Motto: „Kovařina je skutečně těžké, ale za to krásné řemeslo.“

Na obecním úřadě vystavoval další svoje práce. Na konci prázdnin jsem za ním přijel, protože chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana vyškovského regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Uměleckému kovářství se Tomáš Gala věnuje už deset let. Zatím pracuje převážně pod dohledem kovářského mistra Oldřicha Bartoška z Křenovic. S ním se také podílel na tvorbě sochy maršála Kutuzova v Křenovicích. V rodných Nížkovicích se pak zasloužil právě o obnovu historického kříže. „Když jsem chodíval na procházky, tak jsem ho tam objevil v poli. Uprostřed něj bylo už víceméně zaorané torzo. Tak jsem si řekl, že by bylo dobré ho obnovit. Požádali jsme obec o příspěvek na materiál a opravu pískovce a letos u příležitosti sjezdu rodáků farář kříž opět vysvětil,“ vypráví Tomáš Gala. Tip na uměleckého kováře poslal Zdeněk Hladil, kterému se jeho práce líbí.

Nejlepší odměnou po práci je pro Tomáše Galu pocit z dobře vykonaného díla. „Jsem rád, když se zákazníkům moje práce libí. Když přináší druhým radost. Třeba když má někdo narozeniny, radši mu vykovám nějaký dárek šitý na jeho osobnost, než abych něco kupoval v obchodě. Každý tak dostane originální výrobek.“

Tomáše Galy jsem se zeptal na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se Vaši zákazníci stále vracejí?
„Svoji práci se hlavně snažím dělat poctivě. Řekl bych, že třeba takové svářečky nemají v kovářské dílně co dělat. Dřív se svařovalo v ohni a ten materiál byl lépe svařený než dnes pomocí svářečky. Zeptám se zákazníka, jakou má představu, abychom se dostali na nějaký začátek. Pak mu na papíře nakreslím, jak to bude vypadat. Třeba dvě tři varianty. Zákazník s pak vybere nebo to nechá jenom na mně.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
„Těším se na manželku. Rád si také vyrazím na procházku se psem do okolí rodné dědiny.“