s frézou či soustruhem jen jednu ruku, neboť si při vyjížďce na kole zlomil zápěstí.

Úsilí se vyplatilo. „Jsem pyšný, že jsem spojil značku Laurin & Klement se slavnou Tour de France. Dostal jsem gratulaci také od Muzea Škodovky,“ zmínil Vidim místo, kde bude jeho kolo po návratu vystavené.