Je sobota dopoledne a Slavkovský devítiboj má za sebou první disciplínu. Další se právě chystá u odrazového břevna, druhá skupina závodníků, mezi kterými je i jedenáctka dívek a žen, skáče do výšky. „Všechno začalo klasickými řečmi u piva, kdy každý vykládal, jak dobře na základce skákal a běhal. Tak jsme se rozhodli to zkusit, ať víme, jaká je realita. Před pěti roky jsme se dohodli na prvním ročníku. Jsem rád, že tím oživujeme i areál slavkovského stadionu," pokyvuje za pořádající neziskovku Austerlitz Adventure Vladimír Pavézka.

Zábava stranou

Na obou stanovištích se mezitím rozcvičuje a soustředí necelá šedesátka závodníků. Popíjejí iontové nápoje, poslouchají hudbu, jsou uzavření do sebe a pekelně se soustředí. Někteří se usmívají, jiní berou závody hodně zodpovědně. „Mohl jsem ho dostat, ale na posledních dvaceti metrech mě udělal. Ale jen o prsa," upozorňuje kolegu jeden ze závodníků.

Čistě amatérský závod, který je bodovaný podle tabulek nejvyšší atletické organizace IAAF a který z bezpečnostních důvodů opomíjí tyčku, ani jeden rok nevynechal Ondřej Fiala, jenž ve Slavkově vede atletický kroužek. „Je to výborná propagace atletiky. Když se podívám na spektrum závodníků, tak se najdou kluci, kteří to berou jako trénink, a také ti, kteří jsou obecně fanoušky pohybu. A ti se k tomu často rozhodnou třeba večer před závodem u piva. Bohužel recesistů rok od roku ubývá," připomíná Fiala, který se technických disciplín nebojí. S těmi běžeckými je to ale už horší. „Rychlost jde s léty dolů. Každý rok si porovnáme, o kolik jsme se oproti předchozímu ročníku zhoršili," dodává s úsměvem.

Skok do dálky je v plném proudu. Někteří bojují s přešlapy, jiní s technikou. Na nového Změlíka, Dvořáka nebo Šebrleho to sice nevypadá, ale za svoje výkony se rozhodně nemusejí stydět. „Z osmdesáti procent jde o amatéry, někteří jsou registrovaní. První ročníky byly místy i o vyloženě nesportovcích, kteří do toho šli hlavně z hecu. Těch je bohužel každým rokem méně," potvrzuje Pavézka, přesto je tu a tam vidět někdo s nějakým tím kilem navíc.

Ve druhé skupině pak mile překvapí zhruba šedesátiletý sportovec, velké uznání zaslouží i ženy. Právě ty bojovaly za to, aby organizátoři přestali přemýšlet o jinak typickém ženském sedmiboji.

Něžné pohlaví chtělo vyzkoušet třeba hod diskem. „I já jsem byla zastánkyní toho, abychom soutěžily v devíti disciplínách," prozrazuje na tartanovém hřišti Slavkovanka Hana Vičarová, která ráda běhá a hraje volejbal.

Loni i předloni byla mezi ženami druhá. „Registrovaná nikde nejsem, pouze jednou za rok si přijdu zazávodit na tohle amatérské klání. Jsem tu potřetí. Nejvíc se obávám dálky a koule. A také patnáctistovky, ale tou to naštěstí končí," směje se blondýnka, která u výšky sleduje styly ostatních závodníků. Ne každý totiž volí klasický flop.

Televizní atletika

Na spoustě z nich navíc není vůbec vidět, že atletiku znají hlavně z pohodlí kanape. „Děláme to pro široké spektrum lidí, o výsledek jde ale také. Závěrečná patnáctistovka se tak seřadí podle průběžného pořadí, aby to bylo zajímavější pro závodníky, mezi kterými jsou malé bodové rozdíly," zdůrazňuje Pavézka.

Jeho slova ale zrovna netěší závodníka Richarda Tomšíčka ze Znojma, který se kromě překážek obává právě závěrečného běhu. „Do té doby si to budeme užívat a pak to bude bolet. Ale alespoň bude večer větší žízeň," naznačuje usměvavý Tomšíček, který na devítiboj přijel podruhé. Tak snad večer chutnalo.