Práce rukama léčí!

Když zůstaneme u těchto rukodělných výrobků, kvalita bude někde jinde. Pokud si koupíme dobrou přízi či látku, vydrží jistojistě mnohem déle než kousek vyrobený v asijské továrně. Navíc je teď cokoli hand made a home made trend, takže takové oblečení můžeme dávat okázale na odiv. Stejně tak šperk, upletený košík, uhňácané domácí mýdlo…

Každá žena chce být přitažlivá

Ochraňte svůj mozek před stárnutím

To hlavní kouzlo ručních prací ale spočívá v tom, že vyvažují dnešní digitalizovanou dobu. Řada z nás sedí v práci před monitorem, buší do klávesnice, výsledek počínání není hmatatelný, uchopitelný. I ve volných chvílích trávíme s počítačem a mobilem spoustu času. Popadnout jehlice, tužku, dláto…, plně se soustředit na to, co děláme a co nám vzniká pod rukama, působí vyloženě terapeuticky.

„Ruční práce pozitivně ovlivňují náš mozek. Aktivují v něm například systém odměn, který dokáže zařídit, že se cítíme dobře,“ vysvětluje psycholožka a koučka Ing. Mgr. Radka Loja (www.mindtrix.cz) s tím, že tak mohou pomoci lidem, kteří trpí úzkostí, depresí nebo chronickými bolestmi. „Také aktivují parasympatický nervový systém, čímž zmírňují stres a jeho dopady na naše zdraví. Navíc celkově chrání mozek před stárnutím a zlepšují některé jeho funkce, např. pozornost,“ vyjmenovává.

Jak upozorňuje Bc. Jana Váňová, zakladatelka Výtvarné dílny Cuřínka v Praze, člověk má také ve své přirozenosti touhu být kreativní a tvůrčí. „Někdo ji naplňuje psaním, jiný zpěvem a další se věnuje manuální, výtvarné, ruční práci,“ říká a dodává, že právě ruční práce nám přináší trojí radost.

„Nejdříve vymýšlíme, co budeme vytvářet a z jakého materiálu, pak přichází samotný tvůrčí proces, a nakonec máme radost z hotového výrobku. Další přidanou hodnotou může být, že tento výrobek někomu darujeme nebo tuto dovednost někoho dalšího naučíme,“ směje se žena, která učí zájemce pletení košíků a dekorací z pedigu a pořádá také kurzy keramiky jak pro dospělé, tak pro děti.

Účinkují jako meditace

Právě skutečnost, že nejde jen o pár chvil při vyrábění, ale že o postupu či kýženém výsledku přemýšlíme i ve volných chvílích, hledáme inspiraci či rady na internetu a studujeme návody, může být v dnešní pandemické době přímo povznášející.

„Současná doba je na psychiku velmi náročná. Zasaženy jsou naše základní životní pilíře jako práce, svoboda, vztahy, sociální život. Lidé se bojí o své zdraví. Více se trápí, a tím se prohlubují různé psychické poruchy. Ruční práce mohou odpoutat naši pozornost od každodenních starostí a mozek díky tomu může relaxovat,“ formuluje Radka Loja své přesvědčení, že oblíbená ruční práce nám v této nelehké době může pomoct. „Pokud se do ruční práce hluboce ponoříme, její účinky budou velmi podobné jako při meditaci, která u většiny lidí působí coby balzám na duši,“ dodává.

Ostatně takto pro mnoho lidí fungovaly ruční práce i za socialismu – nešlo jen o to vyrobit něco, co potřebujeme, byl to také únik z pochmurné reality.

Dobrá zpráva je, že se v uplynulých měsících řada z nás k nějaké ruční práci vrátila či nově dostala (alespoň podle sociálních sítí to tak vypadá). Nejdřív možná opět z nutnosti – hned zkraje jara loňského roku ze dne na den sedly tisíce lidí k šicímu stroji a vyráběly roušky pro sebe i ostatní. Stal se z nich symbol národní hrdosti, ale hlavně: spousta jedinců se tím smysluplně zaměstnala, když se náš život tak náhle a nečekaně výrazně vychýlil ze zajetých kolejí.

