Jednou co možná nejrychleji a silně, po druhé zase rozvážně a precizně. Kdo umí to či to dokonale, patří mezi světové mistry skal a stěn.

Velký švábenický talent, sportovní lezec Lukáš Skřejpek dokáže oba popsané styly na jedničku. Dokázal to v dresu české reprezentace mezi konkurencí z celého světa na nedávném šampionátu v Sydney, kde se mu povedla hlavně rychlostní disciplína. Skončil v polovině třetí desítky, přesto za pár týdnů sedmnáctiletý klubový zástupce mimo jiné i HO Rebel Pustiměř nehodnotí svůj výkon jako bezchybný, ví, že ještě má rezervy. Nejen o australském měření lezeckého umění, ale i o svém nynějším účinkování v českých soutěží prozradil Vyškovskému Deníku více.


Pojďme nejdříve probrat dosavadní výsledky tvé letošní sezony. Jak je hodnotíš?
Velmi dobře, podle mě jsou mé letošní výsledky minimálně dostačující. Absolvoval jsem tři závody Českého poháru, v nichž jsem se dvakrát dostal na příčku nejvyšší a jednou jsem obsadil, jak se říká, o prsa druhé místo. Takže zatím můžu být spokojen.

Jsou pro tebe jmenované tuzemské boje letos taky moc důležité, nebo jsi vše soustředil světové mistrovství? Jak vlastně vypadá příprava na takovou obrovskou akci?
Vše je pro mě důležité, a ne málo, chci dokázat co nejvíce. Pokud jde o přípravu, tak koncem června jsem odjel s kamarády z reprezentace na měsíc do Španělska a cestou se konala i zastávka ve Francii. Stále jsme tvrdě trénovali, ale abych pravdu řekl, několikrát už to bylo na hraně fyzických sil. Laicky řečeno, v prstech už byly i dírky, z kterých občas tekla krev. Ale nic naplat, takový je trénink na mistrovství světa.

S jakými ambicemi jsi tam odjížděl? Hřál by tě více pocit z předvedeného výkonu, a nebo jsi chtěl splnit stanovené umístění?
O tom se nemusí dlouho přemýšlet. Jako každý lezec, který tam z jakékoli země světa jel, jsem se chtěl umístit co nejlépe. Dobrý pocit z výkonu je také fajn, ale výsledek je výsledek.

Ve které kategorii jsi startoval a věřil jsi v úspěch více v lezení na obtížnost nebo rychlost?
Má věková kategorie je označená písmenem A. V tomto roce to byli šestnáctiletí a sedmnáctiletí. 1991-1992. Co se týče disciplíny, víc jsem si věřil na obtížnost. Sám sebe jsem nakonec překvapil v rychlosti, kde se dařilo lépe. Tak trochu paradoxně.

V Sydney jsi samozřejmě startoval za národní barvy. Kolikáté vystoupení za Českou republiku to bylo?
Tak to už bylo mockrát. Pokud se nemýlím, tak po čtrnácté. Vím, že to říkají všichni sportovci, ale věřte, když můžu nastupovat za svoji zem, je to krásný pocit, je to krásné. Je to čest pro mě, málokomu se to podaří a já jsem byl jeden z těch šťastných.

U protinožců se soutěžilo čtyři dny, není to přeci jenom na organismus po fyzické stránce přespříliš?
Já jsem lezl jen tři dny, protože v závodě na obtížnost jsem z kvalifikace nepostoupil. Ale myslím, že i čtyřdenní maratón bych zvládl, lezci jsou zvyklí na velký nápor, když tvrdě trénují.

Pojďme k výsledkům, v obtížnosti jsi byl čtyřiačtyřicátý a v rychlosti šestadvacátý. To zřejmě není špatné umístění, nemýlím se?
Tak spokojený jsem i nejsem. Podle mě jsem mohl být v obtížnosti lepší, dobře vím, že jsem měl na víc. Naopak těší mě výsledek v závodě na rychlost, to je velké překvapení. Jak jsem říkal, tam jsem si tolik nevěřil.

Pokud se nemýlím, v té rychlosti jsi byl dokonce nejlepším Čechem mezi chlapci. Potěší to, nebo na konkurenční boj v reprezentačním týmu nehledíš?
Ano, pokud jde o rychlostní odvětví, byl jsem nejlepším Čechem, to je super. Zvlášť, když na českém mistrovství jsem byl až třetí. Na druhou stranu konkurenční boj je jen na Českém poháru, ve světě jsme jeden tým, Česká republika a za ní bojujeme.

Musel ses vypořádat s opačným režimem dne, takže další dotaz se nabízí… co aklimatizace, byl to problém?
To si pište. S aklimatizací byl veliký problém, protože jsme přiletěli do Sydney ráno a hned na druhý dne jsme lezli obtížnost. Myslím si, že by bylo lepší dorazit dřív, ale problém se jmenoval letenky. Jsou to dozvuky čínské olympiády, takže časový posun, který činil osm hodin, to byl těžký protivník.

Co tě čeká v následujícím období?
Čeká mě Evropský pohár v rakouském Imstu a zakončení sezony, nebo spíš její absolutní vyvrcholení. Tím bude české mistrovství v lezení na obtížnost. Chci se opravdu dokonale připravit, abych získal titul absolutního vítěze v mé kategorii.

Máš sportovní sen? Myslíš, že je například reálné, abys urval z některého z budoucích světových šampionátů medaili?
Bylo by to krásné být na mistrovství světa na bedně, ale pro mne by byl úspěch získat medaili třeba i z Evropského poháru. Ale to je zatím sen, snad se jednou splní. Pro mě teď bude, jak jsem se již zmiňoval, zásadní mistrovství republiky na obtížnost. Tam jsem předtím vždy udělal nějakou dost zbytečnou chybu. Tak doufám, že jsem si smůlu vybral v předešlých letech a tento rok už se to povede tak, jak bych si přál.