To všechno je Martin Müller. Pětadvacetiletý nohejbalista, který už minulý rok uchvátil „nejen“ Vyškovsko. Po snovém období se letos musel vyrovnat i s nečekanými komplikacemi zdravotního rázu. Ale zvládl to výborně a už myslí na další vrcholy své bohaté sportovní kariéry.


Titul Sportovec Vyškova 2009 vám už nikdo neodpáře. Co pro vás s odstupem jednoho roku znamená?
Vzpomínám na to rád a moc mě to těší. Ta minulá sezona byla hodně úspěšná, takže se musím přiznat, že jsem pomýšlel na stupně vítězů. Ale že v hlasování fanoušků budu druhý a hlavně že vyhraji hlavní kategorii u odborné komise, to jsem nečekal. Bylo to moc příjemné. Moc si toho vážím dodnes.

Jste v nominaci i pro tento rok. Jak vidíte možnost obhajoby?
Konkurence je hodně veliká, díval jsem se na desetičlennou nominaci a stojí za to. Moje sympatie má Miroslav Lecián, prosadit se v bojovém umění v zemi, kde je to o národní tradici, klobouk dolů. Zaujal mě i Honza Burian, ten prostě má formu jak řemen a budeme mít do budoucna skvělého biatlonistu. Pokud jde o mě, musím přiznat, že nemám takové ambice jako minulý rok. Kdybych měl místo na bedně od odborné komise, tak bych byl rád. U veřejnosti to člověk neví nikdy dopředu, uvidí se.

Mluvíte skromně. Takže váš letošní sportovní rok nebyl ideální?
Ne, je potřeba říct, že to nebylo to pravé ořechové. V květnu totiž přišlo něco, na co jsem u sebe v minulosti nebyl zvyklý: zranění. Trénovali jsme ve škole a stal se mi osudným běh přes překážky. Na poslední z nich, nevím, na co jsem myslel, se to stalo a pořádný výron kotníku byl na světě. Měsíc trvalo léčení a další dva, tři týdny, než jsem mohl do nohejbalu jít zase naplno. Ale řekl bych, že tu pravou formu jsem už nedostihl.

Zraněný kotník bylo vaše první větší zranění?
Přesně tak, ano. Dřív jsem sice měl problémy s chrupavkami v koleni, ale vždy šlo jen o problém několika týdnů. A letos poprvé mě něco zastavilo na měsíce. Takže tohle zranění bylo moje první vetší a doufám, že i poslední.

Ale jako „výsledkově nulové“ se vašich posledních dvanáct měsíců označit nedá…
To zase ne. V březnu jsem získal bronz na mistrovství České republiky dvojic ve Vyškově. To mě vždy těší udělat výsledek doma. Měli jsme s Kopem a Grycem trochu smůlu, dostali jsme do semifinále těžké Karlovy Vary, ale třetího místa si cením. V červnu byly akademické hry v Praze, tam jsme měl k sobě kluka z okresních soutěží a fotbalistu, co mu moc neříkala ani pravidla. Ale oba výborní borci, hráli s nadšením a dobře jsme se doplňovali. Ve dvojicích jsme sice vyhořeli, ale ve trojkách jsme hráli finále. A to tam bylo asi pět týmů plných extraligistů. A v srpnu byl šampionát trojic ve Varech, tam jsme byli čtvrtí, to mrzí.

A v extralize za Modřice? Na titul jste nedosáhli.
No jo, to taky mrzí a ne málo. Ale je to sport, pořád vyhrávat nemůžeme. Jsem tam spokojený, v týmu je pohoda, trenér je taky skvělý, bral jsem to sportovně. Prostě se nepodařilo pár zápasů a už to nešlo vrátit. Uděláme vše proto, abychom příští rok vrátili titul zase do Modřic.

