Vyškovské kadetky, hrající pod záštitou místního Domu dětí a mládeže, si tuto volejbalovou sezonu zatím náramně užívají. Po osmi zápasech dokonce vedou pětičlennou tabulku skupiny G, přičemž díky méně odehraným duelům je průběžně může předstihnout jen v této chvíli druhý Zlín. Ten taky uštědřil jako jediný vyškovským děvčatům dvě prohry. O možnosti dalšího vývoje první ligy, trampotách, pozitivech celku a jeho plánech do budoucna více prozradil hlavní trenér družstva a člen klubového výboru Josef Řezníček.

Vstoupili jste do první ligy. Jaké to jsou pocity a můžete nám soutěž představit?
Opravdu výborné. Být v druhé nejvyšší české soutěži ani nemůže být jiné než skvělé. Nad ní je jen extraliga. Jinak zvykáme si na to, že jsme v lize, a taky, že má nový systém, aby se nejezdilo daleko. Je uděláno osm skupin podle krajů, v každé je pět družstev. My hrajeme ve skupině pro Jihomoravský a Zlínský kraj.

Vítězové skupin se pak utkají o postup do extraligy?
Ano, sestaví osmičlenné pole a rozdají si to o postupová místa. Posledních osm pak naopak bude hrát o sestup a tam to bude hodně ošemetné. Pád zpátky do krajských soutěží totiž čeká hned čtyři družstva.

Můžete prozradit, s jakými ambicemi jste do sezony vstupovali?
Určitě. Šli jsme do toho naplno. Hodně jsem slýchával, že šanci hrát první ligu stabilněji nemáme, když z loňského týmu krajských přebornic odešly čtyři členky základní šestky do juniorek a ze žákyň jsme přidali jen dvě dívky.

Takže v létě došlo k velkému oslabení?
Dá se to tak říct. Jak jsem říkal, velká část základní osy loni výborného celku musela odejít díky pro nás už vysokému věku. Kromě příchozích pak došlo k doplnění i hráčkami z lavičky. Je jasné, že kdyby zůstala soupiska z minulého roku i letos, pak o potřebné kvalitě na první ligu nemusí nikdo pochybovat. Takhle se nám moc šancí nedávalo.

Skeptikům ale zatím holky dávají jasnou odpověď na otázku možného sestupu. Osm zápasů, šest výher, čelo tabulky…
Zatím jsme spokojeni, víte, pro úspěch se udělalo bezpochyby maximum. Zavedli jsme už v červnu nové tréninky hned třikrát týdně, což bylo dřív nemyslitelné. Uspořádali jsme společně s DDM a oddílem volejbalu týdenní soustředění v Jeseníkách. Do přípravy zásahlo jen to, že mám teď zdravotní problém, oceňuji, že se vším mi pomáhá Vladimír Golda, jinak kouč žákyň. Ale hlavní je, že třikrát týdně trénujeme a na výkonech je to znát.

Zatím jediným stoprocentním týmem skupiny G je Zlín. Vás porazil, je tak dobrý?
Nemůžu říct, kvůli zdravotním komplikacím jsem tam nejel. Ale co jsem slyšel, Zlín byl lepší a vítězství si zasloužil. Bude těžké ho překonat, ale ostatní celky jsou k poražení, jak jsme už dokázali. Samozřejmě vše se ještě může zvrtnout, je jiné hrát s někým doma a venku, ale záchrana není daleko a holky to určitě zvládnou.

Co je nejsilnější zbraní a naopak slabinou vyškovského celku?
Máme výborné podání, to je naše velká přednost. Stěžovat si nemůžeme ani na přímý útok, tři naše smečařky nás pravidelně zásobují mnoha body. Co naopak trochu vázne, je hra v poli. Tam jsou nějaké míče, které jdou vybrat a nám padají zbytečně na zem. V defenzivě na síti to není marné, letos používáme dvojbloky a i to se osvědčuje. Co je ale podle mě v první lize rozhodující, je příjem podání, na to se musíme zaměřit, to láme chleba v mnoha utkáních.

Podle některých výsledků to vypadá, že když se příliš nedaří, zápas vybojujete vůlí. Nálada v týmu je tedy dobrá?
To každopádně, holky jsou schopny obětovat volejbalu hodně. Studují, mají další zájmy a přesto si čas pro svůj sport udělají. A tvoří super partu, díky níž dokáží smazat třeba šestibodové manko na konci setu a vyhrát. Pochvalu zaslouží i jejich rodiče, je to i finančně náročné. Děláme pro dobré výsledky všichni maximum a funguje to.

Jde tedy vždy o kolektivní výkon, nebo máte významné individuality, které družstvo táhnou?
Volejbal je kolektivní sport, každá pozice je moc a moc důležitá, ale každý celek musí mít nějaké opory. U nás jsou to v této sezoně tři slečny, a to na bloku Alena Crhonková, na smeči Monika Menšíková a Andrea Koutníková na univerzálu. To je kostra týmu, která to všechno táhne a ostatní ji doplňují. Bez těchto tří si naši hru dokážu představit dost těžko.

Uvažujete tedy i o doplnění do budoucna? Co je cílem pro další roky?
Zatím máme kádr dost úzký. Máme deset hráček, což je o dvě méně než loni. Čtyři z nich upřímně více střídají, než hrají. Jsou zápasy, kdy se ukáží dobře, ale v dalším utkání to už není ono. Chybí jim stabilnější forma, takže je to položené na základní šestce. Potřebovali bychom, aby k nám někdo ještě, jak se říká, dorostl. Nějaký plán na doplnění týmu však už máme.