Rok 2014 byl pro dlouholetou běžeckou ikonu Jiřího Němečka velkolepý. Přitom věří, že vrchol ho teprve čeká. „Ještě mám nějaký ten sen, co bych si rád splnil," řekl na pondělním slavnostním galavečeru. Ten uzavřel sportovní letopočet se čtyřkou na konci a jeho král mohl spokojeně bilancovat uplynulých dvanáct měsíců svého atletického života.

Přijměte gratulaci k výsledkům na atletické dráze i v anketě. Jak ze svého hlediska hodnotíte rok 2014?

Jako jasně nejlepší v kariéře, zlepšil jsem si osobní maxima na osm set i patnáct set metrů, tedy na mých oblíbených tratích. Přiblížil jsem se zase trochu české špičce, byl to zlomový rok v tom, že jsem si strašně přál jít výkonnostně dál a vyšlo to. Splnil se i dlouhodobý sen, který jsem měl, už když jsem začal dělat atletiku, tedy že dám patnáctistovku pod čtyři minuty.

Kdy a kde se vám to povedlo?

Hned na prvním extraligovém mítinku v Olomouci. Běžel jsem v B rozběhu, ve skupině A je vždy jen extraligová příslušnost, tu klubově nemám, takže jsem šel do jakoby slabšího běhu. Všechno se ale sešlo, jak mělo, a bylo z toho obrovsky velké nakopnutí a motivace dál. Byl květen, začátek sezony a já si zlepšil osobák o osm sekund, to vás dostane.

To je nezvykle zásadní zlepšení, v čem to bylo? Přemýšlel jste o tom?

Přemýšlel a přesně nevím. Svoji roli určitě sehrálo to, že jsme byli na soustředění v Itálii, probíhal dvoufázový trénink jak na pláži, tak na stadionu. Předtím jsme měli i velmi kvalitní zimní přípravu, trochu jsem upravil i tělesnou váhu, zvedl se objem naběhaných kilometrů. Nevím přesně, co byla hlavní příčina zlepšení, asi kombinace toho všeho.

Jiří Němeček.

Byl to začátek sezony, věřil jste v jejím průběhu v další zlepšení?

Věděl jsem, že jsem si laťku postavil opravdu hodně vysoko. Ale spíš mě to nakoplo psychicky. Naladilo mě to optimisticky do zbytku sezony, je to takový povzbudivý impuls, že i v těchto letech to pořád jde a může to jít nahoru. Prostě mi to pomohlo ve všech směrech.

A když zhodnotíte celou atletickou sezonu?

Podle mě výborná. Týmově jsme bojovali v první lize, to byl další splněný sen, jako kapitán jsem družstvo chtěl už několik let povznést dál a my postoupili. Tím, že jsem dal tak dobrý čas už v květnu, tak jsem i do první ligy šel s tím, že se můžu zlepšovat a že tam všichni můžeme ukázat, co opravdu umíme.

Jak na vás celkově působila první liga?

Musím říct, že jsem z jejího průběhu obecně trochu zklamaný. Hlavně atmosférou, která nebyla nic moc, byla daleko komornější než předtím v druhé lize. Každý se soustředil tak nějak na sebe, žádné fandění tam nebylo. V dnešní moderní době je třeba i z atletiky dělat trochu show, pouštět hudbu, rozproudit to, aktuálně hlásit výsledky, prostě to nebylo tak bouřlivé. Něco mi tam chybělo.

Takže průběh první ligy zůstal za očekáváním?

My vlastně jako AHA Vyškov nevěděli, do čeho jdeme a jak to celé bude vypadat. A tak s tím přišlo trochu překvapení, míň pozitivních, víc negativních. Třeba nás pouštěli na osmistovku z čáry, a ne z drah. Nebo na patnáctistovce nás bylo strašně moc na startu, takže jsme se slušně pokopali, vytlačovali z dráhy, lokty byly pořád v akci. Částečně jsem na tvrdou hru zvyklí, ale tady se objevily i trochu zákeřnější útoky, to jsem musel strávit. Ale jsem moc rád, že jsme tam byli.

Družstvo mužů se nakonec v první lize neudrželo. Nešlo to?

