První tetování měla už ve čtrnácti. Dnes má Petra Kotolanová vlastní salón

Podle ní není nic horšího než mít práci, co člověka nebaví, protože ji nedokáže dělat naplno. Absolvovala přitom kurzy na masérku, kosmetičku nebo terapeutku, chtěla však zkusit něco kreativního. Celý život kreslila, a tak hledala, s čím by naplnila svoji vášeň pro umění. „Tatérství bylo jedna z možností, jak ho přenášet do reálného života, a dělat tak radost nejen sobě, ale i ostatním,“ sděluje žena.

Zdroj: archiv Petry Kotolanové

Svoje rozhodnutí by nikdy neměnila. „Není to pro mě jen obyčejná práce, ale i koníček,“ prohlašuje tatérka. Jeho součástí přitom není jen samotné tetování, ale i pečlivá příprava návrhů. „U počítače nad nimi trávím hodiny. Chystám je na další den, týden nebo i měsíc,“ zdůrazňuje Kotolanová.

Zdroj: archiv Petry Kotolanové

Nikdy přitom nemá jistotu, že s nimi zákazník bude zcela spokojený. „Některé musím předělávat i pětkrát než souhlasí,“ vysvětluje žena. Své zaměstnání musí navíc skloubit s rolí matky, což je obtížné. „Někdy dělám návrhy v jednu nebo ve dvě hodiny ráno, abych své děti neokrádala o společný čas,“ podotýká Kotolanová.

Zdroj: archiv Petry Kotolanové

Volný čas tak v podstatě žádný nemá. S dětmi jezdí na výlety nebo na kolo. „Až odrostou, chtěla bych cestovat,“ přiznává tatérka. Relaxem jsou pro ni především knížky a její zahrada.

Zdroj: archiv Petry Kotolanové

Vymýšlení nových zajímavých nápadů je pro ni každodenní záležitost. Inspiraci hledá na internetu a snaží se každé tetování dělat originální. „Miluji realistická tetování, takže nejraději tetuji skutečné obrazy podle fotek,“ podotýká Kotolanová. Pokouší se vyjít vstříc svým zákazníkům a často tak pracuje podle vzorů, které jí sami přinesou. „Snažím se vyhovět každému přání, pokud to je samozřejmě v mojí moci,“ vysvětluje.

Zdroj: archiv Petry Kotolanové

Vytetovat je v dnešní době možné takřka cokoliv. „Technologie už natolik pokročily, že tetování může konkurovat i fotografiím,“ sděluje žena. Zájemci však často dávají přednost nízké ceně před vysokou kvalitou. S odstraněním nepovedených tetování pak mají jen problémy. „Často takovým lidem sama pomáhám,“ komentuje to Kotolanová.

Zdroj: archiv Petry Kotolanové

Na rozdíl od většiny ostatních druhů umění může mít jediná chyba fatální následky. „Kdybych přetáhla, tak to nejde tak snadno vygumovat. Mám ze své práce obrovský respekt,“ vysvětluje tatérka. Sama má tetování hned několik, první už od jejích čtrnácti let. „A nelituji toho, díky němu jsem se do toho naprosto zamilovala,“ přiznává.

Zdroj: archiv Petry Kotolanové

Pamatuje si přitom i na vůbec první tetování, které dělala. Tehdy ještě ne pro zákazníka, ale sama na sebe. „Třepaly se mi ruce a bála jsem se, abych něco nepokazila, ale jsem ráda, že jsem si k tomu nezvolila nějakou oběť,“ sděluje Kotolanová s úsměvem.

Zdroj: archiv Petry Kotolanové

Každý tatér mívá svůj specifický styl, podle kterého je rozeznatelný. „Já se nespecializuji na žádný konkrétní, dělám víceméně všechno a snažím se to dělat vždy na sto procent,“ podotýká žena.

Zdroj: archiv Petry Kotolanové

I ona si ve všem není ještě tak jistá. "S každým dalším tetováním se snažím být lepší a lepší," dodává Kotolanová. Zájemci se o jejích schopnostech mohou sami přesvědčit doslova na vlastní kůži, pokud se k ní telefonicky nebo osobně objednají.

Zdroj: archiv Petry Kotolanové