Už na základní škole se však věnovala všem sportům, do nichž se mohla přihlásit, zvláště intenzívně pak košíkové. „Reprezentovala jsem školu na všech možných soutěžích. Při návratu z jednoho závodu mě oslovil ve vlaku guru vyškovského biatlonu pan Dvořák s tím, že bych se u něj mohla prosadit výrazněji a jestli to nechci zkusit. Tak jsem přikývla a začala naše dlouholetá spolupráce,“ vzpomíná Hynštová.

Všestranné základy měla Marie jak z denního pohybu v různých sportovních aktivitách, tak z těžké práce doma v hospodářství. Problém s rychlým přechodem k aktivnímu závodění i díky této pravidelné zátěži tedy žádný neměla. Velmi brzy se pak dostala mezi naše nejlepší letní biatlonistky.

Tehdy, v sedmdesátých letech minulého století, se tento sport jmenoval Dukelský závod branné zdatnosti, pod svými křídly jej měl Svazarm a soutěže byly velmi pečlivě organizovány. Navíc se jich zúčastňovalo velké množství závodníků všech věkových kategoriích a existovala i reprezentační družstva, která se účastnila soutěží v zemích spřátelených armád východního bloku. „V tomto sportu se mi docela dařilo. Dokonce jsem na Mistrovství československé republiky skončila třetí v hlavní kategorii,“ říká bývalá biatlonistka skromně.

Po dokončení studia na Střední pedagogické škole v Kroměříži nastoupila Marie Hynštová do zaměstnání, vdala se a začala vychovávat své tři dcery. „Sport musel stranou. Nastaly jiné a důležitější povinnosti a na zábavu už čas nezbýval. Zvláště po opětovném nástupu do práce,“ říká.

Jak dcery postupně dospívaly, začala se nejmladší Iveta věnovat také biatlonu a později i atletice, kterou nejdříve brala jako doplněk ke zlepšení výkonnosti v letním biatlonu. „Začala jsem jezdit s ní po závodech a pak mi to nedalo a zkusila jsem si to taky. A ono to postupně celkem šlo, tak jsem se rozhodla absolvovat kvalitní přípravu, zaměřenou na vytrvalostní běhy a výsledek mě nesmírně překvapil,“ usmívá se.
A překvapena nebyla jen ona sama. Stejně na tom byli všichni z jejího okolí. Někteří mile, závistivci a nepřejícníci, kterých je v naší společnosti nejvíce, nemile.

Během několika měsíců se ve své věkové kategorii stala jednou z nejlepších běžkyň v Evropě a u nás je lepší jen držitelka olympijské medaile v lyžování Blanka Paulů. Hynštová navíc začala prohánět i mnohem mladší závodnice a pomohla i k postupu do první atletické ligy ženskému družstvu AHA Vyškov.

Ve své kategorii v podstatě nemá konkurenci a dosud vyhrála stovky závodů u nás i v Rakousku. Mezi nimi jsou i čtyři tituly z mistrovství republiky, z běhů do vrchu, půlmaratónu a dvakrát v silničním běhu.

Úspěchů, i mezinárodních, mohla mít i více, nákladnou účast na některých ávodech si však musela rozmyslet.„Já to neřeším. Jsem ráda, že můžu závodit, že mi to jde a že se pohybuji v partě slušných lidí, pro které je, nehledě na věk, běhání neustálou výzvou jak překonat sama sebe, vlastní pohodlnost a ještě se při tom velmi dobře pobavit,“ tvrdí skromná běžkyně Marie Hynštová.

Zdeněk Smutný