Teď už se roušky šít nemusí, dají se koupit kdekoli, ale Instagram plní fotografie rukodělných výrobků označených hashtagy jako třeba #pletenijeterapie, #dnestvorim nebo #milujemerucniprace. Zdá se, že ruční práce v druhé vlně pandemie nahradily domácí pečení chleba v té první…

Kurzy jsou moderní přástky

Sociální sítě a internet obecně dnes alespoň částečně nahrazují nejrůznější kurzy, které se konat nemohou. Na YouTube najdeme přehršel návodů na výrobu kdečeho, na Pinterestu se můžeme inspirovat, pro pletařky funguje od roku 2007 mezinárodní komunitní web www.ravelry.com, kde mohou registrované uživatelky hledat inspiraci a informace, nabízet a kupovat návody. V současné době je na této platformě registrováno přes devět milionů lidí z celého světa a skýtá téměř půl milionu vzorů!

Sdílení výsledků své práce na Facebooku či Instagramu, podporování a rady přes ně nás mohou motivovat a přinášet větší uspokojení, než když něco děláme jen my sami doma. Ještě lépe ale fungují kurzy, kterých je v normálních dobách všude habaděj. Jsou to totiž takové moderní přástky. Sejdou se na nich podobně naladění lidé a mnohdy nejde jen o tu konkrétní činnost.

„Lidé se přicházejí naučit techniku, inspirovat se k novým výrobkům, odpočinout si od běžných starostí a udělat si čas sami pro sebe,“ líčí motivaci účastníků svých kurzů Jana Váňová. „Panuje na nich přátelská atmosféra, někdy se témata hovoru dotknou i osobních věcí a hodně se společně nasmějeme. Během kurzů tak vznikají přátelství, která mají přesah i mimo zdi dílny,“ říká nadšená kreativní duše.

„Líbí se mi na tom propojení estetična s praktickým využitím výrobku,“ odpovídá na otázku, proč se pustit zrovna do pletení košíků. „Dají se na nich kombinovat barvy, vytvářet vzory, propojovat různé materiály – prostě naplno výtvarně tvořit. A při tom vznikne výrobek, který má svou funkční hodnotu a upotřebení například v domácnosti. Žádný pracholap,“ popisuje a doplňuje, že se jedná o jednoduchou činnost, k níž není třeba žádný zvláštní předpoklad či talent. „Stačí jen chuť a odhodlání.“

Podobně mluví i MgA. Magdalena Mézlová, jež založila pražské Výtvarné studio Magmé a pořádá v něm kurzy řezbářství, ale také kamenosochařství. „Motivací bývá například oddych po práci, relax, odreagování se – a přitom chuť být aktivní, naučit se krásné řemeslo a potkat se s podobně smýšlejícími lidmi, které k sobě práce se dřevem bezesporu váže. V příjemném prostředí vybavené dílny, kde je vše potřebné po ruce k dispozici,“ vypočítává, proč se lidé hlásí do jejích kurzů.

Také ona hovoří o tom, že jakákoli ruční práce nám pomůže odpoutat se od každodenních starostí. „Je to uklidňující, a přitom tvořivá činnost, ve které se fantazii meze nekladou a nic není nemožné, proto je to myslím ideální způsob, jak trávit volný čas,“ směje se Magdalena Mézlová.

Zapomeňte na sebepodceňování

Pletení, háčkování, šití a další podobné práce jsou výrazně ženskou záležitostí (i když se občas nějaká výjimka najde), mužskou obdobou by mohlo být právě řezbářství.

