Asi vás baví stále vyhrávat druhou ligu, ale nebylo by vám opravdu líp v extralize?

Jednoznačně ne. Za tu dobu, co jsem v Bučovicích, se v extralize hodně změnily podmínky pro hráče. Platy šly, snad až na výjimky, dost dolů. A pak je tu můj zdravotní stav, ten už nedovoluje hrát vrcholový volejbal. Takže v Bučovicích hraju už vlastně jen pro zábavu. Je tady taková rodinná atmosféra a jsem tu spokojený.

Opět suverénně vedete, dokázal vás vůbec někdo potrápit?

Prohráli jsme v Drásově, ale pro mě osobně byly nejtěžším soupeřem určitě Palkovice. Tam hrál Přemek Kubala, s kterým jsme se potkávali v extralize. Na toto utkání jsme se nejvíc připravovali. I jejich hráčskou kvalitou a krásnou diváckou kulisou to byly nejlepší zápasy podzimu. V hale bylo kolem dvou set diváků.

S čím naopak nejste až tak spokojený?

S docházkou na trénink, z čehož trenér není nadšený. Ale je to z pracovních důvodů, takže když jsem jednou týdně na tréninku, tak je to super. Všechno je to znát na fyzičce a na jistotě úderů. Ale pořád to nějak jde. V útoku se střídáme s Nezdařilem a s Dubšem, takže je to v pohodě.

Kolika dětmi přispíváte vy do té zmíněné rodinné atmosféry?

Zatím žádným, a jak to tak vypadá, ještě nějaký čas ani nepřispěju (úsměv).