Přesto podle něj podmínky v Česku nejsou pro tento druh podnikání zdaleka ideální. „V zahraničí je to něco jiného. V Česku mám dotaci dvě koruny na kuře. V Polsku bych dostal deset korun. Snad se v budoucnu podmínky pro všechny zemědělce alespoň trochu vyrovnají," doufal Sowa.

Původní prostory pro dobytek byly několik let prázdné, před čtyřmi roky je začal podnikatel využívat pro chov drůbeže. „Záměr vítáme. Návrh nemá na vesnici negativní dopady, což je pro nás nejdůležitější. Naopak je možné, že vzniknou nějaká nová pracovní místa," prohlásila starostka Drysic Iva Marková.

Práce bez lidí

Podle majitele však stálé pracovní uplatnění nepřibude. „Na padesát tisíc kuřat stačí stále jeden člověk, protože se používají moderní technologie, které nám usnadní práci. Na druhou stranu budeme potřebovat víc lidí na dohodu o provedení práce, které využijeme hlavně při naskladňování a při drobných pracích, jako jsou sečení trávy a úklid sněhu," naznačil Sowa.

Zatímco chovu drůbeže se v Drysicích daří, jinde v regionu živočišná výroba výrazně upadá. Největší rány zaznamenal v posledních letech chov prasat a skotu na maso.

Podle předsedy okresní organizace Českého svazu chovatelů ve Vyškově Františka Vlčka se to v následujících letech nezmění. „Návratnost je nejdůležitější. U chovu drůbeže, konkrétně brojlerů, můžeme mít jatečně zralá zvířata po pětatřiceti až dvaačtyřiceti dnech. Krávy nebo prasata se vykrmí za podstatně delší dobu. U prasat je to minimálně půl roku. Navíc krmení je poměrně nákladné. Drůbež jde lépe na odbyt," shrnul Vlček, který se o problematiku živočišné výroby na Vyškovsku dlouhodobě zajímá.

Družstvo Agros Vyškov-Dědice se řadu let specializuje na prodej mléka a vajíček. Společnost má téměř třináct tisíc slepic a 580 kusů skotu. „Na prodej masa už nejsme zařízení. S prasaty jsme skončili před několika lety. Současný chov rozšiřovat určitě nebudeme, protože je mnoho let problém s odbytem mléka a vajíček. Není vůbec jisté, zda by se nám taková investice v budoucnu vrátila. V regionu je málo zemědělců, kteří by své chovy rozšiřovali," řekl předseda představenstva společnosti Cyril Sigmund.

Část prasat pryč

Chovem prasat se dlouhodobě zabývá pustiměřská farma Ladislava Bureše. Podle Jany Burešové farma neuvažuje o navýšení kapacity. Chov se nevyplácí. „Nevím, jak to může některým zemědělcům v zahraničí přinášet zisk. Máme dvě haly na prasata, která si nakoupíme. Starou, s kapacitou dvě stě míst, jsme před dvěma lety zavřeli. Stáli jsme před rozhodnutím, co dál," uvedla.

Od té doby mají zrekonstruovanou halu naplněnou ze dvou třetin. „Dohromady tak máme přes čtyři sta padesát prasat. Jenže právě před dvěma lety jsme chovali devět set kusů. Vzhledem k tomu, že jsme se dostali do záporných čísel, museli jsme počty snížit," sdělila Burešová.

Podle Vlčka je podnikání spojené s chovem prasat závislé na mnoha faktorech. „Ve chvíli, kdy zemědělec dostane deset korun za kilogram živého prasete, je to pro něj katastrofa," je přesvědčený Vlček.

Burešová souhlasí. Kdyby byla podle ní cena za kilo 35 korun, podnikalo by se lépe. „Nyní jsme strašně závislí na trhu, jenže ten je plný nejistot. Většinou skončíme tak nějak na nule. Letos chceme začít maso z prasat zpracovávat a otevřít si vlastní výrobnu a obchod s masnými produkty. Jedině tehdy, když se dostaneme na konec řetězce, si můžeme alespoň nějak polepšit," uzavřela Burešová.

Podle Vyškovana Radima Zenkla je škoda, že chov prasat nebo krav v regionu skomírá. „Souvisí s tím pak ztráta pracovních míst. Třeba se to jednou obrátí, ale jak sleduji dění v tuzemském zemědělství, moc tomu nevěřím," poznamenal Zenkl.