Dobře, jak byste tedy celkově charakterizoval současné období vyškovského volejbalu?

Musím konstatovat, že je dlouhodobě na velmi vysoké úrovni, určitě přesahuje rámec našeho okresního města. Teď už se samozřejmě nebavíme o seniorských oddílech, ale mládežnických kategoriích. V povědomí veřejnosti je teď asi nejvíce první liga juniorek, kde zatím vedeme tabulku a daří se předvádět moderní rychlou hru. Ale nemenší úspěch vidím i v tom, že v době, kdy je stále těžší motivovat lidi pro většinu pohybových aktivit, máme každoročně přes sto mladých hráčů a hráček ve volejbalových soutěžích. To je na amatérský klub krásné, ale i zavazující. Vyžaduje si to obrovské penzum práce dobrovolníků a taky vizi, aby to celé mělo nějaký smysl.

Konkrétně jste zmínil jen juniorky, jaká je situace u kluků?

Obecně je ve volejbalu více děvčat, ale třeba právě toto kluky může přitáhnout. (úsměv) Ale vážně, musím teď zaklepat na palubovku. Letos máme opět přípravku i žáky, někteří již nastupují za muže v okresní soutěži. V krajské soutěži máme v týmu dva juniorské odchovance, Hajzlera a Murgaše, jinak tým musíme doplňovat dospělými z okresních soutěží.

Pojďme tedy k áčku mužů, jak hodnotíte umístění v polovině soutěže?

Jsme pouhé čtyři body nad sestupem, takže pro spokojenost není žádný důvod.

Které zápasy na podzim považujete za nejvydařenější a ve kterých jste zbytečně prohráli?

Tady nemůžu úplně soudit, protože jsem řadu zápasů pro jiné povinnosti vynechal. Pro mě je ale vydařený zápas tehdy, kdy odevzdáme jako tým maximum. Pokud je soupeř lepší, můžete prohrát, ale nedát kůži zadarmo. Těch herně podařených mnoho nebylo, snad ve Znojmě a pak výsledkově v Tišnově. Nejhorší byl v Holubicích.

Jak se vlastně mužstvo změnilo od toho, které hrálo II. ligu?

Z týmu nezůstal kámen na kameni, snad jen úzké jádro a tomu je o deset let více.

Jmenoval jste Hajzlera a Mugraše, ale jakou roli v mužstvu hrají mladí hráči?

Ve vyškovském volejbalu se pohybuji třicet let a role mladých hráčů je pořád jaksi zvláštní kapitolou. Některým starším hráčům chybí trpělivost a mladým trocha dravosti a někdy i přístup k tréninku. Ale jiná cesta než nechat je otřískat v zápasech není. Vždyť se podívejme kolem sebe, i na mezinárodní scéně v různých kolektivních sportech vidíme hrát vedle sebe hráče s dvacetiletým rozdílem. Pokud se dokážeme podívat o kus dál než na konec sezony, půjde to. Ono se to vrátí později.

Řešila by situaci vyškovského mužského volejbalu, byť třeba jen aktuálně, spolupráce s Holubicemi nebo Bučovicemi? Je vůbec možná?

Neřešila, protože my jdeme jinou cestou, než je shánění hotových hráčů. Věříme ve vlastní odchovance, i za tu cenu, že nám takové týmy pak některé nadějné hráče seberou do vyšších soutěží.

Jaké cíle jste měli pro tuto sezonu, kam se chcete posunout po jaru?

Cíl byl jednoznačně záchrana halové soutěže a také zapracování mladých hráčů do sestavy. Obojí se daří zatím tak napůl, ale jsme teprve opravdu v půli cesty.

Tabulka KP I. třídy po podzimní části:

1. LI Brno 18 15 0 2 1 49:14 47
2. S. Brno-jih18 10 5 2 1 50:25 42
3. Znojmo 18 11 3 3 1 49:20 42
4. Žabovřes. 18 9 3 1 5 42:26 34
5. Kom. Brno18 5 6 0 7 36:35 27
6. Šlapanice 18 5 0 5 8 28:42 20
7. Letovice 18 4 2 3 9 29:43 19
8. Vyškov 18 4 0 3 11 20:45 15
9. Holubice 18 4 0 1 13 17:44 13
10. Tišnov 18 2 2 1 13 21:47 11

Příští kolo: Volejbal Vyškov – VK Žabovřesky, sobota 9. 1. (10.00 a 13.00), hala Za Parkem.