Jaký pocit u vás převažuje bezprostředně po skončení podzimní sezony?

Jsem velice spokojený, protože jsme prohráli jen s Pragovkou, i když oba zápasy. Praga je jasně nejlepším mužstvem. Chybí nám utkání se Spartou a myslím si, že tam bychom také uspěli. Všechny ostatní zápasy jsme vyhráli, byť to nebylo vždycky s bonusovým bodem, ale každé vítězství je cenné. Jsem maximálně spokojený.

A to jste měl před podzimem určité obavy, protože měli odejít klíčoví hráči.

Ano, hlavně měl odejít Jirka Pantůček a začátek proto byl trochu komplikovaný. V mužstvu byla trochu zvláštní atmosféra. Vypadalo to tak, že budeme muset hrát jinak než dosud. Naštěstí jsme bez něho nastoupili jen jednou. S ním měl odejít i David Brtníček, se kterým už jsme se taky rozloučili, ale nakonec oba zůstali. Takže jsme se mohli vrátit k systému, který jsme praktikovali. Jediný, kdo tedy definitivně vypadl, byl Neal Mendham, který si dal celý podzim herní pauzu.

Ale i tohle přece bylo citelné oslabení?

Bylo a chyběl nám moc. On je srdcař, do každého utkání dává všechno, co může. Navíc dokázal na hřišti kluky seřvat. Nám teď na place chybí lídr, není nikdo, kdo by prostě zavelel. Snaží se o to Kuba Doležel, ale ještě to není takové, jako když tam byl Neal. U něho platila i jeho tvrdost, on měl obrovský respekt u soupeřů a takového hráče teď nemáme.

Dal si pauzu, znamená to, že pro jaro s ním počítáte?

Já jsem ho žádal, aby nám pomohl ještě v zápase s Pragovkou. Jenže on nemohl pro pracovní povinnosti, jezdí někam do zahraničí. Bohužel pro nás na jaře odjede na tři měsíce do Austrálie. Má se vrátit na konci března. Sám říkal, že zatím neví, jak to bude v práci, ale pokud to bude možné, že by rád hrál. Ale všechno se bude odvíjet od jeho zaměstnání.

Čím hlavně jste se v extralize prosazovali, hráli jste ragby, jaké jste si představoval?

Pokračujeme ve stylu, který jsme zavedli před třemi roky. Máme to už zažitější. Problém je v tom, že soupeři nás už znají. My nemůžeme hrát rojovou hru, protože na to nemáme postavy, proto hrajeme běhavé ragby do šířky. Je to o to těžší, že soupeř ví, co od nás může očekávat. Proto se hůř prosazujeme. Loni to bylo malinko jednodušší. Co se ještě úplně nedaří, to je hra v raku, která je na můj vkus zbytečně pomalá, kdy to zdržujeme a máme v těch situacích moc hráčů. Na tom budeme přes zimu pracovat.

Na druhé straně vás ale může těšit, že soupeři musí hledat, jak na vás, místo aby vás prostě převálcovali.

To mě samozřejmě těší. Jsem rád, že už se do Vyškova nejezdí pro body, ale s respektem. I naše pozice venku už je jiná. Z toho, co slyšívám kolem šaten a v zákulisí, vím, že z vyškovského mančaftu mají opravdu respekt.

Jaká je osa týmu, jeho tahouni?

V první řadě určitě Kuba Doležel, kterého už jsem zmiňoval. Bohužel často chyběl, protože si doléčoval zranění. V závěrečných utkáních hrál alespoň kousek času a s Tatrou už jsme to riskli od začátku. Odehrál plných osmdesát minut a bylo to cítit. Na vazači tvrdí muziku Ondra Kovář, velmi těžkou pozici měl Petr Pořízek na devítce, kde se tomu musel přizpůsobit. Skvěle hraje Martin Kovář, i když pořád není v úplné pohodě, tedy po zdravotní stránce. A moc si cením výkonů Lukáše Chalabaly, který dělá takovou tu nenápadnou práci, která není moc vidět, ale odvádí obrovské penzum. No a Jirka Pantůček. To je kapitola sama o sobě. Výborný hráč. Mančaft to ví a hraje na něho. On dává spoustu pětek, ale dává je proto, že mužstvo mu ty situace vytváří. My jeho schopností dokážeme využít. Na rozdíl od nároďáku, který ho využít nedokáže nebo to nedělá.

Nelze se zvlášť nezeptat na porážky s Pragou. Je opravdu výkonnostně výš než Vyškov a ostatní?

