Ve vyškovské nemocnici jste novou tváří. Odkud jste přišel?
Od té doby, kdy jsem dostudoval, jsem pracoval až dosud v boskovické nemocnici. To bylo dvacet let. Z toho třináct let jsem pracoval jako zástupce primáře. Ten ovšem odešel, tak jsem se rozhodl, že změním místo.


Co na to vaši pacienti?
Většina z nich přešla se mnou. Byli na mě zvyklí a zkrátka nechtěli měnit lékaře. S některými zase řeším jejich potíže přes e-maily nebo po telefonu.


Proč jste se přihlásil k výběrovému řízení právě do Vyškova?

V předchozím místě jsem byl celkem dvacet let. Tato doba je hodně dlouhá na to, aby člověk upadl do zavedených stereotypů. Takže jsem cítil, že je nejvyšší čas na změnu. Shodou náhod jsem zjistil, že vyškovská nemocnice hledá primáře dětského oddělení. Už první kontakt s vedením nemocnice na mě zapůsobil velmi příznivě. Navíc se mi nemocnice líbí, je pěkně opravená, moderní.


Splnilo se vaše očekávání nebo budete chtít něco změnit?
Určitě chci, aby oddělení bylo nastěhované zpátky na dvě patra nad sebou. Teď je totiž kvůli opravě rozdělené. Rovněž chci navázat užší spolupráci s obvodními dětskými lékaři.


Tomu tak doteď nebylo?

Ale ano, jenom ta součinnost nebyla tak výrazná, jak si představuji. Chtěl bych pro ně ve spolupráci s ostatními kolegy z dětského oddělení pořádat odborné semináře. Pokud ovšem budou mít zájem. Zároveň jim chci nabídnout možnost podílet se na léčbě na lůžku u našich společných pacientů.


A další plány?

Chci rozvinout odborné poradny. Donedávna tady měl odbornou poradnu pouze doktor Hubinka, a to kardiologickou a poradnu pro rizikové novorozence. A doktorka Brtníková vedla péči o dětské pacienty s diabetem. Tyto poradny budou pracovat i nadále. Já jsem zde začal s endokrinologickou a diabetologickou poradnou, této problematice se již léta věnuji. V nejbližší době zahájí činnost i gastroenetrologická poradna. Do budoucna chci vybudovat ještě nefrologickou a dětskou plicní poradnu.


Říkal jste, že budete pořádat odborné semináře. Ty budou jenom pro lékaře z dětského oddělení vyškovské nemocnice?
Mám v plánu dělat odborné semináře taky pro sestřičky z našeho oddělení. A pokud bude zájem, tak i pro ty z terénu. Zároveň budu samozřejmě trvat na tom, aby se vzdělával všechen personál dětského oddělení.


Chystáte nějaké novinky pro pacienty?

Chci, aby se tady děti cítily dobře, aby se jim zde líbilo. Teď malujeme, vedení mi slíbilo nové postýlky na jednotku intenzivní péče a taky klimatizaci na JIP. Jsme totiž na jižní straně a sluníčko sem svítí skoro celý den. Rádi bychom lépe vybavili pokoje. Je v nich televize a lednička. Ale chtělo by to ještě nějaké lampičky, lepší nábytek… Zkrátka aby se tady dětem „dobře stonalo.“ A rodičům líbilo.


Před časem se po Vyškově šířily zvěsti, že dětské oddělení se bude rušit. Co je na tom pravdy?
Stejně jako to nedávno popřela ředitelka nemocnice, tak i já můžu říct, že to byly fámy. Oddělení se rušit nebude.


I když jste ve vyškovské nemocnici teprve krátce, asi měsíc, určitě vnímáte rozdíly mezi tímto a boskovickým zařízením…

Jsou zde mnohem vstřícnější lidé. Celé vedení je velmi ochotné ke spolupráci. Doufám, že se to v budoucnu nezmění. To je asi ten největší rozdíl v porovnání s boskovickou nemocnicí.


Jak je to s dětskými odděleními?
Ta jsou prakticky stejná. I když přístup k pacientům je tady lepší. Dokonce si dovolím tvrdit, že se mi tady pracuje lépe než v Boskovicích. Rád bych tady vydržel až do důchodu. Jestli se tedy nějakého dočkám.


Nejste však jenom lékař. Prozradíte něco z osobního života? Jaké máte záliby?

Jsem docela vášnivý cyklista, rád lyžuju a taky jezdím na motorce. Až se pořádně oteplí, začnu na ní jezdit do práce. Cyklistiku sice miluji, ale jízdu na kole z Kunštátu do Vyškova bych nezvládl. Nebo spíš ano, ale to už bych potom nic neudělal.


Co říkala vaše rodina na to, že chcete jít pracovat do Vyškova. Kunštát je přece jenom docela daleko…

Manželka mi v tom nebránila, schválila mi to. Věděla, že chci změnit prostředí. Prostě řekla: „Jdi.“ Dojíždění sice zvládám s menšími obtížemi, ale jde to. Se ženou se teď vidím čím dál méně, ale můžu říct, že to není na škodu. Spíš naopak. (smích)


Neplánujete, že byste se přestěhoval do Vyškova?
Zatím ne, na Kunštát jsem zvyklý, máme zde dobré přátele. Dcery by jen nerady měnily školu a kamarády.