Nejsme na takové úrovni, abychom dozráli a udrželi pro Vyškov první ligu. Ten výkonnostní rozdíl tam byl velký. Nemůžeme si i finančně dovolit kvalitní závodníky na hostování, jak to dělají jinde. Je to smutné, ale je to tak. Bojovali jsme dobře, ale nešlo sekundovat top družstvům v první lize. Na začátku jsem to cítil jako zklamání, ale postupem těch čtyř kol jsem se s tím smiřoval. Pravda je, že často jsme neměli nejlepší možnou sestavu, ale i s ní by to zřejmě nestačilo.

Možná kdyby se dlouhodobě podařilo udržet ty nejlepší odchovance ve vyškovském klubu. Je to vůbec možné?

Mrzí mě to, ale těžko. Když někdo takový odchází, je to velká škoda. Vyškovští trenéři ty největší talenty stejně jako ostatní spoustu let vedou, vybrousí z jejich nadání diamant, to je strašně dlouhý proces, kdy je třeba spoustu času a trpělivosti. Mají tady slušné zázemí a stejně odejdou. Je to přirozené, svým způsobem to chápu, ale je to pro Vyškov obrovská škoda.

Celkově je ale z vašich slov cítit, že první liga pro Vyškov, to byla pozitivní zkušenost…

Přesně tak. Nejdůležitější impuls a odkaz pro další roky byl fakt, že se postoupilo, že to může jít, že se tady něco děje, hýbe se to. Prolomila se nějaká bariéra a může se na to navazovat. Parádní okamžik pro vyškovskou atletiku.

Co bude s týmem mužů dál, přijde oslabení, nebo se může vrátit do první ligy?

Návrat bude strašně těžký, teď asi není možný. Spíš to vidím tak, že je třeba pracovat dál s mládeží, zase se něco vybuduje. Máme šikovné malé děti, výborné žáky, dorostence, juniory, uvidíme, potenciál tam je. Přál bych si, aby to zase brzy šlo nahoru.

Pojďme jinam. Co vaše další individuální výkony?

Na mistrovství České republiky sedmé místo, toho si hodně cením, na téhle akci je to moje nejlepší umístění. Trošku mě naštval jen termín, byl neobvyklý, šampionát v polovině prázdnin, to se nehodí. Výkonnost už spadne, přeci jen člověk si už trochu dáchl, měl nějakou dovolenou, netrénovalo se tolik, kolik by bylo třeba. Kdyby zůstal termín jako jiné roky, mohlo být ještě líp. Výkon byl dobrý, ale mohl být ještě lepší. Jinak Ostrava je můj oblíbený stadion, i tam jsem si dal osobní rekord, skvělá atmosféra, tribuna naplněná, lepší jsem to nikde nezažil. Třeba předprogram Zlaté tretry, ten stojí za to.

Jiří Němeček.

Za námi je i první vrchol roku 2015, republikový šampionát v hale a u vašeho jména svítí nepříjemné DNS, tedy „did not start". Co se stalo?

Těžko se mi o tom mluví, je to čerstvé a štve mě to. Kvalifikační limity jsem dal bez problémů, technický delegát mě vybral hned na dvě trati, na patnáct set metrů i tři kilometry, s trenérem jsme se rozhodli, že půjdu do patnáctistovky. Vše bylo připraveno, nachystáno, dobrou formu potvrdil předchozí závod ve Vídni pod čtyři minuty, ještě dva dny před odjezdem jsem byl v pohodě. Jenže pak začala viróza, šlo to až do horeček a nechtělo to polevit. Domluvili jsme se, že se definitivně rozhodneme až čtyři hodiny před startem. Bohužel na start mě to nepustilo. Jel jsem hodně zklamaný domů.

Cítil jste se na velký výkon, třeba i vrchol kariéry?

Kdybych teď řekl cokoli, budou to jen domněnky. Už se nedozvíme, na co by to stačilo, to těžko říct. V téhle chvíli je to pro mě prostě velké zklamání. Celou zimu jsem se držel zdravý, hlídal jsem si to a v nepravou chvíli mě to seklo.

Nahradilo vám to aspoň trochu slavnostní vyhlášení ankety Sportovec Vyškova, kde jste uspěl jak v hlasování veřejnosti, u odborné komise i u čtenářů Vyškovského deníku Rovnost?

