„Je to úžasný pocit, já ani nemůžu mluvit. Je tu titul po dvaadvaceti letech," neskrýval nadšení člen trenérského dua vítězů, odchovanec a patriot klubu Martin Hudák.

Ano, poslední vyškovský titul se datuje více než dvě desetiletí zpět. O to sladší podle aktérů ten letošní je. „To, co jsem já se svou generací na hřišti nedokázal, tihle kluci teď zvládli. A máme mladý tým, můžou toho ještě dokázat strašně moc," připomněl. Nutno ovšem říci, že sobotní cesta k ragbyovému trůnu byla značně porostlá trním.

Úvodní minuty přinesly tak trochu podle předpokladů opatrnou hru. Oťukávání přestalo jako první bavit domácí, kteří začali vytvářet na defenzivu Pražanů stabilní tlak a téměř až do poločasu se hrálo více méně jen na jedné polovině hřiště. Vyškovští z toho sice nevytěžili položenou pětku, ale alespoň tři proměněné trestné kopy, o které se postarali dvakrát kapitán Martin Kovář a jednou Monček.

Zdálo se, že Tatra je naprosto neškodná. „Ano, ze začátku jsme byli dost jinde než je náš obvyklý výkon, vůbec jsme se nedostali do hry, rozhodčí přísně trestal všechny prohřešky, tím se to celé kouskovalo a to nám ani trochu nesedí. Ještě že nám vyšla taktika na konci poločasu," potvrdil hostující lodivod Filip Vacek.

Má na mysli situaci před pauzou, kdy se Smíchovští dostali konečně do blízkosti vyškovského brankoviště. Když pak získali výhodu trestného kopu, nespokojili se a možnými třemi body za jeho úspěšnou exekuci, ale povedeným mlýnem s následným průnikem snížili až na 9:5.

Probuzení hosté

A jak první půli zakončili, tak do druhé vstoupili. Najednou to byli oni, kdo měl mírnou herní převahu a po inkasování z dalšího trestného kopu Kováře dokázali otočit pětkou s prokopem na 12:15. „To bylo pro nás psychicky velice těžké, ztratili jsme náskok a ještě nějakých patnáct minut před koncem jsme prohrávali. My se ale nevzdali, hráli jsme jako jeden tým, navíc před vlastními diváky, my to prostě chtěli víc," konstatoval kapitán Martin Kovář.

To už se nebojovalo v plném počtu hráčů, protože brzy po poločase došlo k prasknutí dvou nervových soustav, za nepříliš vybíravé zákroky byli postupně vyloučeni hostující Mára a domácí Doležel. A když se k nim později přidal desetiminutovým vyloučením za žlutou kartu smíchovský Olbrich, odstartoval tak rozhodující fázi finále.

Vyškov zavelel do útoku a Tatru doslova zničil. V rozmezí desíti minut položili po pohledných týmových akcích pětky Šenk, Mendham a Chalabala. A když k tomu David Šenk přidal jeden následný prokop, svítilo na ukazateli skóre 29:15.

Tatra už dokázala pouze snížit na konečných 29:20. Poslední, kdo se ve finále dotkl míče, byl Lukáš Chalabala. Po vybojovaném autovém seřazení a uplynutí základní hrací doby kopem do autu míč takzvaně „umrtvil" a odstartoval tak vyškovské mistrovské oslavy. „Je náhoda, že to vyšlo zrovna na mě. Kluci mi to nahráli, tak jsem si jen říkal rychle do autu, ať už je to hotovo. Bylo to dnes obrovsky těžké, zvlášť po té červené Kuby Doležela, ale semkli jsme se a dobojovali to," uvedl.

I na jeho příkladu je vidět, jak je vyškovský předchozí titul „vousatý" a co tahle parta právě dokázala. „Je to neuvěřitelné, já měl v tom čtyřiadevadesátém jen jeden rok. Neskutečný zážitek, ragby je prostě nejlepší sport na světě," podotkl.

A co hosté? „Diváci viděli hrozně pěkný zápas. My jsme tahali za kratší část slámky, protože jsme se oslabili sami, hlavně to vyloučení a pak žlutá karta, tam se to zlomilo. Vyškovu gratuluji," uzavřel Vacek.

Vyškov – Smíchov 29:20

Poločas: 9:5.

Body: M. Kovář 9 (3, 3, 3), Šenk 7, Mendham 5, Chalabala 5, Monček 3 – Frýdl 5, Berounský 5, Rygl 5, Řanda 5 (3, 2).

ŽK: Olbrich (Smíchov).

ČK: 53. Doležel – 49. Mára. Rozhodčí: Rázga – Tůma, Čekal – Juřica.

RC Jimi Vyškov: Doležel, J. Kovář, Brtníček, Monček, Trunečka, Pořízek, Mendham, O. Kovář, Školař, M. Kovář, Soural, Chalabala, Juřínek, Fialka, Šenk. Náhradníci: Jaroš, Vrána, Pořízek, Mazal, Procházka, Nevyjel, Podaný. Trenéři: Pavel Pala, Martin Hudák.