Řemeslu, které se posléze stalo její celoživotní vášní, se umělkyně přiblížila už výběrem střední školy. Pochází totiž z Turnova, z centra drahých kamenů a blízkých skláren. Už jako dítě tak měla kolem sebe spoustu skleněné poetiky a kouzelného dobrodružství.

„Nejenže jsme se oknem nebo klíčovou dírkou dívaly, jak skláři vytváří skleněné figurky, navíc jsme mohly v řece sbírat vlastní skleněné poklady. Bylo to v době, kdy se ekologie neřešila, a když nějaká sklářská výrobna skončila kolekci a zbytkový materiál nepotřebovala, tak se nasypal do vody. Předháněly jsme se, kdo toho nasbírá víc,“ vzpomíná.

Alice Dostálová se vyučila se sklářskému řemeslu v oboru sklo a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Další zkušenosti sbírala na sklářské škole v Železném Brodě i v tamní sklárně. Dnes ke své drobné sklářině, zvané bižuterní, potřebuje sklářský kahan, který původně sloužil k výrobě skleněných korálků neboli perel.

„Sklářskému kahanu se také říká hruška a je to zařízení, které je principiálně podobné fénu. Vhání se do něho vzduch ze sklářského kompresoru a plyn z propanbutanové bomby, případně ze sítě,“ popisuje Dostálová.

K výrobě figurek slouží skleněné tyčinky, předpřipravený polotovar z hutě určený pro drobné skláře. „Skleněná tyčinka se rozpouští plamenem na sklářském hořáku při teplotě kolem 1400 stupňů. Odtavené tekoucí sklo o viskozitě medu namotávám na pomocnou křišťálovou tyčinku a vymyšlený tvar vytvářím pomocí pinzet natahováním a modelováním,“ vysvětluje ve zkratce postup své práce.

close Alice Dostálová při akci pro děti info Zdroj: se svolením Zlaty Ptáčkové zoom_in Alice Dostálová při akci pro děti

Oproti svým školním letům už dnes sklářka své návrhy na papír nekreslí. Nepotřebuje, jak říká, ukotvit svoji představu. „Jsem tak natěšená, že vytvářím figurku hned. Ono to sklo je stejně tak neposedné, že během tvorby musím svoji myšlenku několikrát měnit. Sklo je nesmírně hravé a tekuté, a tak se spolu tak trošku pereme, než vznikne mnou požadovaný tvar,“ říká s úsměvem sklářka.

Na jižní Moravu, do Brna, se s rodinou přestěhovala v roce 1982, a řemeslu, které je typické spíše pro jiné kraje, nebo nedalekou Vysočinu, se samostatně začala věnovat od 80. let. Tehdy začala pořádat korálkové dílničky pro děti a vystavovat své figurky. Nejdříve jen v tuzemsku, po roce 1990 se dostala do Německa, Holandska, Francie nebo Itálie a navázala kontakty v uměleckých kruzích.

Od roku 2006 provozuje se svým manželem Galerii Skleněnka v Březině u Tišnova, kde pořádá výstavy, řemeslné akce, výtvarné programy pro školy a také astronomické večírky, při kterých vznikl i nápad kombinovat příběh Malého prince s astrofotografiemi a sklářskými objekty. Výstava Planetami Malého prince byla poprvé uvedena ve spolupráci s hvězdárnou v Prostějově v roce 2016.

„Mám takovou ideu. Až nebudeme moci kvůli věku pokračovat, tak udělám takové malé muzeum skleněných figurek,“ vidí Alice Dostálová svou další budoucnost.