Ostříhá, oholí. Kadeřnictví může být také místo pro párty, popisuje Kyzlink

U stříhání nakonec zůstal a za krátkou dobu se rozhodl pro vlastní podnikání. „Nikdy jsem nebyl typ, který byl schopný zůstat zaměstnaný. Rozčiluje mě, když jsem podřízený rozkazům od pseudovyšších postavení. Rozhodně neuznávám autority. To byla i jedna z nejčastějších poznámek, které jsem dostával ve škole,“ směje se Kyzlink.

Před čtyřmi lety proto otevřel Stříhárnu, kde se snaží spojovat setkávání lidí, příjemně strávený čas a úpravu vlasů i vousů. „Není to klasické kadeřnictví ani barber shop. Stříháme i ženy a současně holíme chlapy, zákaz vstupu nemá nikdo. Nepotřebujeme si hrát na nóbl místo. Rozhodně je u nás velmi uvolněná atmosféra, takže to může být klidně párty místo a bylo by to vhodné, aby to bylo párty místo,“ popisuje.

Kromě atmosféry ho na práci baví zajímavé osudy lidí, které potkává. „Hezky se mi otevřou a já jim taky. Navíc se jich nebojím ptát na osobní věci a upřímně na ně reagovat. Lidé na to nejsou zvyklí, že by k nim byl někdo tak přímočarý a trochu bez hranic jako já. Většinou proto můj přístup ocení, i když jim někdy říkám věci, které nechtějí slyšet. Někteří kvůli takovému přístupu přestanou chodit, ale jiní zase začnou. A je to tak dobře. Bavíme se spolu, protože chceme, a ne, protože musíme,“ říká Kyzlink.

Kromě vedení Střihárny se mladý kadeřník ve svém volném čase věnuje také výchově jeden a půl ročního syna Johana. „Dělá mi samou radost, taky je po mně. Nikdy jsem nezažil takovou lásku jako cítím od něj. Potřebuje mě, chce mě a dává to najevo. Bojím se ale, abychom ho nerozbili a mohl skvěle osobnostně růst bez zbytečných rodičovských komplexů,“ povídá mladík.