Už jste oblékl i reprezentační dres. Jak to na této úrovni s vámi vypadá?
Loni jsem si to zkusil poprvé na světovém poháru, byl jsem tam na debly a jsou to zkušenosti k nezaplacení. Ale upřímně, pokud nebudu v repre stabilně, svět se nezboří. Jsou tam jiná pravidla, hraje se na jeden dopad a hlavně hřiště je o dva metry kratší. A ty mi jako smečaři hodně chybí, musíte ubrat na razanci. Tím ale nechci říct, že o místo v reprezentaci nestojím. Jsem v širším kádru, a kdyby přišla konkrétní pozvánka na akci, rval bych se o tu možnost.

Takže je to pořád motivace?
Velká, o tom není pochyb. Nohejbal je amatérský sport, člověka to neživí a nebude, ale hrát za Českou republiku je něco nepopsatelného. Není ovšem lehký se tam prokousat. Starší vás tam nepustí, mladí vám zase dýchají na záda. Letos je navíc problém i přesun českého svazu pod futsalovou mezinárodní federaci.

To možná není lidem až tak jasné. Vysvětlíte to?
Český nohejbal byl dvacet let pod jednou světovou federací, prakticky od začátku své existence. A nic závratného se nestalo, všechno stagnovalo, jen pravidla si měnili, jak chtěli a většinou ne zrovna tím správným směrem. Chyběla větší propagace a tak. Státy tak začala lákat futsalová federace a jednotlivé národní svazy se pod ni začaly přesouvat. No a Česko to udělalo v průběhu sezony, takže přišlo o mistrovství světa. Příští rok už velká mezinárodní akce bude.

Čeká nás rok 2011. Jaké máte od něj sportovní očekávání?
Chtěl bych se zase prosadit co nejvíc. Dvojky budou určitě před sezonou, na začátku dubna v Nymburku a tam budeme mít určitě ambice jít na bednu. Je to naše silná disciplína. Co se týče extraligy, půjdeme zase po titulu, chceme ho zpět. Na mistrovství trojic už to tak slavné nebývá, budeme rádi, když uděláme výsledek. A když se k tomu přidá nějaký reprezentační start, bude to super.

Ve dvojicích hrajete nejčastěji s Pavlem Kopem. Sedí vám ze všech spoluhráčů nejvíc?
Je úplně ideální, má dobrý blok. Luboš Gryc, s kterým jsem získal největší úspěchy, byl univerzál a skvělý hráč. Jenže jsem přišel na to, že pro mě je možná lepší mít k sobě hlavně stabilní blok a ostatní už nějak obstarám. Takže v Modřicích je ideál Kop, možná ještě Pospíšil.

Jste studentem na fakultě sportovních studií, jde o učitelství. Budete se tomu v budoucnu věnovat? A co nohejbal, nepůjde trochu do ústraní?
Abych se přiznal, myslím, že se zaměstnáním půjde nohejbal opravdu trochu stranou. Ale nepřestanu s ním. Příští rok v létě bych měl dostudovat a když bude místo učitele, vezmu ho.

Jak vzpomínáte po letech na bývalou nohejbalovou partu Vyškova. Vídáte se?
Chodím si jednou dvakrát týdně s klukama zahrát. S těmi, co teď hrají za Dědice. Víte, nohejbalové naděje tu pořád jsou, ale už tady není obecně ta potřebná základna. Kdyby někdo chtěl obnovit slávu vyškovského nohejbalu, musel by začít úplně od začátku. A podle mě by z toho byla maximálně druhá liga.

Martin Müller

Věk: 25

Bydliště: Vyškov

Studuješ: Fakulta sportovních studií Brno, učitelství pro základní a střední školy

Klub: TJ Sokol SDS Exmost Modřice

Největší úspěchy:

MČR 2005, 2006 juniorů dvojic – 1. místo.

MČR 2007 dvojic – 2. místo.

MČR 2009 dvojic – 1. místo, MČR 2009 trojic – 2. místo.

MČR 2010 dvojic – 3. místo

Extraligový titul: 2009