Dnes se věnuje oběma těmto vědám. Pracuje v Muzeu Vyškovska jako botanik a zároveň ve svém volném čase vede psychoterapeutické skupiny.

„Vystudoval jsem lesní inženýrství a životní prostředí. Psychologie mě však stále lákala, a tak jakmile k tomu byla po revoluci příležitost, prodělal jsem psychoterapeutický výcvik a další vzdělávání,” říká terapeut, který dlouhá léta úspěšně vedl spolu s lékařkou Naděždou Čermákovou v dětské pedagogické poradně skupinovou psychoterapii.

Tato skupina patřila do takzvaného peer programu protidrogové prevence. „V tomto programu šlo o přípravu dobrovolníků ve středoškolském věku na to, aby dokázali pracovat se svými vrstevníky. Peer program je založený na zkušenosti, že mladí se o svých experimentech s drogami obvykle bojí svěřit dospělým, ale mezi kamarády zábrany padají,” vypráví Buřival.

V současné době si rozšiřuje vědomosti a připravuje se k vedení dalších kurzů, založených tentokrát na principu rodinných konstelací. „V Česku i v zahraničí jde o osvědčenou metodu. Terapeuti pracují na základě přesvědčení, že širší rodina včetně prarodičů, strýců, tet a dalších lidí tvoří propojený systém, v němž si lidé mohou po generace přehazovat svoje problémy jako horký brambor,” popisuje Buřival.

Tato zátěž může stát třeba za tím, proč si například některé ženy hledají stále stejné, nevhodné partnery. Může se projevit také zdravotními problémy těla, které vyvolalo strádaní duše. Je často těžké objevit, co je přesně zapříčinilo.

Rodinné konstelace jsou metodou, která podle Buřivala může spojitosti odhalit a hlavně je rozmotat. „Malý vnuk má zdravotní problém. Můžeme se propracovat k tomu, že za tím stojí despotická povaha otce a dědečka. Zátěž je o to horší, že chlapcova povaha je zcela opačná, jemná. Metoda rodinných konstelací dává možnost tyto souvislosti nejen odhalit, ale i určitým způsobem pomoci s jejich vyřešením,” vysvětluje na příkladu terapeut.

Podle jeho slov se rodinné konstelace nacházejí na pomezí alternativních metod. „Z pohledu materialistické vědy zatím někdy nedokážeme zcela vysvětlit, jak se tyto problémy přenášejí. Pro některé lidi, a dokonce i psychology, je z tohoto důvodu nepřijatelná. Ale ověřil jsem si, že funguje,” tvrdí Buřival.

Věnuje se i psychospiritualitě. „Oblast psychoterapie, kde se cítím nejvíc doma, je vyrovnání se s duchovním smyslem života člověka. Souvisí to samozřejmě s původní otázkou, která byla na počátku: Co je to život,“ říká Buřival.