Bohdalické strojírny, ačkoliv je dávno jejich majitelem někdo jiný, stále nesou jméno svého zakladatele. Tím byl před dlouhými sto lety, roku 1907, Karel Lang, který vybudoval vlastní pílí během několika let docela pěkný podnik.

Lang se narodil se ve Vyškově roku 1882. Pocházel z osmi dětí, jeho tatínek v Bohdalicích vlastnil hospodu. Možná proto se tam Karel usadil a vyhlédl si i svoji budoucí ženu, Marii Valovou.

V Prostějově se vyučil klempířem a později, jak se říká, šel na zkušenou. Pracoval ve Vídni a také ve Štýrsku. V Bohdalicích si pak udělal malou dílničku. Za nějaký čas si postavil domek s dílnou za kostelem, tam, kde stojí nynější strojírenský závod.

Co se týká klempířské práce, opravoval věže, nejčastěji kostelní. Mimo jiné pracoval na pozlacení soch sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě, nebo zlatil věže na poutním místě Hostýn. V Bohdalicích se začal věnovat výrobě mlékárenských potřeb.

Zakladatel továrny našel v Bohdalicích nejen zázemí pro svůj podnik, ale také svoji ženu Marii, která mu byla velkou oporou. Foto: Archiv Marie Procházkové

Zvučné jméno i za hranicemi

Aby lépe poznal mlékárenskou problematiku, založil vlastní mlékárnu, kterou později odprodal zdejším rolníkům. A nabyté zkušenosti využil při výrobě mlékárenských strojů, například máselnice nebo třeba chladícího stroje.

Dílnu rozšířil, přijal další zaměstnance a podnik se stal vyhledávanou firmou na mlékárenské potřeby v celé republice. Po válce, v roce 1947, vystavoval na Všeslovanské výstavě v Praze.

Zájem o jeho stroje, hlavně o jogurtové skříně, byl veliký. Svými výrobky upoutal také zahraniční firmy. A nebýt politických událostí v únoru 1948, aktivity mohly nabýt reálných rozměrů. Téhož roku získaly jeho mlékárenské stroje stříbrnou medaili na Výstavě průmyslu a výživy v Brně.

Byl aktivní nejen ve svém řemesle, ale také v občanském životě. Byl starostou bohdalických hasičů, zasadil se o přeměnu tamního zámku na školu, což byl tehdy jeden z nejlepších způsobů využití zestátněného „sídla kapitalistů“. Také velice krátce byl starostou obce.

Zemřel roku 1948, několik dnů po únorových událostech, a to mělo zajisté také vliv. Vedení továrny převzali jeho synové a ještě několik let se jim dařilo vyhnout zestátnění. Při přestavbě závodu však byli do počtu zaměstnanců přičteni i najmutí zedníci a tím se zvýšil počet zaměstnaných v podniku, což byla tehdy jasná příčina k zestátnění.

Na expozici bohdalických strojíren na Všeslovanské výstavě v Praze roku 1947 zavítala i delegace v čele s tehdejším prezidentem Edvardem Benešem. Foto: Archiv Marie Procházkové