Já si myslím, že herní rozdíl mezi námi není. My jsme schopní s Pragou hrát vyrovnaná utkání, ale rozhodují osobnosti, kterých má Praga víc. Hlavně Pavel Syrový. V posledním utkání u nás sice pětku nedal, ale on je prostě ten velký šéf. Mančaft ho poslouchá na slovo, on si to dokáže uřídit a to jsou ty momenty, které rozhodují. My prostě zatím takové zkušenosti nemáme. A můžu jmenovat další borce jako Voves nebo Čížek. Všichni mají přes třicet let a samozřejmě odehráno spoustu velmi těžkých utkání. My na to pořád ještě čekáme.

Jaký program má mužstvo nyní?

Především musím zdůraznit, že pro nás byla podzimní sezona hodně dlouhá a náročná. Začali jsme v srpnu a uzavřeli jsme ji až koncem listopadu. Takže teď si dáme nějakou pauzičku. Zatím nevíme, kdy budeme na jaře začínat, a já začátku musím přizpůsobit program zimní přípravy. Tou nejasností je termín dohrávky se Spartou. Ta není ochotná se s námi dohodnout. Oni si myslí, že se přes zimu dají dohromady, a chtěli by to odehrát co nejpozději. Věří, že pak by nás mohli porazit. Takže až podle toho, jak jednání dopadnou, se bude odvíjet naše soustředění a přípravné zápasy.

Zařadíte do zimní přípravy nějakou novinku?

Především pro mě je v zimní přípravě pořád stěžejní fyzická kondice. Základem hry musí být obrovská fyzička. Chtěli bychom dohodnout nějakou spolupráci se Zlínem a s Olomoucí, abychom se dostali na umělou trávu a dělali i herní věci. Ale fyzička je základ. Já v té přípravě moc novinek dělat nebudu. Zůstaneme u toho, co se osvědčilo. To nám přineslo úspěch, takže pokud hráči skousnou, že příprava bude stejně tvrdá jako loni, nebude důvod se jara nějak obávat.

Vypadá to tak, že play-off už máte jisté, ale důležitá bude pozice, z níž do něj půjdete.

Nechci to zakřiknout, ale v semifinále bychom opravdu asi chybět neměli. Musíme se pokusit uhrát co nejlepší pozici. První a druhé místo dává výhody domácího prostředí pro semifinále a finále, ale Pragu už asi nikdo nepředstihne. Takže tým na čtvrtém místě se téměř jistě utká s ní a nebude to mít lehké. Proto čtvrtý nikdo být nechce. Druhá nebo třetí příčka už takový význam nemají. Bude to určitě vyrovnaný souboj, ale samozřejmě budeme chtít hrát doma.

Má vaše mužstvo v domácím prostředí větší výhodu než ostatní kluby?

To nevím. To se těžko posuzuje a je to hodně specifické. Nevím, jestli někde mají lepší a někde horší fanoušky než my. Hodně specifické prostředí je třeba v Brně na Dragonu. V té jejich kleci je to opravdu zvláštní. Já vnímám, že u nás je atmosféra výborná, a cítím i dost podstatnou změnu od doby, kdy jsem tu začínal. Tehdy se spíš na kluky pokřikovalo, i nadávalo, brblalo. Teď je to jiné a asi je to tím, jakým způsobem hrajeme. Diváky jsme přesvědčili, že se na to dá koukat, že i když prohrajeme, tak jsme do toho dali maximum. Svědčí o tom potlesk na konci zápasů, to je odměna pro hráče i náš realizační tým.

Dovolte možná trochu provokativní otázku, dočkáme se už v této sezoně titulu?

Odpovím jinak. Já jsem po loňské přemýšlel o tom, jak dlouho má trenér s mužstvem pracovat, kdy skončit. Cítil jsem, že ty tři roky, co u mužstva jsem, může být maximum, že už mu nemůžu moc dalšího dát, že by si mělo ode mě odpočinout, že by měl přijít nový impuls. Teď jsem rád, že jsem zůstal. Ale vidím to tak, že ta trenérská obměna bude v nějakém časovém horizontu potřebná, aby přišly nové myšlenky a nové nápady. Aby ten tým šel kvalitou výš.

Šikovně jste se vyhnul odpovědi, ale nejlepší loučení by přece bylo po zisku titulu…

To by bylo úžasné! Tohle mužstvo na něj určitě má, ale já si taky myslím, že má ještě čas. Teď je třeba uvažovat tak, že semifinále je samozřejmost, ne, že je to cíl. Pak přijde i to ostatní.