Který výsledek nebo výkon tedy považujete za nejcennější?

Vyčnívají zmíněný titul juniorského mistra České republiky a výrazný osobní rekord a druhé místo v mezinárodní konkurenci na mezistátním utkání v Polsku. A když si mám vybrat ten úplně cennější, je jím asi ten výsledek utkání juniorských reprezentací Polsko – Česko v Karpaczi, protože celý ten závod byl opravdu úžasný.

V čem hlavně?

Už samotná nominace do národního týmu je úspěch. A mně se tam podařilo výrazně posunout hranici osobního rekordu, nejprve na 4,75 metru a potom na 4,85. A skvělé druhé místo v těžké mezinárodní konkurenci se vždy počítá.

Co víc je za těmito úspěchy, talent nebo dřina? Nebo ještě něco jiného?

V první řadě je za nimi podpora okolí a rodiny, bez které bych neměl šanci těchto výkonů dosáhnout. A jestli se na nich podílel více talent nebo dřina? To je otázka spíš na tátu/trenéra Jiřího Hajzlera. Ale myslím si, že dřina je o něco důležitější než talent. Ale mezi faktory úspěchu určitě kromě skvělého trenéra patří kvalitní tréninková skupina, se kterou už jsme toho zažili hodně, dobré zázemí a podpora lidí kolem. Nemalou měrou mi pomohlo ještě několik dalších věcí, například rady zkušených republikových trenérů Berana, Kysely nebo Patery.

Loňský rok se asi nedá hodnotit jinak, než jako vydařený. Ale bylo něco, co se třeba nepodařilo splnit nebo se nepovedlo?

Největším zklamáním roku pro mě byl výsledek z mistrovství republiky ve vícebojích, kde jsem byl šestý. Ne přímo toto umístění, šesté místo v desetiboji je úžasné a těší mě, ale mrzí mě bodový součet. Desetiboj je dvoudenní akce. Prvních pět disciplín v jeden den a dalších pět druhý den. První den jsem zahájil velmi solidně, na své poměry, ale v první disciplíně druhého dne - 110 metrů překážek - jsem po kolizi se soupeřem nad překážkou ztratil rovnováhu. Sice jsem doběhl, jenže v čase, který byl velmi špatný. Ztratil jsem tam hodně bodů a pohřbilo to cíl, kterým bylo překonání hranice šesti tisíc bodů.

Znamená to, že jste se ještě nerozhodl pro hlavní disciplínu mezi tyčkou a desetibojem?

Určitě ne. Zůstávám u tyčky, desetiboj byl vždycky jen doplňkovou disciplínou a hlavně kvalitním tréninkem.

Při vyhlášení nejlepším sportovcem Vyškova jste své letošní plány nechtěl konkretizovat. Proč a mohl byste je alespoň naznačit, příp. upozornit na vrcholy sezony?

Teprve prvním rokem spadám do kategorie mužů. Abych v ní mohl pomýšlet na nějaké úspěchy, není jiná možnost než prostě skákat výš. Takže mým cílem je snažit se skočit tak vysoko, abych mohl začít nad něčím, jako jsou úspěchy v kategorii mužů, reálně uvažovat.

Pro diplom jste si přišel s berlou, co se stalo?

Únavová zlomenina nártu. Kvůli opožděnému začátku sezony způsobeným pandemií se akce normálně rozprostřené do delšího časového úseku konaly rychle za sebou, ale i tak poměrně dlouhou dobu. Potíže se začaly objevovat ke konci sezony, paradoxně právě v tomto období jsem dosáhl na nejlepší výsledky.

Budete do přípravy zařazovat nějaké novinky?

To ještě nevím. Teď se budu hlavně soustředit na rehabilitace spojené se zraněním, budu se snažit odstranit jeho následky. Potom se teprve můžeme zaměřit na pořádný trénink.

Je těžké skloubit studium se sportem, teď už skoro na vrcholové úrovni?

Studuji na vyškovském gymnáziu a letos budu maturovat. Skloubit školu a sport je náročné hlavně na čas. Ale zatím jsem si s tím dokázal poradit. Jinak jsem také proškolený trenér a občas vypomáhám na trénincích menších dětí. Do budoucna bych chtěl u sportu a studia určitě zůstat.