Začátek sezony vypadal nadějněji. Kdy se to zlomilo?
Po porážce s Žabinskými Vlky v devátém kole. Ta odstartovala pád tabulkou směrem dolů. Samotný závěr byl pro mě hodně hektický a náročný. Jsem z něho hodně vyčerpán a unaven. Poslední zápasy ale ukázaly, že v Amoru existuje určitá cesta. Otázkou je, zda po ní půjdeme.

Jaká to je a proč váháte?
Musíme si v klubu vyjasnit několik věcí. Jde hlavně o to, kdo a co bude dělat a za co bude zodpovídat. Nemůže se stát, že ve finále na chod klubu zůstanu sám a ostatní rezignují, když to zrovna nejde. Další, co řeším, zda zůstat ve futsale a sportu obecně. Je mnoho věcí, které mi vadí. Hledám důvody, proč zůstat.

Vraťme se k herní části. Pokles výkonnosti určitě má nějaké příčiny?
Do týmu přišlo pět nových hráčů a ti měli kádr rozšířit, ale vůbec jsme nepočítali, že jich stejný počet skončí. Tím se toto zcela minulo účinkem. Přišly karetní tresty a my jsme museli hledat hráče tak, abychom na zápasy cestovali alespoň v pěti lidech. Spolu se zraněními jsme měli v průměru šest hráčů mimo hru, což je něco neuvěřitelného. Tak se stalo, že se v sestavě objevili nezkušení mladíci, pro které bylo těžké se v této konkurenci prosadit.

Proč se víc neprosadily posily?
Není to o klucích, kteří přišli, ale myslím si, že spíše o těch stávajících, kteří si to vyložili po svém a klub odstřelili. Dostali se do stádia určité pohodlnosti, ztratili motivaci, neboť už byli druzí a větší ambice neměli. Nakonec na to vše doplatili kluci, kteří k nám přišli a museli po tom, co se v klubu dělo, skončit.

Věřil jste, že tohle všechno může změnit výměna trenéra?
V prvé řadě jsem nikdy nerozhodl o konci Tomáše Galii. Bylo to jeho rozhodnutí, které mě zaskočilo. On sám si vybudoval kádr, kterému jsme společně věřili. Odvedl obrovský kus práce, ale sám nevím, kde nastala chyba, že to přestalo fungovat a kde nastal zlom. Co se týče Josefa Flachse, tak vnesl do klubu pohled zvenčí a poukázal na nějaké věci, které jsme neviděli. Ovšem na nějaký rozbor jeho práce je příliš brzy. Faktem je, že byl přínosem a bez něj bychom závěr sezony těžko zvládli.

Po posledním utkání jste naznačil možnost, že by Amor nemusel podat přihlášku do příštího ročníku.
To se může stát. Kladu si otázku, zda mně to stojí za energii, čas a nervy. Navíc jsou tam i jiné faktory než naše vnitřní, o kterých jsem mluvil. Jedná se o samotné řízení soutěže, kdy se nepohlíží na to, co si kluby vzájemně dohodly. I požadavky kladené na kluby nejsou stejné. Není zde rovnítko. Dále jsou to podmínky, za jakých futsal v domácí hale provozujeme. Připadá mi, že v hale nejsme vítáni. Nemáme tam žádné zázemí a to je veliký problém. Prakticky kdykoliv nám můžou zrušit tréninky, což je frustrující. Ano, pak se tedy vkrádá myšlenka, zda má cenu druhou ligu hrát…

Vidíte cestu ven z této situace?
Mám jednu velkou a jednu malou podmínku, které zatím nebudu z logických důvodů zveřejňovat, neboť se o nich musím pobavit s nejbližšími klubovými spolupracovníky. Ovšem pozor, Amor může být ve druhé lize i bez prezidenta Antonína Petlacha.

Je jednou z těchto podmínek lepší spolupráce s vedením města?
Podmínkou to určitě není, ale po této stránce se musíme hodně zlepšit. Za podpory vedení města, a tím nemyslím pouze finanční, lze náš klub a město samotné ještě více zviditelnit. Zde jsem optimista a věřím, že společnou cestu najdeme.

Pokud by byly tyto podmínky splněny, asi bude třeba se bavit o kvalitě samotného kádru mužstva. Je nějaký základ pro příští sezonu?
I tady jsou nějaké podmínky. Pokud se nenajdou hráči, kteří si přehodnotí priority a začnou se futsalu věnovat a nebudou ho brát jako doplněk, tak je druhá liga hratelná. Na druhou stranu chápu, že je spousta kluků, kteří futsal chtějí dělat jen pro zábavu, nechtějí trénovat. Je to jejich právo. Ale druhá liga už chce víc.