Zkuste podle sebe charakterizovat kung fu. Co znamená tento výraz?

Není to úplně ten správný výraz pro čínská bojová umění, ta se označují spíše slovem wu shu jako válečné umění. Kung fu znamená neustálou práci, kterou člověk vede k dokonalosti. Myslím, že slovíčko vystihuje, co člověk během studia musí dělat. Vždy při cvičení i závodě stojí jedinec sám proti sobě, proti své trémě, nedokonalosti, svádí boj sám se sebou. Málokdy je to boj se soupeřem, jde spíše o překonávání strachu a slabosti.

Vy sám se zaobíráte bojovým uměním již dlouho. Co bylo prvotním popudem věnovat se zrovna tomuto odvětví?
Teď je to jednadvacet let, ale já říkám, že je to pořád málo. Pochopení studia podstaty bojového umění vyžaduje mnohem delší čas. Proniknout do hloubky umění je na tom to nejkrásnější. Důvod, proč se věnuji kung fu, byl ten, že mě v osmi letech na ulici přepadli, a to mě přivedlo k tomu, abych se šel učit sebeobranu. Sebeobrana je ale jen část umění, hledal jsem něco víc. Můžu říci, že po spoustě let jsem našel učitele, který bojové umění vyučuje v celé jeho šířce a hloubce. Tím učitelem je Tang Tung Wing z Číny. Působí v Řecku, kde má několik škol, já osobně se za ním dojíždím učit do Atén dvakrát ročně, ale on jezdí také sem.

Před vaším jménem se objevuje sifu, co to znamená?
Někteří učitelé to považují za označení mistra, což není pravda, v češtině to znamená otec nebo učitel. Tato hodnost se používá proto, že jednotlivé školy jsou založeny na rodinných stylech a používá se v nich rodinné uspořádání, proto se tak nazýváme. Učitel musí povolit svým žákům, aby ho mohli oslovovat tímto titulem. Mně řekl můj učitel, že mohu sifu používat.

Jste zakladatelem vlastní školy, která nese název Moravská asociace Hung gar kung fu. Můžete ji představit blíže?
Vyučujeme tradiční styl, který se jmenuje Siu Lum Pai Hung Gar kung fu. Siu znamená jižní šaolin, Pai je směr, cesta, Hung označuje rodinu a Gar vyjadřuje rodinný styl, na který se vyloženě specializujeme. Zabýváme se tedy stylem Hung Gar, který je složený ze dvou stylů tygra a jestřába. Fungují jakoby protiklad, tygr se vyznačuje sílou, odhodlaností, hrdostí, nekompromisností, kdežto jestřáb představuje chytrost, lehkost. Hung Gar je systém, který má pevný filosofický základ, učí studenty sebekontrole a použití síly k zachování míru, použití vědomostí a schopností k zastavení boje. To je skutečný účel tradičního Hung Garu.

Přibývají nebo naopak ubývají příznivci bojových umění?
Je poměrně velký zájem, takže můžu říct, že studentů přibývá. Je to lákadlo, zvlášt když se potom dostaví úspěch na nějaké soutěži.

Pokud se někdo rozhodne, že chce dělat kung fu, musí pro to mít nějaké předpoklady nebo to může dělat kdokoli?
Kung fu se může věnovat prakticky kdokoli. Stačí mít chuť bojovat sám se sebou.

Otevřel jste pobočku i tady ve Vyškově při DDM. Čí to byl nápad, jak jste se sem dostal?
S jedním bývalým studentem jsme měli nápad, že by nebylo špatné rozšířit naši školu i do Vyškova. Velmi úzce tady fungujeme ve spolupráci s domem dětí už dobrých šest, sedm let. V současné době už by to chtělo větší prostory, protože máme kolem šedesáti docházejících.

Existují nějaká pravidla kung fu, která by měl každý vyznavač tohoto sportu dodržovat?
Každopádně pravidla jsou daná, stojí na konfuciánství, což znamená dodržovat velkou úctu mezi lidmi. V rodině stylu panuje určitá morálka, aby se styl udržel v čistotě. Vyznáváme čestnost, laskavost, loajalitu vůči škole a učiteli, neustálou práci na sobě.

