Ostříhá, oholí. Kadeřnictví může být také místo pro párty, popisuje Kyzlink
Stříhání vlasů se pětadvacetiletý Jan Kyzlink věnuje pět let, čtyři roky z toho vede svou firmu. Ačkoli ho práce baví, dostal se k profesi kadeřníka a holiče náhodou. „Po maturitě jsem měl jít na vysokou školu, ale žádný obor mě nezaujal natolik, abych se jím chtěl zabývat po zbytek života. Nechal jsem si proto rok na rozmyšlenou a současně jsem si našel roční obor kadeřníka s výučním listem, který se nikdy neztratí. Jenže vysokoškolský obor jsem si nevybral ani po ročním odkladu,“ vzpomíná mladík.
Stříhání vlasů se pětadvacetiletý Jan Kyzlink věnuje pět let, čtyři roky z toho vede svou firmu. K profesi kadeřníka a holiče se dostal náhodou. „Po maturitě jsem měl jít na vysokou školu, ale žádný obor mě nezaujal natolik, abych se jím chtěl zabývat. Nechal jsem si proto rok na rozmyšlenou a současně jsem si našel roční obor kadeřníka s výučním listem, který se nikdy neztratí. Jenže vysokoškolský obor jsem si nevybral ani po ročním odkladu,“ vzpomíná mladík.
U stříhání nakonec zůstal a za krátkou dobu se rozhodl pro vlastní podnikání. „Nikdy jsem nebyl typ, který byl schopný zůstat zaměstnaný. Rozčiluje mě, když jsem podřízený rozkazům od pseudovyšších postavení. Rozhodně neuznávám autority. To byla i jedna z nejčastějších poznámek, které jsem dostával ve škole,“ směje se Kyzlink.
Před čtyřmi lety proto otevřel Stříhárnu, kde se snaží spojovat setkávání lidí, příjemně strávený čas a úpravu vlasů i vousů. „Není to klasické kadeřnictví ani barber shop. Stříháme i ženy a současně holíme chlapy, zákaz vstupu nemá nikdo. Nepotřebujeme si hrát na nóbl místo. Rozhodně je u nás velmi uvolněná atmosféra, takže to může být klidně párty místo a bylo by to vhodné, aby to bylo párty místo,“ popisuje.
Kromě atmosféry ho na práci baví zajímavé osudy lidí, které potkává. „Hezky se mi otevřou a já jim taky. Navíc se jich nebojím ptát na osobní věci a upřímně na ně reagovat. Lidé na to nejsou zvyklí, že by k nim byl někdo tak přímočarý a trochu bez hranic jako já. Většinou proto můj přístup ocení, i když jim někdy říkám věci, které nechtějí slyšet. Někteří kvůli takovému přístupu přestanou chodit, ale jiní zase začnou. A je to tak dobře. Bavíme se spolu, protože chceme, a ne, protože musíme,“ říká Kyzlink.
Kromě vedení Střihárny se mladý kadeřník ve svém volném čase věnuje také výchově jeden a půl ročního syna Johana. „Dělá mi samou radost, taky je po mně. Nikdy jsem nezažil takovou lásku jako cítím od něj. Potřebuje mě, chce mě a dává to najevo. Bojím se ale, abychom ho nerozbili a mohl skvěle osobnostně růst bez zbytečných rodičovských komplexů,“ povídá mladík.