Volejbalista Jambor si vybral civilní zaměstnání a partu v Bučovicích

V možná ideálním sportovním věku dal přednost zaměstnání před vrcholovým sportem. „Věk v tomto případě nehrál roli. Určitě jsem ještě mohl extraligu hrát, ale přišla zajímavá pracovní nabídka, takže jsem nejvrcholovější sport opustil. Ale bavit se volejbalem jsem se chtěl dál. Nabídek bylo víc. Práci mám v Brně, takže Bučovice to vyhrály poměrně jednoznačně," popisuje hráč svoji anabázi do týmu dlouholetého druholigového lí­dra.

Samozřejmě to nebyla jen blízkost města a poměrně slušná soutěž, ale hlavně sestava, kterou klubový manažer a trenér týmu Zbyněk Čížek postupně poskládal. „Vlastně všichni ti mladší hráči, Vyhnáček, Auer, Hovorka či Sedalík, jsou mí bývalí spoluhráči. Některé z nich dokonce znám odmalička. V Brně jsme spolu prošli od nejmladší věkové kategorie přes dorost až do mužů a extraligu jsem si zahrál skoro se všemi," přiznává hlavní důvod volby Bučovic.

V Bučovicích ovšem nepotkal jen své vrstevníky, ale i hráče, k nimž jako mladíček spíš vzhlížel jako k modlám. Ivo Dubš, Martin Hroch, Jindřich Pavlík jsou o více než jednu sportovní generaci starší. Zahrát si s nimi ale stále považuje za velkou čest. „Přál bych to všem. To jsou mimořádné osobnosti na hřišti i mimo ně. Ptáte se, jestli si mohu dovolit jim vyčíst třeba nějakou chybu. Určitě můžu, i když já nejsem zrovna ten typ, co to musí ventilovat hned na hřišti. Ale určitě si i na hřišti na rovinu řekneme, když se něco nepodaří. I Ivoš si i se svými zkušenostmi nechá věci říct i poradit. Kritiku určitě dokáže přijmout. Ale co si budeme říkat, je to tak, že je to hlavně on, který radí nám mladším," zdůrazňuje hráč s ještě nedávno extraligovou visačkou.

V české nejvyšší soutěži Jambor odehrál šest sezon, pak si zkusil v zahraničí. Za doslova parádní štaci považuje tu v nejvyšší francouzské soutěži v týmu Spacers Toulouse. „Nejčastěji musím odpovídat na otázky na porovnání naší extraligy s francouzskou. S čistým svědomím můžu říct, že francouzská má mnohem vyšší úroveň. Všechno tam bylo super, tedy soutěž jako taková, klubové zázemí, vztahy a všechno ostatní. S polskou a italskou je to asi nejkvalitnější soutěž v Evropě. Tedy pro mě to byla super zkušenost k nezaplacení," přiznává Jambor, který si pak zahrál i v italských Benátkách. close zoom_in

Jeho současný tým zřejmě opět vyhraje druhou ligu. Na hráče s vrcholovými zkušenostmi si může i v tomto případě dovolit srovnávat a připouští, že bučovická herní kvalita je na úrovni blížící se špici první ligy. „Především ale musím říct, že se tady splnily mé představy o tom, jak hrát volejbal hlavně pro zábavu. To je, myslím, krédo celého mužstva. Všechny nás to baví, a když jsou k tomu navíc i dobré výsledky, tím líp. Ta úroveň je asi opravdu vyšší. Ztrácíme body vlastně jen, když vypadneme z koncentrace, většinou pod dojmem jasné převahy, kdy to i soupeři nabídneme sami. Myslím, že druhé místo ve druhé lize by bylo neúspěchem. Určitě chceme druhou ligu vyhrát, a pokud by se na svazu něco událo, tak i postoupit do první ligy. Ale to já už ovlivnit nemůžu. Je dost dobrých důvodů, proč do ní Bučovice zatím nechtějí," ujišťuje, že i hvězdný tým má vyšší sportovní cíle.

Jeho osobní plány zatím zůstávají především u zaměstnání a volejbalové zábavy. „Prakticky jsem zůstal u sportu. Snažím se využít svých zkušeností a kontaktů, pomáháme sportovcům na všech možných úrovních a ve všemožných situacích. Se zaměstnáním i hraním v Bučovicích jsem úplně spokojený. Nevím, jak lukrativní nabídka by musela přijít, abych se vrátil k vrcholovému volejbalu," dodal Tomáš Jambor.