„Možná vás to překvapí, ale o něco větší část našich účastníků jsou ženy,“ vyvrací výtvarnice představu, že dlátem se budou spíš ohánět muži. Vypráví, že někdy drobná žena vysekává z velkého kmene rozměrnou sochu a nedaleko od ní opracovává muž drobnou detailní řezbu. „Všichni se na konci lekce zasmějeme množství odpadních odřezků, které se od ženy bušící do dláta paličkou rozletují po celé dílně a zaberou polovinu odpadkového koše. Od pána je třeba odpadem jen množství jedné polévkové lžíce.“

Řezbářství má navíc další bonus. „Práce se dřevem jako přírodním materiálem je voňavá, hřejivá, ubíráním odřezků – dlabáním dlátem – se vnořujeme do svého vlastního vnitřního světa a odpoutáváme se od všeho rušivého. Postupně se učíme dřevu naslouchat, rozumět jeho zákonitostem, vláknům a rozdílům jednotlivých druhů, pohltí nás radost z každé další dokončené práce. Užíváme si i mírnou fyzickou námahu, začneme vnímat s úctou a pokorou práce našich předků a snažíme se přijít tomu všemu na kloub,“ líčí poeticky Magdalena Mézlová, podle níž si tuto činnost zamiluje každý.

„I když si zpočátku v mnohém nevěří, tak zjistí, že není třeba přílišného výtvarného talentu, stačí mít chuť a klidně se nechat do začátku inspirovat již vzniklými díly a postupy. Ostatní se postupně nabalí samo,“ potvrzuje, že sebepodceňování je u ručních prací (a nejen u nich) zcela zbytečné.

Vyrábět se dá i v nemocnici

Blahodárný vliv ručních prací na duševní i fyzické zdraví dokládají mnohé výzkumy. Například americká psycholožka Ann Futtermanová-Collierová z Univerzity Severní Arizony prokázala, že při tzv. textilní terapii (šití, pletení, háčkování, vyšívání…) se vyplavuje dopamin, zvaný hormonem štěstí. Sezvala 60 žen, které rozdělila do tří skupin: jedna měla meditovat, druhá psát a třetí pracovat s textilem.

Po ukončení experimentu se zeptala účastnic na jejich náladu: ty, jež se věnovaly ruční práci, se cítily nejlépe. „Lidé, kteří měli něco vytvořit, vykazovali méně obličejových projevů naštvanosti,“ prohlásila vědkyně. Také měli nižší krevní tlak.

Pracovní terapie, tedy ruční či řemeslná činnost, byla poprvé použita koncem první světové války u vojáků, kteří trpěli posttraumatickou stresovou poruchou. Muži u pletení či tkaní zapomněli na bolest a negativní myšlenky.

Dnes se ruční práce využívají třeba jako terapie pro anorektičky, alkoholičky a ženy závislé na drogách. V USA funguje nezisková organizace Project Knitwell, jež pacientům hospitalizovaným v nemocnicích a jejich vynervovaným příbuzným nabízí pletení a objasňuje jeho výhody pro naši duši. Polští kněží léčí moderní závislosti – workoholismus, závislost na nakupování, televizi, mobilech apod. – ručními pracemi typu lepení džbánků z hlíny a pečení chleba.

Hledáte zdravou bombu? Hledáte klíčky

Pracovní terapie se praktikuje i u nás. V domovech pro seniory, v léčebnách i nemocnicích. Jana Váňová spolupracuje s Nadačním fondem Centra podpůrné péče Thomayerovy nemocnice Léčivka a na odděleních geriatrie a rehabilitace pořádá výtvarnou dílnu. „Centrum podpůrné péče se snaží zpestřit pacientům pobyt v nemocnici a nabídnout psychosociální podporu při léčbě,“ objasňuje. „Činnost musí být uzpůsobena tak, aby se dala realizovat v nemocničním prostředí, třeba i přímo u lůžka, aby ji zvládli i lidé, kteří mají různá zdravotní omezení, a přitom byl výsledek zajímavý, užitečný,“ popisuje.

Během dílen tak hospitalizovaní zdobí plátěné tašky, tvoří šperky, šijí dekorace z filcu, lepí mozaiky na zrcátka, vyrábí vánoční a velikonoční věnečky, pletou jednoduché košíčky… „Důležitou součástí programu jsou dobrovolníci, kteří pacientům s činností pomáhají a mají dostatek času i na osobní rozhovor. Pacienti si z dílničky odnáší výrobek a dobrý pocit, že se i přes svá omezení naučili něco nového,“ dodává.

Vlastně je to jednoduché. Stačí najít něco, co nás nadchne, a udělat si na to čas. Další už přijde samo…