Rtuť v teploměru se vyšplhala na půl cesty mezi třicítku a čtyřicítku. „To bylo extrémní počasí a navíc na některých úsecích tratě museli jezdci ještě pořádně šlapat do pedálů. Takže je mimořádným úspěchem, že se žádný motor těch stařečků nezavařil a všechny závodní stroje letos dojely do cíle," pochválil celé startovní pole ředitel závodu Petr Večeřa.

Rychtářovský závod byl druhým dílem seriálu pro historické Stadiony a Jawetty. I tady pro ně byly připraveny dvě kategorie, tedy udržované tovární originály a podle pravidel upravené speciály. Obě absolvovaly dvě rozjížďky a jejich časy se sčítaly pro konečné bodování.

Kila rozhodují

Je pravda, že početná skupina jezdců tyto závody nevyhledává proto, aby získali nějaké vavříny, ale jedou si jen zazávodit, pobavit a potkat se s kamarády. Prostě proto, že jejich stoje z různých důvodů nejsou nachystané tak, jak těch, co o vavříny usilují. A ve hře jsou i jiné faktory. „Čtvrté místo je pro mě suprové. Na to, jak to všem jede. Já jsem na přípravu neměl moc času. V první desítce je to samozřejmě hlavně o šikovnosti, ale i tom, kolik kdo váží. Já mám hendykep tak plus třicet kilo," konstatovala opora domácího Moped Teamu Rychtářov Erik Mikulášek, který v kategorii originálů skončil čtvrtý.

Na svém kontě už má z domácí tratě i vítězství a letos měl také našlápnuto minimálně na stupně vítězů. „Ve druhé rozjížďce jsem jel druhý, ale dvě kola před cílem jsem v nájezdu do nové zástavby spadl a dva závodníci mě předjeli. Asi bych skončil druhý, protože na třetího jsem měl dost velký náskok. Bohužel uteklo mně přední kolo. Jezdecká chyba," sportovně přiznal po závodě.

Jeho kategorii suverénně ovládl loňský vítěz Karel Mlčoch. Ten sem přijel s cílem vybojovat co nejlepší umístění, ale i on nepřímo potvrdil, že charakter závodů je i o něčem jiném. „Vyhrál jsem tady už potřetí za sebou. Rychtářov je nejkrásnější trať ze všech u nás. Je to tady taky správně vyhecované. Pro mě i tím, že pracuju ve Vyškově a bylo tady docela dost lidí od nás z práce. Takže se mně prostě muselo zadařit. Letos byla příprava mopedu určitě těžší než samotný závod," řekl Mlčoch, který se po Rychtářově ujal vedení v celkovém pořadí Moped Cupu.

Podobně jako Mikulášek šel na zem i pozdější vítěz kategorie speciálů Tomáš Fusek. Jenže v jiné části závodu, takže stačil ztrátu dohonit. „Borec přede mnou lehl a už jsem s tím nemohl nic dělat. Skončil jsem v něm. Naštěstí jsem to stíhací jízdou ještě stačil napravit," usmíval se Fusek, který si do Rychtářova také jezdí pro nejcennější vavřín takřka pravidelně.

Stejně jako vítěz originálů nezapomněl pochválit pořadatele. „Letos jsem to tady měl o trochu lehčí, protože jsem tu neměl hlavního konkurenta Jindřicha Ulčáka. Vyhrát jsem chtěl, protože to byl můj letošní první závod. Celý měsíc jsem se opravdu velmi pečlivě připravoval. Ale hlavně proto, že sem do Rychtářova jezdím úplně nejraději. Tady je to TOP závod, nejlepší v republice. Kdybych nejen žádný jiný, tak do Rychtářova přijedu vždycky, protože je to tady vždycky na velice vysoké úrovni," zdůraznil Fusek.

Moderní technika

Mimochodem vysokou úroveň organizace nepřímo naznačil i šéf pořadatelského sboru v odpovědi na otázku, zda při svých povinnostech stihl sledovat i samotné závody. „Snažil jsem se, ale času k tomu opravdu moc není. Ale používáme moderní technologie. Třeba kolem tratě jsme měli pět kamer rozmístěných on-line, takže jsem z ředitelského stanoviště mohl sledovat dění prakticky na celé trati. A mohl bych tak třeba včas reagovat na nějaký problém, nehodu nebo kolizi. Naštěstí se nic takového nestalo," sdělil Petr Večeřa.

Bezproblémový průběh si pochvalovala i kolegyně Ludmila Mikulášková. „Jsem spokojená hlavně s tím, že se závod obešel bez zranění. A ani výsledky našich závodníků nebyly špatné, i když se tentokrát na stupně vítězů nepodívali. Nevadí, možná příště," uzavřela šestnáctý ročník šéfka pořádajícího Moped Teamu.