„Na novém motocyklu můžete hned jezdit, ale na veteránu nikdy nemáte jistotu, že dojedete. Jednou se svezete a pak dva dny opravujete. K tomu je třeba započítat i návštěvy motoburz a shánění náhradních dílů,“ vypočítává nevýhody starých strojů Emil Pěček junior.

Přesto všechno však svou motorku Jawa 350 s postranním vozíkem z roku 1957 nade vše miluje. Fandou motorových veteránů se stal díky svému otci.

„Přibližně před šesti lety jsme v Nemojanech založili klub Motovet Nemojany. V obci se sešlo nečekaně mnoho majitelů starších motocyklů, vesměs to jsou Jawy a motocykly ze strakonické Zbrojovky. V současné době registrujeme osmnáct členů. Otec vlastní ČZ 125t z roku 1948. Slabost pro Jawy má i můj bratr Michal Pěček. Ten jezdí s Jawou 175 Special z roku 1936,” říká Emil Pěček mladší, který také vlastní předválečný motocykl značky Rudge.

O staré vozy se zajímá i nejmladší generace. Tříletý Emil Pěček nemůže chybět na žádném setkání oldmobilů. Tak jako například minulou sobotu, kdy se konal už třetí ročník recesistické akce Otoč kolo. Šestatřicet vozů a motorek vyjelo z Nemojan do Račic, Ježkovic, Pístovic a zpět do Nemojan. Jeden z neoficiální skupiny nemojanských nadšenců Zdeněk Ryška dokonce dostal pohár útěchy.

„Vloni ho Pérák 350 z roku 1952 trochu pozlobil a nedokončil stanovenou trasu. Letos svůj stroj pořádně připravil a ten šlapal jako hodinky. Za to jsme mu dali cenu,“ podotkl Emil Pěček junior.

Motocykly, z nichž nejvzácnější byl Puch z roku 1928 Františka Gratze, doplnily i vzácné automobily pozvaných hostů, jako například Volkswagen Brouk. K nejvíce obdivovaným kouskům patřil zelený krasavec Z 18 z roku 1929. Jako nejstarší automobil ze všech účastníků dostal cenu „rezavého pístu”.

„Cena tohoto veterána je nevyčíslitelná,” nadchnul se Pěček. Na chviličku vyměnil svou „sidekáru“ za čtyři kola. A při tom jej zvěčnil redakční fotoaparát.