Jak tyto zásady vštěpujete svým svěřencům?
Určitě jim to nechci vnucovat, ale postupně přes cvičení ukázat. Setkal jsem se s tím, že když jim to předkládám, tak se staví proti tomu, nechtějí to přijmout. Myslím si, že až přes sebekázeň a sebeúctu dokáži jít mnohem dál, vychovat lepšího člověka. Oni to časem pochopí.

Pořádáte i různé semináře nejen pro studenty, ale i instruktory. Jak to probíhá na takovém semináři?
Seminář má většinou nějaké ústřední téma, buď formu, cvičební celek, určité techniky, na které se zaměřujeme, zbraně, jako doplněk například sebeobrana, dechová cvičení nebo masáže či terénní hry, běhy. Na seminářích jde spíše o adrenalinovější druh zábavy.

Je celá řada forem kung fu. Kterou byste zařadil mezi vaše oblíbené?
Forma jako taková se dá vysvětlit, že je to encyklopedie technik, kterou můžu aplikovat v sebeobraně a boji na základě energie nebo síly použití technik. Ty jsou řazené dle náročnosti, do jisté míry do jiné hloubky stylu. To znamená, že nemám formu, která by byla vyloženě mou srdeční záležitostí. Možná Sup Yng Kuen, což je forma pěti zvířat a pěti elementů, podle mě jedna z nejhlubších forem Hung Garu. Formy se zbraní jsou více méně totéž, jde o škálu technik, které se člověk učí používat.

Před nedávnem jste se vrátil z mistrovství světa v Číně a nedojel s prázdnou. Přivezl jste si zlato, stříbro i bronz. To je velký úspěch, jak ho vnímáte?
Na tak vysoké soutěži jsem ještě nikdy nebyl. Splnil se mi tak sen, chtěl jsem si to vyzkoušet. Nejel jsem tam s tím, že bych mohl vyhrát, už jen jet tam byl pro mě velký úspěch. V Číně byla úroveň závodu naprosto jiná než v Evropě, sjela se špička z celého světa. Soutěž se odehrávala v pohoří Wutang Šan, které je spjaté se vznikem tai ji, pořadatelé měli připravené programy a exhibice, které byly propracované do neuvěřitelných detailů. Číňané se předvedli ve své pohostinnosti a přátelskosti. Byl to opravdu zážitek, každopádně bych to chtěl ještě jednou zkusit.

Kdo představoval na šampionátu velkou konkurenci?
Velmi dobří jsou ruští závodníci. Myslím, že jsou evropská špička. Jsou to profesionálové, veškerý volný čas věnují tréninku, což hraje velkou roli.

Jak dlouhodobý je proces, než se z člověka stane skutečný, opravdový bojovník?
Čím déle to člověk studuje, tak zjišťuje, že to ještě neumí. Ve chvíli, kdy by si řekl – jsem dobrý, tak skončil. Musí porazit svoje ego, přeskočit ho a odkrýt svoje slabé stránky a něco s nimi dělat. Nelze říct – jsem dobrý bojovník, tady není hranic poznání. Pokud studuji, tak se pořád věnuji něčemu dál, učím se, chci předávat zkušenosti. Můj sifu se učí pořád, což je pro něho nejlepší vizitka. Různé zkoušky, pásky, závody jsou jen krůčky na dlouhé cestě.

Jaké máte plány a cíle do budoucna?
Šestého prosince nás čeká seminář v Brně, kam právě přijede můj učitel Tang Tung Wing, jinak budu dál připravovat svoje studenty. Také chystáme zase letní seminář v Chorvatsku.

Děláte, kromě kung fu, ještě něco jiného?
Zajímám se o čínskou medicínu a masáže, což je s kung fu velmi úzce spjaté. Na nic jiného ani nezbývá čas.

Co považujete za největší úspěch?
Že jsem našel svého sifu.