Závodní pauza zaviněná zdravotními potížemi trvala jeden a půl roku. Motivací pro návrat bylo mistroství světa, které letos pořádala Česká republika. Prvním testem jeho možností na vrcholném světovém podniku byl domácí závod ve Volyni.

Druhé místo ho potěšilo, ale málem nestartoval. „Dvakrát až třikrát týdně jezdím kamionem pracovně do Německa a Volyni mám po cestě. Když jsem jel zpátky, měl jsem defekt, jehož oprava mi zabrala šílených šest hodin dřiny a myslel jsem, že v sobotu už nic nezvednu. Navíc jsem musel přenocovat v kamionu. Tak jsem si řekl, že si jen osahám soutěžní osku, kterou mám k dispozici jen na závodech. K mému překvapení jsem se perfektně vlezl do soutěžní váhy a nakonec z toho bylo výborné druhé místo,“ popsuje Vincourek své předzávodní trable.

Prvním pokusem dal 225 kilogramů, druhým 245 a pro třetí si přidal dalších deset kil. Jasná výzva pokračovat dál v přípravě na trutnovské mistrovství světa. Navíc potvrzení, že se může ucházet i o světový rekord.

V mistrovském závodě v Trutnově to udělal hned prvním pokusem, kdy si na činku nasadil o pět kilogramů více, tedy 270 kilo. „Původně jsem chtěl začít na 280, ale i když mám natrénováno, jdu vždy na první pokus s respektem před váhou na čince. Nahoru jdu pomalu a s určitou jistotou,“ vysvětluje svoji opatrnost.

Dalším pokusem povýšil rekordní hodnotu 285 kilogramů a třetím pak na 290. Zbýval mu ještě jeden pokus, ale ten kvůli natrženému mozolu na pravé ruce už raději neabsolvoval. „To by mě mohlo zase na delší dobu vyřadit z další přípravy na mistrovství republiky. A měl jsem splněno, tedy titul mistra světa a světový rekord,“ upozorňuje.

Hned ale přiznává, že myšlenky na vysněnou hranici tří set kilogramů ho neopustily. A k dispozici k jejímu dosažení měl ještě jednu velkou soutěž, domácí šampionát v mrtvém tahu ve Varnsdorfu. Přípravu sice na celé tři týdny zastavilo onemocnění, ale o to víc makal, když už byl zdravý. „Byl to až krutý záběr. Po nemoci a třikrát týdně tvrdý trénink do plných. Mezi tréninky 1 200 kilometrů v kamionu. Ale na každý další trénink jsem se těšil a viděl jen jediný cíl, konečně zvednout vysněných 300 kilo,“ vzpomíná Vincourek.

Poslední trénink si dal šest dnů před soutěží a do Varnsdorfu odjel s tréninkovým výkonem 292,5 kilo, a to z plné zátěže. Přestože v týdnu před mítinkem musel ještě dvakrát řídit do Německa, byl v pohodě.

Přihlásil se nejen do své kategorie masters, tedy mužů nad čtyřicet let, ale i mezi mladíky, do hlavní kategorie open do 90 kil do devětatřiceti let. Samotný závod popisuje sám.

„První pokus jsem zase jel na absolutní jistotu - 270 kilo. Druhým jsem oficiálně překonal národní rekord o dva a půl kila. Tedy ten svůj světový rekord z Trutnova. Bylo to 292,5 a překvapivě v pohodě. Nějak mě to uchlácholilo, byl jsem spokojený a třetí pokus jsem již chtěl zrušit a 300 si nechat až na příští rok. Všichni mě však přesvědčovali, že bych to měl zkusit. Nechal jsem se přemluvit a šel do toho. K mému obrovskému překvapení a asi i přihlížejících jsem rekordních 300 kilo zvedl ze všech tří pokusů nejlépe a nejpohodověji,“ říká světová jednička své kategorie.

V ní získal další titul mistra republiky ve své kategorii masters III do devadesáti kilogramů i v absolutním pořadí všech masters. V hlavní tategorii do devětatřiceti let byl stříbrný se stejným výkonem jako o šestadvacet let mladší vítěz.

A největší hodnotu má samozřejmě titul mistra světa. „Je to výzva pro příští sezonu, kdy chci absolvovat více závodů. Z mistrovských evropský, světový a domácí šampionát v celém trojboji a znova mistrovství republiky v mrtvém tahu. Ve všech mám jediný cíl. Překonat všechny stávající světové rekordy a to by měl být závěr mého téměř čtyřicetiletého soutěžního zápolení v silovém trojboji,“ naznačuje František Vincourek konec své bohaté kariéry.