Vyškovské volejbalové derby rozhodly herní výpadky Dědic

Zdeněk Vlach 25. 11. 2012

Vyškov – Domácí zatopili, hosté zatápěli. Obavy ze studené tělocvičny ve volejbalovém derby mužů Sokol Dědice – Volejbal Vyškov se nenaplnily a teploučko víc svědčilo favorizovaným hostům. Ze dvojzápasu nejvyšší třídy krajského přeboru nepustili domácím ani bod.

Jinak ovšem souboj přinesl všechny znaky derby. Oboustranně namotivovanou sportovní bitvu, ale jednoznačně vedenou v duchu fair play. Jak se mezi kamarády sluší. Přiznávaly se teče, omlouvalo se nastřelení smečí do těla, odpouštěly se chybičky rozhodčímu.

Hned prvním důkazem vzájemného respektu soupeřů bylo právě ovzduší v hale, jímž se možná domácí sami zbavili velké výhody domácího prostředí. „Je to taková konírna, jak se říká mezi námi volejbalisty. Malinká sokolovna, většinou tu bývá zima. Dneska zatopili, což pro nás udělali dobře, pro sebe možná špatně, protože my jsme na tuhletu teplotu zvyklí. Zahráli jsme si parádně," usmíval se po druhém utkání veterán v hostujícím dresu Dušan Jelínek.

Chtěli jednou vyhrát

V klání o body se potkali po víceleté odmlce, kdy Vyškovští vcelku solidně hráli druhou ligu. Samotné zápasy byly vyrovnanější, než napovídá konečné skóre. Hned úvodní set první bitvy rozhodovala až dramatická koncovka a v prvním utkání domácí uhráli jeden set. Paradoxně k zisku dalšího byli nejblíže v úplně poslední sadě odpoledního utkání, ale od stavu 22:18 už neuhráli ani míč.

„Právě to je naše největší slabina. Máme velké výpadky ve hře, dokážeme si vypracovat slušné vedení, ale pak je dlouhou šňůrou rychle ztratíme. Myslím, že jsme mohli uhrát víc než jeden set. Průběh ukázal, že jsme dokonce měli na to i splnit svůj cíl, tedy vyhrát alespoň jedno utkání. Jenže dokážeme si to zkomplikovat sami. Proto byl Vyškov lepší a vyhrál zaslouženě," shrnul příčiny porážek hrající trenér domácího týmu Zoltán Murányi.

Trochu s nadsázkou řečeno, stačilo Vyškovským, když prohrávali, vzít si oddechový čas. Po návratu na palubovku většinou dokázali otočit skóre, zatímco domácí hráče přestávky evidentně vyváděly z rytmu. Své určitě také sehrála větší vyrovnanost celého vyškovského kádru, takže střídání nemělo na souhru hostů takový dopad.

„Upřímně řečeno, vždycky jsme sem jezdili vyhrávat hladce, ale letos Dědice mají dobrou formu. Na čtvrtém místě, tedy těsně za námi, nejsou náhodou. Takže jsme rádi za dvě vítězství a za plný počet bodů. Souhlasím se Zoltánem, oni třeba hrají velmi dobře, ale mají strašné výpadky, dlouhé série, kdy nejsou schopní přehodit balón přes sako nebo najít řešení. V tom jsme byli lepší, jinak si myslím, že mezi námi velké rozdíly nebyly," potvrdil hodnocení domácího trenéra hostující kouč Tomáš Luska, rovněž s pozice hrajícího šéfa týmu.

Tím hlavním ovšem stále zůstává jeho otec Čestmír, který si z lázeňské kúry odskočil zhlédnout druhé utkání. „Dlouhodobě máme problémy s druhým zápasem, odvety máme prostě slabší. Musíme s tím něco udělat a doufám už proti Dědicím," řekl zkušený stratég před utkáním a z tohoto pohledu tedy může být spokojený. I v odvetě domácí sice vždy lépe začali, ale hosté dokázali vývoj otočit. I když v poslední sadě, jak už bylo řečeno, za pět minut dvanáct.

„Dobře zahrál Jirka Chládek, i když v utkání utrpěl několik šrámů. Stejně tak druhý smečař Jirka Grošek, který i dobře přihrával, a libero Ivoš Julínek. Spoustu ztracených balonů jsme otočili. Ale celkově to byl dobrý týmový výkon," chválil mladší Luska své spoluhráče. Jedničku určitě zaslouží i Dušan Jelínek, s nímž se Luska v dvojzápasech vystřídal. „Atmosféra byla opravdu trochu vyhecovanější, ale sportovně. Celkově to byly dobré a vyrovnané zápasy. Dědice mají dobrý tým, ale pokud bych měl vyzvednout jen jednoho hráče, tak by to byl Kuba Doležal. To je šikovný mladý kluk, který, když mu vydrží vůle a touha něco dokázat, tak se může posunout hodně vysoko. Já jsem s ním odehrál pár turnajů, kdy jsem mu nahrával, a on má opravdu šikovnou ruku," ocenil výkon domácího talentu o rovných dvacet let starší Jelínek.