Útočiště zatím našla v azylovém domě v Opatovicích. Pronájem je ale jen na půl roku. Blížící se Vánoce ji naplňují obavami. Co bude po novém roce?

„Osmadvacátého července nám vyhořel dům v Radslavicích. Nejspíš chytnul komín od kamen. Když přijeli hasiči, byla už v plamenech celá střecha i podkroví,“ vzpomíná mladá žena na zkázu domu, který už před tím byl velice nuzným obydlím. Ale přece jen to byla střecha nad hlavou.

Po neštěstí zůstala na ulici s půlročním miminem a dalšími dvěma malými dětmi. Všechny věci shořely. K příbuzným se přistěhovat nemohla. Její manžel už tehdy pár měsíců trávil ve vězení kvůli finančnímu podvodu.

„Neměli jsme za co žít, a tak jsme si vzali půjčku Home Credit. Jenže jsme ji nespláceli. Při žádosti o půjčku navíc manžel zfalšoval nějaké doklady,“ vysvětluje žena.

Její manžel by z vězení měl vyjít v polovině listopadu. Do azylového domu se ale přistěhovat nesmí. Ten je pouze pro matky s dětmi v tísni.

Manželé se uvidí téměř po jedenácti měsících. Otec také poprvé uvidí svého desetiměsíčního syna. Trochu obavy má žena z toho, jak bude po tak dlouhé přestávce znovu fungovat manželský vztah. „Ale co, jsme spolu už šest let, máme tři děti, tak to snad půjde,“ doufá.

Do azylového domu se dostala díky sociálním kurátorkám. V Opatovicích se jí moc líbí. „Děcka si rychle zvykla. Dominice se moc líbí ve školce, kterou máme hned vedle,“ pochvaluje si žena, která má v azylovém domě k dispozici jednopokojový byt, v němž platí denně nájem šedesát korun za matku a třicet korun za dítě.

Asistentky učí ženy starat se o domácnost, zprostředkovávají právní rady, pomáhají najít východisko z nouze a s dětmi se věnují hrám a výtvarným pracím. Nájemnici se proto bude odcházet těžko.

„Nastoupila jsem sem prvního srpna. Azylový dům umožňuje pouze půlroční pobyt, takže v únoru budeme muset odejít. Na podnájem ale nemám. Byt mi neschválili. Nevím kam půjdu,“ zoufá si žena.

Tuší, že manžel si s vězeňským škraloupem hned tak práci nenajde. Proto chce nastoupit do práce sama. „Jsem vyučená kuchařka, cukrářka. Budu usilovat o to, aby na mateřské zůstal manžel,“ plánuje.

Z budoucnosti má ale dost velký strach. „Dá se s tím vyjít. V první řadě musím zaplatit nájem. Na druhém místě jsou děti. Bojím se, že nebudeme mít zase kde bydlet. Opravdu nevím, co bude dál,“ zoufá si Kolegarová.