Víte, to nejde nahradit. Pro sportovce musí být výkony na dráze vždycky důležitější. Ale takovýto večer a úspěch v anketě, to vždycky moc potěší, zvlášť když vás ocení sami lidé. Je to třešnička na dortu, důkaz, že ta tvrdá práce běžce i trenéra má smysl, že veřejnost vnímá vyškovskou atletiku dobře. A to jak jedince, tak jsme tu uspěli i jako kolektiv.

Pro sportovce je důležité i zdraví. Jak je to s vámi, drží se vás?

Musím zaklepat, že docela ano. Je mi dvaatřicet a jde to. Samozřejmě sem tam nějaká ta bolístka je, aktuálně trošku bojuji s bolestivou Achillovou šlachou, ale to je úplně normální, vrcholový sport prostě bolí. Nestěžuji si.

Je vám 32 let. Jak dlouho byste ještě chtěl setrvat aktivně na atletických drahách?

Co nejdéle, asi jste nečekal jinou odpověď. Teď vážně, přiznejme si, že už nejsem nejmladší, a když se zadívám na startovní listiny a ročníky narození svých konkurentů, tak se vždy pousměju. Někteří kluci už jsou opravdu jiná generace. Ale pokud se mě bude dál trochu držet zdraví, chtěl bych ještě nějaký ten pátek na oválech absolvovat. Ještě mám nějaký ten sen, co bych si rád splnil. Třeba bych se chtěl na MČR posunout ještě výš nahoru.

Ví se o vás, že jste patriot Vyškova. Vždy jste nosil klubový dres AHA. Neláká vás přeci jen zkusit štěstí v nějakém extraligovém týmu, byť na hostování?

Víte, kdo by si nechtěl vyzkoušet půlrok nebo rok stabilně běhat mezi těmi nejlepšími, co v republice máme. Jenže na druhé straně můj klub a město je srdcová záležitost. S trenérem jsme prožili neskutečně mnoho let spolupráce, mnoho dobrého i zlého, řešili jsme problémy na dráze i mimo ni. Cítím to tak. Pravda je, že v těchto týdnech s trenérem nad něčím uvažujeme, ale to se ještě uvidí. Mám rád Vyškov a vyškovskou atletiku, jsem rád, že jsem zrovna tady.

Takže po konci aktivní kariéry uvažujete třeba i nad rolí kouče „na plný úvazek"?

Já trénuji mládež už teď, baví mě to, i když po práci učitele na základní škole je často hodně obtížné dělat dál něco s dětmi. Ale vidím za sebou výsledky a to mi dělá radost. Co přesně bude, až skončím s běháním, to uvidíme, na to je ještě čas.

Jste u vyškovských talentů. Je na kom stavět? Jak vidíte budoucnost atletiky ve Vyškově?

Máme spoustu šikovných dětí, už se to na jejich výkonech a přístupu ukazuje. Navíc já vždycky říkám, že talenty jsou všude, jenom o nich dopředu nevíme a musíme je najít. Ale u nás v klubu AHA je jich spousta, nebudu jmenovat, to se nemá, ale jsou a další, věřím, budou přibývat. Jestli můžu, chtěl bych takhle na dálku ještě pochválit tréninkovou skupinu a poděkovat trenérovi za trpělivost. Tréninky jsou samozřejmě v týdnu, oni jsou unavení po škole, já po pracovní době, je to někdy hodně těžké jak fyzicky, tak hlavně ukočírovat nálady, emoce. My ale jako parta lidí držíme při sobě, těšíme se na sebe, táhneme za jeden provaz a správným směrem. Pak to jde v podstatě samo. Se mnou je to taky někdy těžké, děkuji jim, že to se mnou vydrželi.

JIŘÍ NĚMEČEKVěk: 32 let
Bydliště: Drysice
Klub: AK AHA Vyškov
Disciplíny: 800 m, 1500 m,
Rok 2014
Osobní rekordy: 800 m (1:54,05), 1500 m (3:54,23)
Kapitán vítězů II. ligy mužů družstev, vítěz Grand Prix prvoligového družstva mužů, Praha Indoor – 8. místo v národním programu na 1500 m, Memoriál Josefa Odložila – 9. místo v národním programu na 800 m, Mistr Moravy a Slezska v hale, MČR ve Vítkovicích – 7. místo na 1500 m